Když jsem se konečně probrala z horečnatého omámení, ležela jsem úplně nahá, přitlačená k pohovce.

Christopherova košile nebyla nikde k vidění a pohled na jeho pevné torzo nade mnou mi znovu vyrazil dech. „Christophere...“

Tiše zabručel a zvedl pohled, aby se mi podíval do očí. „Copak je? Bolí to?“

Tak pohledná tvář. Škoda, že jsme jen přátelé s výhodami.

„Dál už ale nepůjdeme, jasné?“

Vzhledem k tomu, že jsem se chystala s Lyleem rozvést, nechtěla jsem do toho Christophera zatahovat.

Zamračil se a přiblížil svou tvář tak blízko k mé, že jsem cítila jeho dech na svých rtech.

Myslela jsem, že mi vynadá, ale on jen vyplázl jazyk a olízl mi koutek úst. „Nenasytné malé kotě. Po jídle ses pořádně neomyla,“ škádlil mě.

Nebyla jsem si jistá, jak na to odpovědět.

Takže jsem se uchýlila k tomu, že mu to oplatím, zatímco jsem mu ovinula paže kolem krku. „Máš tedy raději nenasytná koťata, nebo potvůrky?“

Se smíchem mi přejel palcem po rtech. „Ve dne bys mohla být kotě a v noci potvůrka.“

To má být kompliment?

Věděla jsem, že je zvyklý takhle lidem mazat med kolem huby, a přesto jsem si nemohla pomoct, abych mu na to pokaždé neskočila.

Aniž by čekal na mou odpověď, hbitě pokračoval v tom, co dělal.

Musela jsem uznat, že byl nejen průbojný, ale také velmi zručný. Jeho ruce nezůstaly v klidu ani vteřinu; zanořily se mi mezi nohy, až jsem z toho málem viděla hvězdičky.

Pak do mě bez varování vnikl a ten náhlý pocit plnosti mě přiměl sebou trhnout a zabořit mu nehty do paže.

Ještě se plně soustředil na má prsa, když uslyšel můj výkřik, a krátce se uchechtl. „Promiň. Byl jsem trochu unáhlený.“

„Chceš tím říct, že jsem tě včera v noci dostatečně neuspokojila?“

„No, věřila bys mi, kdybych ti řekl, že jsi droga a já jsem na ní závislý?“

V tu chvíli jsem ucítila další hluboký příraz a zalapala po dechu.

Příliš jsem se nechala unést atmosférou, kterou vytvořil, a začala s ním flirtovat. „Záleží na tom, jestli tomu věřím, nebo ne?“

Políbil mě na bradu a jemně ji okusoval. „Když tomu věříš, přitvrdím.“

„A když tomu nevěřím, tak vstaneš a odejdeš?“

Jakmile to uslyšel, zastavil se. Měla jsem obavy, že by mohl opravdu vstát a odejít. Koneckonců, když už jsme začali, mohli jsme to dotáhnout až do konce.

Dlouhou chvíli na mě zíral přimhouřenýma očima, než se jeho rty zkroutily do úšklebku. Pak mě chytil za boky a pevně si mě přidržel. Najednou prudce přirazil boky vpřed v hlubokém průniku.

Pekelně to bolelo. „Zpomal! Ubližuješ mi.“

Usmál se a pokračoval stejně drsně. „Chtěla jsi vědět, co udělám, když mi neuvěříš, ne?“

Přikývla jsem.

Stiskl mi bradu ukazováčkem a palcem. „Donutím tě plakat rozkoší.“

Můj bože.

Bylo půl jedenácté v noci, když jsme konečně skončili; dělali jsme to víc než tři hodiny v kuse. Ten muž měl v sobě až příliš mnoho výdrže. Ve výsledku jsem sotva měla sílu udržet oči otevřené, jak jsem tam tak ležela na pohovce.

Christopher mezitím vstal, jako by se nic nestalo, a oblékl se. Usoudila jsem, že asi míří domů, když už dostal, co chtěl.

Zavřela jsem oči a předstírala, že spím. Srdce mi bušilo v očekávání, i když jsem vlastně nevěděla, co přesně očekávám.

Slyšela jsem, jak se jeho kroky pomalu vzdalují. Najednou se zastavil a pak se vrátil do obýváku. Copak něco zapomněl?