„Už tak brzy? Myslel jsem, že bychom si mohli ještě chvíli povídat…“ řekl Damien se zjevným zklamáním v hlase.

Trávit s ním čas o samotě mi bylo nepříjemné a až příliš jsem si uvědomovala jeho přítomnost. Soudě podle toho, jak bezstarostně působil, on to tak zřejmě necítil.

„Uvidíme se později…“ řekla jsem neurčitě a rychle vyšla z místnosti.

…

V ložnici jsem se cítila v bezpečí a sloužila mi jako