Keir

Vím, že má trezor v pracovně a v ložnici, a pro své vlastní dobro doufám, že to bude v tom v pracovně.

Omega z nějakého důvodu ví, že na mě nemá mluvit nahlas, když se mě přes myšlenkové spojení ptá, jestli jsem našel, co jsem hledal. Odpovídám jí, že musím jít do Alfovy pracovny a podívat se, jestli to není v jeho trezoru.

„Má trezor i ve své pracovně na patře pro Alfu, ale ten skoro nepoužívá, protože tam nikdy nikdo nechodí. Pokud to má v téhle pracovně, možná to nechal jen tak ležet,“ říká.

Rozhodnu se nejprve zkontrolovat jeho soukromou pracovnu. Oba jdeme nahoru na patro pro Alfu a použijeme schodiště pro Omegy.

Znovu hlídá, zatímco já vstupuji na Alfovo patro. Málem ztratím kontrolu nad Echem, když vidím fotky Lakoty rozprostřené po stole a obě naše složky leží otevřené, polepené spoustou lepicích papírků.

Vypadá to, že náš Alfa nakonec možná nebyl tak hloupý. Některé poznámky se týkají mého chování a jiné chování Lakoty.

Dokonce nás podezíral, že se v noci kradmo vytrácíme ze sídla smečky, ale nikdy nebyl schopen nic dokázat, protože když Lakotu zkontroloval, vždycky ji našel na našem patře.

Myslel si, že bych mohl být vlk na pozici Bety, ale že jsem přijal pozici Gamy, abych se před někým ukryl.

Nechci, aby našel jakékoliv další stopy, takže ze stolu všechno seberu a dokonce zkontroluji jeho notebook, jestli si neudělal digitální zálohu. Usměji se, když zjistím, že všechny fotky byly z notebooku už dříve smazány, a s využitím triku, který jsem se naučil před lety, resetuji notebook do továrního nastavení.

Totéž udělám s Jaceovým notebookem, když vidím, že fotky jsou ve složce u něj, a usmívám se při představě jejich výrazů, až zjistí, že je všechno pryč. Odejdu z Alfova patra stejnou cestou, jakou jsme přišli, a na patře pro Gamu se naše cesty rozdělí. Přes myšlenkové spojení jí poděkuji za pomoc.

Ukážu Lakotě a Lancovi všechno, co jsem našel, a řeknu Lancovi pravdu o své minulosti, o tom, kým Lakota a já skutečně jsme.

„Vždycky jsem tušil, že se ve vás dvou skrývá víc, než co komukoliv ukazujete. Nečekal jsem ale, že se ocitnu ve společnosti Lykanů,“ říká, zatímco si znovu prohlíží fotky.

Následující den strávíme přípravami na odchod. Odejít chceme po půlnoci, abychom se vyhnuli co největšímu počtu členů smečky.

Lakota

Od chvíle, co jsem se probudila, jsem si snad posté zkontrolovala batoh. Neustále mám pocit, jako by mi něco chybělo, a za nic na světě nemůžu přijít na to, co to je.

Lotus tvrdě spí v koutku mé mysli, protože celou noc hlídala. Ne že by nevěřila tátovi nebo Lancovi, jen chtěla být připravená pro případ, že by se něco stalo.

„Lalo, co se děje?“ ptá se táta a Lance se může potrhat smíchy, když slyší, jak mi táta říká přezdívkou, kterou mi dala máma. A v tu chvíli mi to dojde. Vím, co jsem si zapomněla dát do batohu.

Políbím tátu na temeno hlavy, když kolem něj procházím, a přes rameno křiknu poděkování, zatímco běžím zpátky do svého pokoje.

Vklouznu pod postel, abych nadzvedla prkno uprostřed podlahy, a vytáhnu kovovou krabičku, kterou jsem tam před lety schovala. Obsahuje věci, kterých si v životě cením nejvíc. Jednou z nich je fotka mě s mámou a tátou. Druhou je náhrdelník, který se v rodině mé mámy dědí po generace.

Je to krvavě rudý krystal uprostřed zlatého měsíce, znak smečky Křišťálové krve. Rozhodnu se ho nosit, místo abych ho nechala v krabičce. Fotku vložím do jednoho ze svých sešitů a vrátím se do obývacího pokoje, kde slyším, jak táta a Lance probírají naše možnosti, až opustíme území.

Lance ví, kam chceme jít, a prstem ukazuje každou možnou trasu. Dvě trasy rychle zavrhne, protože vedou kolem příliš mnoha nepřátelských smeček. Zbývají nám tři další cesty, z nichž každá má svá vlastní úskalí, a když probíráme smečky, které budeme muset minout, Lance vyřadí další trasu.

„Tahle nás zavede kolem smečky Dutého měsíce, a ti mají s naší smečkou spojenectví. Jejich Alfa nebude mít problém nás prodat. Bude nejlepší se jim vyhnout, pokud to půjde,“ vysvětluje Lance a já se usmívám, když vidím, jak táta na jeho slova přikyvuje. Zdá se, že požádat Lance, aby se k nám přidal, byl dobrý nápad.

Poté zbývají dvě cesty a Lance se táty ptá, na které z nich máme po cestě víc přátel.

„Proč se ptáš, Lanci?“ ptá se ho táta a Lance nám odpovídá, že bychom možná mohli tato přátelství obnovit, což by nám v budoucnu poskytlo výhodu.

„Když budou vědět, kde se chcete usadit, možná nám pomohou s obnovou území, nebo nás varují, kdyby se někdo zastavil a vyptával se na nás,“ prohlašuje Lance a já na tátově tváři vidím překvapený výraz. Nemyslím si, že by někoho z nás něco takového napadlo.

Mysleli jsme jen na to, jak se odtud dostat, ale o budoucnosti a o případné pomoci, kterou bychom od někoho mohli potřebovat, jsme vůbec nepřemýšleli.

Podívám se na mapu před námi. Obě trasy skýtají stejné množství přátel, ale nevím, jestli někdo z nich někdy měl spojenectví se smečkou Křišťálové krve.