Eli

Trochu se za to stydím, ale brečím jako malé dítě snad dvacet minut, než se otevřou dveře do mého pokoje. Neozve se ani zaklepání a já zpražím pohledem Cama, který se zastaví v půli kroku, když mě vidí plakat.

„Sakra, nepotřebuješ nějaký kapesníky?“

Oči se mi zúží. „Co tu sakra děláš?“

Věnuje mi pobavený pohled, ale to prohnutí jeho rtů není tak úplně úsměv. „Přišel jsem ti zvednout náladu.“

O