Ranní slunce měkce pronikalo dlouhými závěsy jídelny a vrhalo po stole zlatavé odlesky.

Nivera si nepřítomně míchala kávu a lžička jí tiše cinkala o porcelán.

Naproti ní seděl Alejandro, v jedné ruce telefon a s předstíraným nezájmem v něm cosi listoval, ačkoliv ona poznala, že ve skutečnosti nic nečte.

Vypadal stejně vyrovnaně a nečitelně jako vždy, oblečený v tmavé košili zapnuté na knoflíčky, s