Jessa

Sněhové prázdniny takhle působit neměly.

Měly vonět po pohádkách, pyžamech a mámě, která křičí kvůli domácím pracem, protože „to, že jsi doma, neznamená, že se budeš flákat“.

Ne… jako tohle.

Ne tak, že kráčím z Ridgevillské střední po boku Noaha Cartera, jeho ruka hřeje tu mou, jako by to byla ta nejpřirozenější věc na světě.

Jako bych tam patřila.

Jako bych patřila k němu.

Na parkovišti vlá