Hayden dorazil a sedí velmi blízko mě naproti u jídelního stolu. Takhle blízko jsme se k sobě dostali poprvé od chvíle, co jsme se setkali v kostele na naší domnělé svatbě. Ačkoliv ta k mé velké úlevě bídně ztroskotala.
No, aspoň že tentokrát není opilý namol, pomyslela jsem si, když jsem se podívala na muže sedícího naproti mně.
Teď, když jsem měla příležitost prohlédnout si ho zblízka, musela jsem uznat, že Hayden je nesmírně pohledný a přitažlivý. Světlé blond vlasy, bezchybná pleť, jasně modré oči a velmi pohledná tvář s rovným nosem. Vypadá jako anděl, princ, řecký bůh a vůbec všechno v tomto smyslu.
Jak už jsem si všimla předtím v kostele, Hayden byl velmi vysoký a já mu sahala sotva po ramena i v těch ultra vysokých podpatcích, které jsem musela mít na naší nepovedené svatbě. Nepřekvapovalo mě, že má přítelkyni, nebo alespoň milenku... nebo dvě... nebo víc...?
Byla jsem si také jistá, že někdo tak oslnivě přitažlivý a charismatický, jako je on, by o dívku jako já nestál. Neřekla bych o sobě, že jsem tuctovka, ale materiál pro supermodelku jsem zrovna taky nebyla. Vsadím se, že Hayden chodí jen se supermodelkami a superhvězdami, vzhledem k jeho bohatství, společenskému postavení a vzhledu.
Nerad to přiznávám, ale vlastně mi to hraje do karet...
Navzdory jeho hezké a přitažlivé tváři jsem zjistila, že na Haydenově povaze není nic, co by jeho tváři odpovídalo. Aura, kterou z něj vyzařovala od chvíle, co vešel do místnosti, byla čistě temná a až dusivě děsivá.
To ticho mě dusí a to napětí je nesnesitelné. Co mám dělat? Mám začít konverzaci jako první? Nebo mám prostě začít jíst? Bylo by to neslušné?
Ach jo... proč teď nad vším tolik přemýšlím?
"Ehm... jsem Malissa Maxfordová. Těší... těší mě," řekla jsem a pokusila se o mírný úsměv. Neviděla jsem, jak se u toho tvářím, ale byla jsem si jistá, že ten úsměv dopadl tragicky.
"Tvé jméno už znám a vím, že si ve skutečnosti nemyslíš, že je to potěšení. Já bych mohl říct to samé..." odpověděl Hayden bez výrazu.
"Hádám, že máš pravdu. Tvé jméno už taky znám, takže se asi rovnou pustím do jídla," odsekla jsem stejně nevzrušeně.
K mému překvapení Hayden v konverzaci, kterou jsem začala, pokračoval.
"Slyšel jsem, že jsi tady, protože dlužíš mému starému pět set milionů dolarů. Třicet dní tvé společnosti má takovou cenu? Jsi docela drahá... jaké je tvoje ,profesionální jméno', chci si tě vyhledat," zeptal se Hayden a nepřestával mi zírat do tváře.
"Já... tenhle typ práce nedělám..." odpověděla jsem.
"To samozřejmě ne. Vůbec na to nevypadáš," řekl Hayden a sjel mě pohledem od temene hlavy až k pasu, což bylo jediné, co ze mě viděl, protože jsem seděla.
"Cože?" vyštěkla jsem a ani se nesnažila skrývat svou mrzutost.
"Tvůj obličej je obyčejný a tvoje postava jen tak tak. Nekoupil bych si tě, natož za pět set milionů babek, a upřímně řečeno mě překvapuje, že má můj starý tak nízké standardy," konstatoval Hayden, jako by jen oceňoval zboží ve slevě.
"Pro tvou informaci, já tu taky nechci být," odsekla jsem.
"Dobře. Nepotřebuju mít na krku další zlatokopku, natož takovou, co na to ani nemá vzhled. Takže, dobře poslouchej, co ti teď řeknu," řekl Hayden, podepřel si rukama bradu a podíval se přímo na mě.
"...Poslouchám," řekla jsem pevně.
"Aby bylo mezi námi jasno, po 30 dnech oba mému starému řekneme, ať s touhle šílenou dohodou skoncuje. Neboj, budeš moci odejít, a to bez dluhů, jen tak," prohlásil zcela jasně.
"Platí. Skvělé! Rajská hudba pro mé uši!" vyhrkla jsem radostně a promluvila mnohem hlasitěji, než jsem měla v úmyslu.
"Dokud tu musíme trčet a žít spolu, mám pár pravidel..." pokračoval Hayden a mé hlasité zvolání ignoroval.
"Dobře..." odpověděla jsem, tentokrát tiše.
"Pravidlo číslo jedna, nikdy... nikdy... nesmíš vstoupit do mé ložnice," prohlásil Hayden a svýma modrýma očima mě stále propichoval.
"Jasně..." souhlasila jsem bez přemýšlení. Chci říct, proč bych vůbec pomyslela na to, že půjdu do jeho ložnice?
"Pravidlo číslo dvě, nedotkneš se mě bez mého dovolení," pokračoval.
"Dobře... samozřejmě," pohotově jsem souhlasila. Proč bych se ho chtěla... dotýkat?
"Pravidlo číslo tři, nebudeš na mě mluvit, dokud nepromluvím já na tebe," řekl a zahleděl se mi hluboko do očí, aby se ujistil, že rozumím každému jeho slovu.
"A co když budeme řešit to, jestli pro tebe dělám něco já, nebo ty mě žádáš o laskavost?" zeptala jsem se zvědavě. Nemyslela jsem si, že bych s ním chtěla začínat konverzaci, ale občas to může být nutné a nevyhnutelné.
"...v tom případě se bavit můžeme, hádám..." odpověděl Hayden po několika vteřinách přemýšlení.
"Dobře... tak... ještě něco?" zeptala jsem se.
"Poslední pravidlo. Pravidlo číslo čtyři, uděláš všechno, co po tobě budu chtít, ať se děje, co se děje, ať je to kdykoliv a kdekoliv," prohlásil Hayden pomalu a zřetelně.
...ať se děje co se děje, ať je to kdykoliv a kdekoliv... není to šílené?
"Myslím, že to čtvrté pravidlo je už tak trochu... moc?" pronesla jsem a vyjádřila svůj názor.
"Na tvůj názor jsem se neptal. Právě jsi porušila pravidlo číslo tři," odsekl Hayden úsečně.
Sakra. To myslí vážně? Jak velký tyran tenhle chlap vůbec může být?
Kdybych mu teď odpověděla, porušila bych zase pravidlo číslo tři? Takže, co mám dělat? Držet jazyk za zuby...?
"Nikdy jsem po tobě nechtěl, abys s těmi pravidly souhlasila. Jen jsem je konstatoval. Oh... vlastně jsem se nezmínil o trestu za jejich porušení, že?" řekl Hayden a přísahám, že jsem viděla, jak mu v očích zajiskřilo zlo.
"Ne... to ne," zamumlala jsem a upřeně na něj hleděla.
"V našem mafiánském světě obvykle lidi trestáme tím, že jim uřízneme část těla nebo vyjmeme orgán. Možná jsi něco podobného viděla ve filmech? Ve skutečnosti se to moc neliší..." prohodil Hayden nonšalantně.
"To si ze mě snad děláš legraci..." zamumlala jsem.
"Přál bych si, aby to tak bylo. Ale já jsem gentleman, víš, a ubližovat ženám není zrovna můj styl, takže ten trest kvůli tobě trochu upravím... a kvůli mně taky," řekl Hayden a rty se mu zkroutily do sadistického úsměvu.
Tohle bylo snad poprvé, co jsem ho viděla se usmát, a nebyl to zrovna příjemný pohled.
"Co tím... myslíš?" zeptala jsem se šeptem. Nedokázala jsem vůbec předvídat, co má za lubem, ale aspoň se nechystal moje tělo rozsekat na kusy, takže to byla dobrá zpráva, ne?
"Pokaždé, když porušíš některé z pravidel, vezmu si část tvého těla jako svou vlastní," prohlásil Hayden a mírně na mě přimhouřil oči.
"Po svém." Dodal.
--Pokračování příště...