Z pohledu Avery

"Co to k čertu-" zaklel můj otec, když dupal do schodů.

Otec a nevlastní matka vtrhli do pokoje. Snažila jsem se couvnout, jak na mě v tom malém prostoru postupovali.

Zara mě chňapla za ruku a otočila mě, aby bylo kousnutí na světle lépe vidět.

Můj otec se ohromeně podíval na stopu po kousnutí.

"Tohle znamení vypadá, že ho zanechal silný vlk," zamumlal nevěřícně. "Kdo tě označil?"

Když Zara a její matka uslyšely slovo ‘silný', vrhly na mě ohromené a opovržlivé pohledy.

Nechtěla jsem odpovědět, sama jsem tomu sotva dokázala uvěřit, ale naučila jsem se v tomto domě mluvit, když na mě někdo mluví.

"Nevím," zašeptala jsem.

"Kde tedy je?" Jeho hlas se zvedl do řevu.

"Asi pořád u jezírka v lese, ale nejsem si jistá...."

"Vsadím se, že prostě utekl," ušklíbla se Zara, "říkala jsem ti to, člověka, jako jsi ty, by nikdy nikdo nechtěl."

První kopanec od mého otce mě zastihl nepřipravenou. Otec byl docela silný Gama a já okamžitě upadla na zem na druhé straně místnosti.

"Jak se opovažuješ říct, že nic nevíš, když jsi byla označena!" zařval můj otec. "Nikdy jsem tě neměl přijmout do rodiny. Věděl jsem, že jsi prostě předurčena být obyčejná děvka, jako tvoje matka!"

Druhý kopanec následoval vzápětí, já vyjekla a stočila se na zemi do klubíčka jako červ.

"Tohle je ten vděk, který dostávám za to, že jsem tě vychoval!"

Při pomyšlení na mou matku se mi vehnaly slzy do očí.

Má matka je jen obyčejná služka v naší smečce. Náhodou se vyspala s mým otcem, když byl opilý, a počala mě.

Můj otec, jakožto Gama smečky, nikdy nechtěl služku, jako je ona. A tak rozzlobeně prohlásil, že ho svedla, a ona byla degradována na práci otrocké Omegy v naší smečce.

Starý Alfa ho ze soucitu požádal, aby si mě alespoň ponechal a vychovával mě ve své rodině.

Téměř nikdy mi nedovolili matku vidět, ale pamatovala jsem si její laskavost z těch několika příležitostí, kdy se mi podařilo tajně ji navštívit.

"Avery by měla být degradována na otrokyni také, přesně jako její máma, když už je to děvka, co se nechala označit a pak opustit," navrhla Zara svému otci.

Zara už dlouho nesnášela, že jsem Ryanova přítelkyně, protože ho chtěla pro sebe. Teď už zřejmě dostala to, co si přála.

"Žádná moje dcera nebude otrokyní!" zasyčel můj otec. "Nejdřív bez vlka a teď tohle! Nemůžu ti dál dovolit, abys šlapala po mé cti Gamy smečky."

Uhýbala jsem před jeho kopanci, ale už dávno jsem se naučila neutíkat. Jen by ho to víc rozzlobilo. Cítila jsem, jak mi na zádech pod jeho ranami naskakují podlitiny.

Nakonec zpomalil a ztěžka oddechoval. Naklonil se ke mně, hrubě mi stiskl čelist do dlaně a dlouze se zadíval na znamení na mém krku.

Pak se na jeho tváři objevil lstivý a krutý výraz.

"Na plese páření si najdi muže, který tě přijme, ty označená děvko," zavrčel můj otec. Jeho prsty mi svou silou drtily obličej, "a pokud tak neučiníš, bude mou povinností tě z tohoto světa odstranit."

Už předtím mi vyhrožoval smrtí, ale tentokrát jsem z jeho prázdného pohledu vyčetla, že to myslí vážně.

U kořene páteře se mi utvořil ledový uzel. Strach a panika ve mně bojovaly s pobouřením a hněvem.

Nemohla jsem mu utéct. Nemohla jsem s ním bojovat. Neměla jsem kam jít.

A ples páření……

Naše smečka Stříbrného měsíce měla tradici uzavírat sňatky se smečkou Nočních vlků.

Alfa Nočních vlků si musel vybrat manželku ze Stříbrného měsíce každé tři generace a naopak.

Tento konkrétní obřad páření se konal proto, aby si mladý Alfa Nočních vlků Gideon, který neměl družku, vybral manželku.

Ostatní vlkodlaci z obou smeček se měli zúčastnit a promíchat se, aby zjistili, zda i oni nedokážou najít vhodné protějšky.

Měl to být zábavný čas, ale místo toho byli všichni nervózní.

Protože Alfa Gideon byl chladnokrevný vrah.

Říkalo se o něm, že smetl z povrchu zemského tucet smeček, jejichž přeživší se rozptýlili a zůstali bez smečky.

Naproti tomu Alfa Stříbrného měsíce byl starý a slábl.

Nemyslela jsem si, že by mě někdo v tak silné a chladnokrevné smečce, jako byla ta jeho, chtěl. Spícího a označeného vlka.

"Tento dům opustíš za manželem, nebo ho opustíš na márách." Můj otec zdůraznil své poslední prohlášení ranou hřbetem ruky přes tvář, která mě odhodila ke zdi, a pak odešel z místnosti.

Z Gideonova pohledu

Probudil jsem se z toho nejlepšího snu svého života a zjistil, že moje družka je pryč.

Zpočátku jsem si nedělal starosti. Označil jsem ji, nemohla se dostat moc daleko.

Ale když jsem se s ní pokusil spojit prostřednictvím našeho pouta, narazil jsem jen na utlumenou slepou uličku.

Jak je to možné?

Moje vzpomínky na předchozí noc byly tak živé. Nebyl to sen.

Družka. Řekl můj vlk. Zachytili jsme její lahodnou vůni, která ke mně dorazila po lesním vánku.

Ta radost, kterou jsem pocítil při vědomí, že se chystám setkat se svou družkou. Nic by mě od ní nedokázalo udržet dál!

Uběhl jsem tím lesem míle, abych se dostal tam, kde byla.

Pak jsem ji spatřil obklopenou tou tuláckou špínou, a oni se mi ji snažili vzít!

Šílenství, které se ve mně probudilo, když si můj vlk uvědomil, že naše osudová družka je v nebezpečí, bylo smrtící.

Odehnal jsem je, což bylo lepší, než si zasloužili. Nepředstavovali pro dominanci mého vlka žádnou skutečnou výzvu.

Našel jsem ji. Přivlastnil si ji. Spářil se s ní.

Vlčí smysly přehlušily všechny ostatní. Každé vlákno mé bytosti si žádalo, abych ji pořádně označil. Učinil ji svou, navždy.

Zabořil jsem tesáky do jejího krku, když můj vlk vypustil dostatek feromonů, aby se ujistil, že neucítí bolest.

To znamení mělo být nesmazatelné. Měl jsem být schopen ho sledovat na míle daleko.

Nyní se spojení přes naše pouto rozplynulo, jako by nikdy neexistovalo, a s ním i její opojná vůně.

Nejhorší na tom bylo, že jsme se spářili ve tmě, a já zatím ani nevěděl, jak vypadá.

Můj vlk netrpělivě přecházel v zadní části mé mysli. Neklidný a ustaraný.

Ještě chvíli jsem prohledával okolí, pak jsem se vydal domů a okamžitě jsem si do své kanceláře předvolal svého Betu, Tegana.

Vysvětlil jsem mu situaci a požádal ho, aby našel mou označenou osudovou družku.

Tegan byl překvapený, když zjistil, že jsem včera v noci někoho označil.

Můj Beta si odkašlal. "Co uděláš, až ji najdeš? Tenhle ples páření se Stříbrným měsícem je neporušitelná tradice."

Vědomí, že má pravdu, učinilo jeho slova pro mé uši ještě nechutnějšími.

"Prostě si vyberu ženu, která se chce stát mou Lunou jen nominálně, ale označím, chtít budu a milovat budu pouze svou skutečnou družku. Dám to jasně najevo dřív, než se vůbec někdo opováží přihlásit."

Nikdy bych nepoctil dohodnuté manželství, dokud by žena, která byla mou osudovou družkou, zůstávala záhadou.