Jace

Táta si mě zavolal do pracovny, ale nechtěl mi říct, o co jde. Snažím se přijít na to, jestli jsem neudělal něco, co by ho naštvalo. Naposledy, když zněl takhle, to bylo proto, aby mě informoval, že si musím vybrat Gamu. Táta nevěří, že by žena mohla být Gama, a já s ním bezvýhradně souhlasím.

Lakota sice může být dcera našeho Gamy, ale mým Gamou se nikdy nestane. A myslím si, že by to hostující Alfy příliš rozptylovalo, kdyby s nimi byla ve stejné místnosti. Je to nádherná žena. Měří přes metr sedmdesát pět, má černé vlasy, tyrkysové oči a postavu ve tvaru přesýpacích hodin. Je zpevněná a opálená z veškerého toho tréninku, co dělá, ale Gamou téhle smečky se nikdy nestane.

Zaklepu na dveře pracovny a čekám, dokud přes myšlenkové spojení neuslyším tátu říct, abych vstoupil. Otevřu dveře a zjistím, že uvnitř je pouze otec. To mě přinejmenším překvapí, protože normálně bývá přítomen jeho Beta nebo moje matka. Tentokrát jsme tu jen my dva a já začínám přemýšlet, jestli jsem něco vážně nezvoral.

„Jacei, jakmile dosáhneš osmnácti let, bude zbývat jeden den do začátku Dnů úplňku a ty budeš moci najít svou družku.

Nicméně, pokud tou družkou bude kdokoliv pod postavením dcery Bety, odmítneš ji a najdeš si vyvolenou družku. Bude to dcera Bety nebo dcera Alfy, koho si vybereš.

Pokud bude tvá osudová družka z jiné smečky, přivedeš ji k nám domů, než ji odmítneš.“

Přeruším ho a ptám se, proč bych si měl svou osudovou družku brát domů, než ji budu moci odmítnout.

„Potřebuješ silného dědice pro naši smečku a tvá osudová družka to zaručí, i když ji odmítneš.

To samé jsem udělal s tvou matkou a po tvém narození jsem jí povelem Alfy nařídil, aby mi tě odevzdala, nikdy se k tobě nepřibližovala a nezmiňovala se, že je tvoje matka. Naše Luna není tvá biologická matka, ale přikázal jsem jí, aby tě vychovala jako své vlastní vlče a upřednostňovala tvé potřeby před potřebami jakýchkoli vlčat, která bychom kdy měli,“ říká.

Nechám si ty informace uležet v hlavě a náhle mi dává smysl rozdíl mezi Carlem a Jane. Náš Beta udělal svým družkám totéž, co můj otec. Řeknu mu, že musím jako Alfa nařídit svému vedení, aby udělalo to samé. A kývnutí jeho hlavy potvrdí mou domněnku ohledně Carla.

„Táto, nezklamu tě. Vezmu si Jane jako svou vyvolenou družku. Zná smečku a smečka zná ji. Většina už beztak ví, že spolu už několik měsíců spíme, takže namluvit jim, že jsme osudoví druhové, nebude tak těžké,“ prohlašuji a vidím, jak se mu na tváři tvoří úsměv.

Svou družku si najdu noc po mých osmnáctinách, a říct, že jsem překvapený, by bylo slabé slovo. Jsem spárován s Gamou bez vlka. Jane je se mnou, když zjistím, že Lakota je moje osudová družka, a pohled, který vidím v Janeiných očích, nevěstí nic dobrého.

„Jane, netrap se tím. Řekněme všem, že my jsme osudoví druhové a že se označíme tu noc, kdy převezmeme vedení jako Alfa a Luna. Až Lakota dovrší osmnácti let, odmítnu ji. Ty uděláš totéž, pokud najdeš svého osudového druha dřív, než si tě označím,“ říkám jí, vezmu její tvář do dlaní a políbím ji.

Je poslední den Dnů úplňku a Jane mě přesvědčila, abych s ní procházel smečkou a hledal Lance.

Lance je jeden z našich nejlepších bojovníků, a čirou náhodou je to Janein osudový druh. Chce, abych byl u toho, až se zhroutí bolestí.

Držím ji za ruku, když vidíme Lanceho větřit ve vzduchu, jak kráčí naším směrem. Výraz v jeho tváři mi napovídá, že přesně ví, co se stane.

„Já, Jane ze smečky Stříbrného stínu, tě odmítám, Lanci, jako svého druha.“ Ve chvíli, kdy ta slova vysloví, se zhroutí na zem a bez zaváhání její odmítnutí přijme.

Jane má po Lancově přijetí odmítnutí nesnesitelné bolesti. Popadnu ji do náruče, abych ji odnesl zpátky na patro pro Betu. Když dorazíme, čekají tam oba naši otcové i s Doktorem. Doktor jí podá sedativa, aby jí ulevil, a já ji kolébám v náručí, zatímco ostatní muži z jejího pokoje odcházejí.

Už vím, kdo je moje osudová družka, a v ráno jejích osmnáctých narozenin se ujistím, že je Janeino okno otevřené, aby nás Lakota zaručeně slyšela.

Vstane z postele, aby okno zavřela, a přesně tehdy ucítí, že jsem její osudový druh.

Doktor mi dá slabé sedativum, protože jako Alfa se zotavím rychleji než kdokoliv jiný. Když scházíme na patro pro Gamu, cítím jen bodavou bolest u srdce. Jelikož je ale Lakota bez vlka, zabere jí nejméně týden, než se z toho odmítnutí vzpamatuje.

Pozoruji ji, jak ji Doktor prohlíží, a ušklíbnu se, když potvrdí, že bude stále slabá, až se vrátíme od Alfy George.

Nemůžu se dočkat, až se s ní spářím a zasadím do ní dalšího dědice smečky. Chci říct, že by nikomu nevadilo ojet nádhernou ženskou a já si nenechám ujít příležitost šukat ji tak často, jak jen to půjde.

Jsme sotva kousek za hranicemi území naší smečky na cestě za Alfou Georgem, když tátovi zavolá Doktor, aby ho informoval, že Lance byl v obývacím pokoji na patře pro Gamu.

Táta mu nařizuje, ať to vyřeší a informuje ho o situaci. Všichni víme, že bude příliš slabá na to, aby někam šla.

Kdyby se pokusili utéct hned teď, zhroutí se dřív, než dorazí ke schodům. Takže podle mě stačí, když ji Doktor bude pravidelně kontrolovat. Až se vrátíme domů, já už se postarám o to, aby odsud nikdy nechtěla odejít.

Můj povel Alfy není tak silný jako tátův, ale podle něj to bude stačit.