"...Nerozumím," řekla jsem zmateně.

"Je to vlastně jednoduché. Pokaždé, když porušíš nějaké pravidlo, přivlastním si část tvého těla jako svou," řekl Hayden s úsměvem.

"Jako tvou?" zeptala jsem se, pořád zmatená. Jestliže všechny části mého těla zůstanou nedotčené, jak si může nějakou část přivlastnit jako svou?

"Ano. Ta část tvého těla, kterou si vyberu, bude moje, abych si s ní mohl dělat, co se mi zlíbí, kdekoliv a kdykoliv se mi zlíbí," konstatoval Hayden a s maximálním zadostiučiněním nad svým vlastním nápadem se usmál.

Když Hayden viděl, že z tohoto cizího konceptu vypadám stále dost zmateně, tiše se mi zasmál a dál mě pozoroval z opačné strany stolu.

"Vstaň... a svlékni se," poručil Hayden a nespustil z mé tváře oči.

"Prosím?" odpověděla jsem v šoku. Co to právě... řekl?

"Vstaň a sundej si oblečení. Prosím, nenuť mě, abych se opakoval, jinak porušíš další pravidlo, Malisso," varoval mě Hayden přísně.

"Já... Proč to děláš?" zeptala jsem se bez dechu. Nebyla jsem si jistá, jestli se mi to jen nezdálo, ale jeho modré oči se zdály být o několik odstínů tmavší, když na mě zíral jako zvíře vyhlížející svou kořist.

"Když tvé tělo neuvidím, jak si mám vybrat, kterou část si chci přivlastnit jako první?" zeptal se Hayden a s pokrčením ramen dělal neviňátko.

Nenáviděla jsem to, jak mluví, jako by bylo naprosto jisté, že bude nějaké podruhé... nebo potřetí.

Tělo mi na místě ztuhlo, jak jsem zaváhala. Jak se před ním můžu prostě jen tak svléknout, a ještě k tomu tady, uprostřed jídelny? To už je za hranicí šílenství... ale co můžu dělat.

"Máš deset vteřin na to, abys vstala a začala se svlékat. Pokud to neuděláš, zavolám pár chlapů, aby ti s tím pomohli," řekl Hayden bez emocí.

"Ne..." zašeptala jsem.

"Deset... devět... osm..." začal Hayden odpočítávat od deseti.

"Haydene! To je šílené..." protestovala jsem.

"Sedm... šest... pět... čtyři... tři... dva... jedna... chlapi!" pokračoval Hayden v odpočítávání.

Podívala jsem se mu do očí a viděla, že to myslí smrtelně vážně.

"Ne! Já... to udělám," zoufale jsem vykřikla.

Bylo už tak dost zlé, že jsem se musela svléknout před Haydenem. Nepotřebovala jsem, aby mě viděli nahou ještě i jeho muži.

Když Hayden štěkl do malého komunikačního zařízení na svém límci, do apartmánu rychle vtrhlo několik mužů celých v černém. Sledovala jsem ty muže s doširoka otevřenýma očima a šokovaně mi klesla brada.

Hayden to myslel vážně. On doopravdy zavolal své muže, aby mě svlékli...

"Už to není třeba. Prostě odejděte..." řekl Hayden odmítavě svým mužům, zatímco oči měl stále přilepené na mně.

Hayden se naklonil ještě víc dopředu přes stůl a s lákavým úsměvem se mi zahleděl do tváře. V jiných situacích bych si pomyslela, že ten úsměv na jeho tváři je až nadpozemsky okouzlující, ale v této situaci pro mě bylo těžké ho obdivovat.

"Na co čekáš? Vstaň... a svlékni se, Malisso," nařídil Hayden a usmíval se na mě.

Nemůžu uvěřit, že to dělám. Toporně jsem se postavila a cítila na sobě jeho hladové oči, jako by mi mohl vypálit oblečení přímo z těla. Pevně jsem zavřela oči, jak jsem se snažila uklidnit. Nejsem panna... a muži mě už nahou viděli. Dobře... nebylo jich zrovna moc, ale i tak... takže to není žádná tragédie ani nic podobného.

Když jsem znovu otevřela oči, byla jsem odhodlaná. Bez ohledu na to, co se mnou provede nebo čím mě nechá projít, přežiju těch 30 dní a vrátím se se svou babičkou zase k našemu normálnímu životu. Tohle musím přežít!

Nedovolím, aby mě zlomil...

Pomalu jsem zvedla ruce k prvnímu knoflíku u košile. Uvědomila jsem si, že se mi ruce mírně třesou, ale po několika hlubokých nadechnutích se mi podařilo jejich třes úplně zastavit. Cítila jsem na sobě jeho pohled, který sledoval každý můj pohyb, a oplácela jsem mu ho do těch jeho krásných modrých očí, zatímco se mé prsty přesunuly k rozepnutí prvního knoflíku.

Jakmile byl první knoflík rozepnutý, přešla jsem na druhý. Pak třetí... čtvrtý... dokud nebyly rozepnuté všechny knoflíky. Pomalu, ale pevnýma rukama jsem rozevřela látku košile zakrývající horní část mého těla a odhalila jeho pohledu mou světle růžovou krajkovou podprsenku a horní polovinu těla.

Viděla jsem, jak se koutky jeho úst zvedly nahoru, když si užíval mé zjevné nepohodlí a rozpaky z toho, že se před ním svlékám. Neřekl však ani slovo a dál mě tiše pozoroval. V místnosti bylo takové ticho, že jsem slyšela jen svůj vlastní dech, hlasitý tlukot svého srdce a tikot hodin.

Sjela jsem rukama níž a rozepnula knoflík od džín, než jsem stáhla zip. Stáhla jsem si džíny z boků i z nohou a pak je jedním plynulým pohybem sundala. Teď jsem tam stála jen v podprsence a ladících kalhotkách a na nahé kůži jsem cítila trochu chladný vzduch.

Teď začíná ta opravdová výzva...

"Nezačínej teď váhat, když už jsi došla tak daleko..." rýpl si Hayden.

Nenáviděla jsem tu jeho drzost... a každičkou jeho část.

Zabíjela jsem ho pohledem, když jsem rychle rozepnula podprsenku a strhla ji ze sebe. Stála jsem s nahým hrudníkem, který se mi zvedal nahoru a dolů, a odhodila podprsenku na zem. Horní část mého těla byla teď úplně nahá, má prsa zcela vystavená jeho lačnému pohledu.

Cítila jsem jeho oči na svém ženském těle, když tak nepokrytě zíral na má prsa. Zastrčila jsem palce za lem svých kalhotek s myšlenkou, že bude lepší mít to celé co nejdříve za sebou. Po jednom hlubokém, uklidňujícím nádechu jsem kalhotky stáhla dolů po nohách až ke kotníkům, než jsem z nich vykročila a odkopla je stranou.

Nyní jsem před Haydenem stála úplně nahá.

Cítila jsem, jak jeho pohled spaluje celou mou horkou kůži, když jeho oči bloudily po mém nahém těle od hlavy až k patě a pak zase zpět nahoru.

--Pokračování příště...