Když jsme dorazili zpátky do střešního bytu, nemohla jsem se dočkat, až se dostanu co nejdál od Haydena. Vidět ho v tak příjemné náladě a chovat se ke mně až příliš mile mi v hlavě jen spustilo varovné signály. V jeho přítomnosti jsem byla nesvá a úzkostná. Chtěla jsem se jen schovat do svého pokoje a pracovat na svém umění, abych si vyléčila unavenou mysl.

„…Děkuju za dnešek,“ řekla jsem úsečně,