Jessa

Cesta zpátky z vyhlídky byla tichá.

Nebylo to nepříjemné ticho.

Jen… takové to přemýšlivé.

Takový ten druh ticha, kdy oba lidé myslí na totéž, ale ani jeden přesně neví, co říct dál.

Slunce už začalo klesat a barvilo oblohu za stromy do oranžova. Pozorovala jsem to z okénka spolujezdce, zatímco Noah řídil, jednu ruku volně položenou na volantu.

V hlavě se mi ten rozhovor pořád dokola přehráv