Noah

Nevím, kdy přesně se to stalo.

Jednu vteřinu jsme „koukali na film“.

V další už byla Jessa schoulená po mém boku, jako by tam patřila odjakživa, hlavu opřenou o mé rameno a její tichý smích mi vibroval v hrudi.

A já byl naprosto a nenávratně v háji.

Protože se mi to líbilo.

Až moc.

Svět byl hlučný. Škola byla hlučná. Lidi se pořád dívali, pořád mluvili.

Ale tady?

Tady bylo ticho.

Tady bylo te