Pokračovala jsem v běhu tak rychle, jak jsem dokázala, ignorujíc listí, které se mi zarývalo do kůže na chodidlech, a suché větve, co mi drásaly kotníky, když jsem kolem nich probíhala. Nohy mě bolely, ale bolest jsem jen přehlížela. Odstrkovala jsem si větve stromů z obličeje, abych si uvolnila cestu před sebou. Upřímně řečeno, nevěděla jsem, jak dlouho už běžím, ani jak daleko jsem se dostala.