Keir

Lakota seskočí ze stromu na druhé straně hranice a Lance jen kroutí hlavou, když k ní přistupuje. Oba pak mávají na rozloučenou dvěma vlkům stojícím vedle mě.

Než vyjde slunce, jsme poblíž malého městečka zvaného Castaway. Prochází se tu několik vlků a Lykanů, ale nevěnují nám žádnou pozornost. Netrvá nám dlouho a najdeme dům, který patří členovi Rady, Armasovi.

„Keire, rád tě zase vidím. Předpokládám, že tohle je tvá dcera, Lakota,“ říká a usměje se na ni. Lakota předstoupí, aby mu potřásla rukou.

„Dobrý den, člene Rady Armasi. Je mi potěšením se s vámi setkat. Jen si přeji, aby to bylo za lepších okolností. Tohle je Lance a jde s námi. Jeho osudová družka ho odmítla, aby se mohla stát vyvolenou družkou mého osudového druha,“ říká.

Armas nás zve dovnitř na snídani a my všichni jeho pozvání s vděčností přijímáme. Všichni bychom si rádi odpočinuli, než se znovu vydáme na cestu.

Během snídaně mu vyprávím všechno, co se stalo, a vidím, že má potíže udržet svého Lykana na uzdě. Není se čemu divit, protože to, co jsem mu právě řekl, je v rozporu se zákonem.

„Nejsme si jistí, jestli je to, co nám dal Doktor, pravé, ale hádám, že to dokážete zjistit. Také předpokládáme, že budoucí Beta a budoucí Gama mají se svými osudovými družkami v plánu totéž. Ale počítám, že po mém zmizení si ty ženy budou hlídat sami,“ konstatuje Lakota a my všichni víme, že má pravděpodobně pravdu.

„Rada to prošetří a odteď je budeme mít na očích. Pokud se o tohle pokusí na další ženě, zakročíme. Pokud se potvrdí, že Jace není synem Luny, možná pro ně budeme mít další překvapení, a to platí i pro budoucího Betu,“ říká Armas.

Telefony jsme nechali u Lakoty v pokoji, a já jsem vděčný, že mám nový. Znamená to odteď o trochu víc svobody.

Lance zírá na svůj nový telefon a já mu říkám, že je to můj způsob, jak vyjádřit díky. Lakota požádá Armase, aby jí do telefonu uložil své číslo pro případ, že by ho někdy potřebovala. A on své číslo uloží nejen do jejího telefonu, ale i do mého a Lancova.

Jakmile máme vše, oč jsem Armase požádal, rozloučíme se. Cítím se teď o něco lépe s vědomím, že Rada bude na Alfu Geofryho dohlížet.

Projdeme přímo skrz malé městečko, protože víme, že nikdo z nich nikomu neřekne, že nás viděli, i kdyby jim tu otázku někdy položili.

Těsně předtím, než nám městečko zmizí z dohledu, se Lakota otočí, aby se na něj naposledy podívala.

„Je hezké vědět, že existuje alespoň jedno místo, kam člověk může jít, když nikam nezapadá,“ zamumlá, než se k malému městečku znovu otočí zády.

Jdeme několik hodin, než se posadíme k obědu, a já se usměji, když v tašce uvidím pár fotek.

Fotku, na které Lakota trénuje s Lancem, fotku Lakoty a Lance, jak cvičí vlčata, fotku, kde trénuji s Lakotou, a pár dalších v podobném duchu.

Během jídla je pošlu dál, a na Lakotině tváři se objeví úsměv, když se dívá na fotku nás dvou, jak pozorujeme trénink vlčat.

„Až se usadíme, chci si je pověsit na stěnu. Naše vedení možná stálo za prd, ale náš život rozhodně ne,“ říká Lakota, zatímco Lancovi ukazuje fotku nás tří, a on jí odpovídá, že nám to bude připomínat, že klíč k vlastní budoucnosti držíme pevně v rukou.

Po sbalení věcí pokračujeme v cestě. Vůbec nespěcháme a s klidem si užíváme scenérii kolem nás, zatímco spřádáme plány o naší budoucnosti.

Jedna věc, na které se všichni shodneme, je, že chceme žít v míru. A jestli to bude s druhem druhé šance nebo ne, na tom nezáleží.

Bude trvat ještě tři dny, než se Alfa Geofry vrátí ke smečce Stříbrného stínu, takže to je minimální náskok, který mezi nás a je musíme dostat. Už jsme se rozhodli, že večer poběžíme v našich lykanských a vlčích podobách a v noci si trochu pospíme, zatímco přes den budeme pokračovat pěšky.

Koneckonců očekávají, že Lakota bude slabá a nebude schopná běžet, natož se proměnit, ale pokud se naše cesty ještě někdy zkříží, čeká je pořádné překvapení. Neběžíme plnou rychlostí kvůli Lancovi, ale ani k tomu není žádný důvod a Echo si užívá, že může běžet se svým vlčetem.

„Keire, blíží se půlnoc. Myslím, že bychom si měli najít nějaké místo na přespání,“ říká mi Lance přes naše myšlenkové spojení a já si díky tomu uvědomím, že si musíme promluvit o tom, že toto spojení ztratíme, jakmile přetrhneme pouto se smečkou.