Měsíc visel na noční obloze vysoko a bledě a vrhal na Alejandrovo sídlo přízračnou záři.

Celé sídlo bylo zahaleno do ticha, výjimkou byl jen občasný šepot větru šustícího v korunách stromů venku.

Chodby sídla byly tiché, tlumená světla vrhala na zdi dlouhé stíny. Alejandro se jimi pohyboval jako duch, kroky bezhlučné, víno a večeře z dřívějška mu ležely studené v žaludku.

Došel k Niveřinu pokoji a