Z pohledu Avery

O několik dní později jsem stála před zrcadlem. Odtáhla jsem si noční košili z místa, kde se moje rameno setkávalo s krkem.

Má stopa po kousnutí už byla zahojená.

To bylo neobvykle rychlé.

Nevěřícně jsem se dotkla hladké kůže.

Nyní tu nebyl žádný viditelný důkaz o tom, co se stalo pod Úplňkem páření. Věděla jsem, že to znamení tam stále je, ale bylo zapečetěno uvnitř a pro ostatní neviditelné.

Kéž bych tak mohla natáhnout ruku a najít muže, který se se mnou spářil! Protože však můj vlk spal, nemohla jsem přes pouto vycítit ani svého druha.

Neměla jsem jak ho najít, nebo s ním komunikovat. Ani jsem nevěděla, jak vypadá!

Dnes se konal Ples páření, kde si měl Alfa Nočních vlků vybrat svou družku.

Musela jsem do konce dneška najít někoho, kdo by mě přijal, jinak mě můj otec zabije, aby si zachoval tvář.

Připadalo mi to jako nemožný úkol.

Zdola se ozval rozruch, zvedla jsem hlavu z kolen a naslouchala.

"Alfa Gideon každou chvíli dorazí!" slyšela jsem štěknout nevlastní matku.

"Dokončete přípravy." Zařin tón byl napjatý a plný strachu.

Alfa Gideon nebyl někdo, s kým by se radno zahrávat.

Přitiskla jsem si dlaň na srdce a cítila, jak mi buší. V tichu mé zaprášené, klidné ložnice jsem ho jasně slyšela.

Byl čas, abych odešla, ale když jsem vstala a zkusila opustit pokoj, zámek ve dveřích hlasitě cvakl.

Z druhé strany jsem uslyšela Zařin smích.

"Stejně tě nikdo nechce. Můžeš rovnou čekat na smrt, drahá sestřičko!"

Z Gideonova pohledu

Být Alfou smečky Nočních vlků znamenalo zabývat se velkým množstvím byrokratických kravin.

Tradice bylo vznešené slovo, které někdy spíše připomínalo jedovatou kletbu. Už dávno jsem se naučil čelit nepříjemným povinnostem čelem.

Přesto bylo jen málo závazků, kterými jsem pohrdal víc než tím, ke kterému jsem právě mířil.

Byl to den výběru družky.

Snažil jsem se, jak to jen šlo, abych odvrátil pozornost od nadcházejícího nechutného úkolu. Na koženém sedadle vedle mě ležely tlusté spisy podrobně popisující nejnovější zprávy o útocích na mém území. Rejstřík, který jsem držel v rukou, obsahoval podrobnosti o mých rozkazech k pohybu vojsk a o tom, kam umístit naše průzkumníky s blížícím se nebezpečným obdobím novoluní.

Papírování, naneštěstí, v těchto dnech nestačilo k zaměstnání mé mysli.

Zatímco můj řidič navigoval elegantní sedan skrz husté lesy, sledoval jsem, jak se nad stromy vznášejí víry mlhy. Husté pruhy páry se v obloucích pnuly ke vzdálenému slunci a tříštily se na menší obláčky, které se snášely do údolí, do něhož jsme klesali.

Ten pohyb mi připomněl ženu prohýbající se rozkoší na zemi v lese pode mnou. I ona se roztříštila a zmizela.

"Stále žádná stopa po té dívce z oné noci?" vyštěkl jsem. Vyznělo to drsněji, než jsem měl v úmyslu, a můj Beta sedící naproti mně překvapením vytřeštil oči.

"Omlouvám se, Alfo," odpověděl opatrně Tegan. "V žádné ze smeček, které jsem prohledal, nebyly hlášeny žádné nově označené ženy."

Zaťukal jsem prsty do sedadla a zamračil se. Můj vlk uvnitř mě rozzlobeně přecházel.

"Hledej ji dál. Za každou cenu."

Tegan při mé odpovědi sebou trhl, ale neřekl nic, jak auto zastavovalo u obřadní síně Stříbrného měsíce. Za námi na příjezdové cestě zaparkovala další vozidla z mé smečky.

Vystoupil jsem z auta a narovnal si sako. Poblíž dveří stála skupina žen, které si mě s uznáním prohlížely.

Všechny jejich pachy vykřikovaly směs zvědavosti a strachu. Viděl jsem, jak se jich pár stáhlo z mého zorného úhlu, aby neupoutaly mou pozornost. To nevěděly, že právě pohyb přitahuje pozornost predátorů?

Pošetilé.

Věděl jsem ale, proč utíkají. Slyšel jsem, co o mně říkají ostatní smečky a jaké věci jsem provedl.

Nemohlo by mi to být víc jedno.

Ale s mou děsivou pověstí bylo o to těžší uvěřit, že některým z nich se už teď červenaly tváře. Hádám, že se vždy najdou blázni, kteří podstoupí jakékoli riziko, pokud to znamená šanci na moc a postavení.

Nevěnoval jsem už pozornost žádné z nich a rázoval jsem k místu, kde čekal starý Alfa Stříbrného měsíce.

"Alfo Gideone," starý Alfa přikývl hlavou na pozdrav nad našimi stisknutými předloktími. "Je mi ctí vás přivítat v této síni."

"Alfo Leone," kývl jsem úsečně na oplátku, náhle unavený těmito formalitami. "Doslechl jsem se, že tady před několika nocemi došlo ke vpádu tuláků. Také jsem na pár z nich narazil. Podařilo se vám nějak pokročit v jejich lokalizaci? Zdá se, že to pramení někde blízko vašich hranic."

Tvář starého muže nabrala odtažitý, ostražitý výraz.

"Ach, no, tak se na to podívejme." Alfa Leon těkal svým uslzeným zrakem po místnosti, jako by odpovědi byly napsané na vzdálené stěně. "Ne, nezjistili jsme to. Měli jsme jiné incidenty, které vyžadovaly naši pozornost."

Něco v jeho tónu mi vnuklo jasný dojem, že problém s tuláky nebyl středem jeho pozornosti vůbec, natož pak aby na něj byla upřena hlavní pozornost.

Popudlivost ve mně probublávala se vší nenápadností gejzíru.

"Tak to navrhuji, abyste se na to zaměřili," vycedil jsem skrze zuby, "a přestali působit potíže, které já budu muset uklízet."

V obřadní síni se rozhostilo ticho. Stranou jsem viděl, jak Teganovi zacukaly rty. Věděl, kolik toho nechávám nevyřčeno. Alfa Leon měl štěstí, že okusil jen nepatrnou ochutnávku mé povahy.

I kdybych způsobil, že ztratí tvář před svou smečkou, nedokázal jsem se přimět k tomu, abych toho litoval.

Kdyby jeho smečka pořádně hlídala, moje družka by nebyla málem napadena. Můj vlk by mohl být méně rozzuřený a já bych možná nemusel uplatnit svůj nárok přímo tam v lese, abych svého vlka uklidnil.

Kdyby byl můj vlk dostatečně trpělivý, aby ji vzal zpět do našeho sídla smečky, nenechal bych ji další den ráno jen tak utéct.

Nepříjemný okamžik přešel a formality pokračovaly, ale já už byl mimo. Procházel jsem pozdravy a tradicemi pohostinnosti - myslí na míle daleko. Čím dřív odsud zmizím, tím dřív budu moci pokračovat v pátrání po ní.

Uprostřed něčeho, co připadalo jako nekonečná přehlídka vhodných partnerek ze Stříbrného měsíce, ke mně přistoupil jeden z mužů v davu.

"Jsem Cohen, Gama smečky, Alfo Gideone," řekl. "Jsem zodpovědný za organizaci tohoto plesu páření. Byly vám ukázány všechny dcery z našich nejvýše postavených rodin. O která spojení se zatím zajímáte nejvíc?"

Všichni v místnosti ztichli. Cítil jsem očekávání, strach a zvědavost, které probublávaly z davu.

Přejel jsem pohledem všechny dívky v místnosti a založil si ruce. Žádný velký rozdíl.

"Je mi to v podstatě jedno. Bude stačit kterákoli. Než však přijmu dobrovolnice, musíte vědět-" odmlčel jsem se. "Neoznačím dnes nikoho, koho si vyberu. Připravte se na to..."

"Ale tradice-" zaváhal Alfa Leon.

"Tradice mě nenutí nikoho označit. Jen sňatek," přerušil jsem ho, než mohl domluvit. "Už mám označenou družku."

Místnost se teď naplnila obavami a ostražitými pohledy.

Hádám, že si nikdo nepřál být vybrán za takových podmínek Alfou známým svou bezohledností a ještě s vyhlídkou konkurovat v budoucnosti milence.

Byl jsem rád. Stejně bylo lepší, kdyby se žádná dobrovolně nepřihlásila.

"Takže bude stačit kterákoli," otočil jsem se na Gamu, který se mnou prve mluvil. "Možná vaše dcera?"

"Ach-, ona-ehm-ona už je spojená s Ryanem. Takže-" Gama zjevně zpanikařil a zakoktal se.

"Otče, jak jsi mohl zapomenout na Avery?" Jedna z dívek popošla dopředu a otočila se čelem ke mně. "Alfo Gideone, já jsem Zara, dcera Gamy smečky. Odpusťte mému otci, že se opomněl zmínit, že mám ještě sestru."

"Velice vás obdivuje, ale není zde, protože se jí v poslední době nedaří dobře. Možná byste se s ní rád setkal?" pokračovala, ale v jejím úsměvu bylo něco, kvůli čemuž jsem měl pocit, že má v plánu něco zlého.

Přesto pro mě byly všechny ženy kromě mé osudové družky naprosto stejné.

"Fajn. Přiveďte mi ji."