Z pohledu Avery

Otáčení klíče v mých dveřích se zdálo být nehorázně hlasité.

Když Zara vstoupila, její tvář měla povýšený a potěšený výraz. Žaludek se mi propadl. To nevěstilo nic dobrého.

"Máš štěstí. Budeš žít o něco déle," informovala mě a odhodila na postel hromadu oblečení. "O tvém sňatku bylo rozhodnuto."

Takže tak. Našli nějakého nešťastného, ale poslušného vlka, na kterého mě svalili.

Snažila jsem se v sobě vyvolat emoce, ale cítila jsem jen úlevu z toho, že nezemřu.

Dokud mi neřekla, kdo to je.

"Vezmeš si Alfu Gideona," zavýskla Zara vítězoslavně.

Projel mnou záchvěv paniky. Prsty se mi třásly tam, kde svíraly přikrývky.

To není možné! Ten muž je bezohledný! To už můžu rovnou zemřít!

Zara se podívala na mou bledou tvář a zasmála se.

"Ach ano, jsi jediná žena, kterou by si byl ochoten vzít." Přistoupila k posteli, na které jsem seděla, a vytáhla mě na nohy. "Vstávej, nastávající nevěsto! Je to tvůj šťastný den!" ušklíbla se.

Zoufale jsem se chytila Zařiny paže, jak mě vytahovala nahoru.

"Zaro, když zjistí, že jsem byla označena, zabije mě," žadonila jsem.

"Vlastně tě neoznačí, protože už označenou družku má. Kdo ví, co se jí stalo! Vsadím se, že si všechno to drama užiješ." Moje nevlastní sestra se mi vysmála do tváře. "A pokud stejně zjistí, že jsi označená, prostě se zabij dřív, než tě umučí k smrti."

Zara ze stolku popadla můj kartáč a začala útočit na uzly v mých vlasech. Stočila mi vlasy do hromady na vrcholu hlavy a zajistila je sponkou. Pak mi z hromady oblečení, které přinesla, podala společenské šaty.

"Oblékni se. Tvůj snoubenec čeká a nevypadá jako trpělivý muž."

Když s mými přípravami skončila, ženu zírající na mě ze zrcadla jsem nepoznávala. Splývavé hedvábí šatů se mi provokativně lepilo na tělo a křiklavé korálky spolu s vysokým límcem posunuly celý outfit do teritoria „příliš se snažící“.

Vždycky jsem dávala přednost jednoduchému stylu, který nebyl tak okázalý. Šaty jako tyto by nebyly něco, co bych si pro sebe kdy vybrala.

Nic z toho nebylo.

Litovat se můžeš později. Pokud přežiješ.

Zara s uspokojením přehlédla své dílo.

"No, nikdo se nesplete v tom, pro koho jsi určena." Ušklíbla se. "Jdeme."

Zamrkala jsem do slunečního světla, když jsme vyšly z domu. Už teď se mi zdálo jako věčnost od doby, kdy jsem naposledy cítila na tváři slunce a na kůži vánek. Více bych se ze své svobody radovala, kdybych neměla pocit, že mířím na vlastní pohřeb.

Cesta k obřadní síni byla lemována členy smečky. Nervózně popocházeli, očekávání se ve vzduchu dalo krájet. Viděla jsem, jak se na mě moje kamarádka Lillian znepokojeně dívá.

"Avery!" Lillian přispěchala k mému boku, když jsme procházely. "Jsi si jistá, že to chceš udělat?" zašeptala.

Její obavy mě dojaly. Lillian byla jedna z mála členů smečky, která mě nikdy neodsuzovala za to, že nejsem schopná přivolat svého vlka. Byla ke mně milá a navíc mi přinášela zprávy o mé matce, kdykoli to šlo.

Přála jsem si, abych jí mohla říct všechno, ale to by ji jen dostalo do nebezpečí také. Přestože jsem měla pocit, že nemám vůbec žádnou skutečnou volbu, mohla jsem se rozhodnout nikoho dalšího neohrozit.

Místo toho jsem ji pevně objala, ve snaze vložit do objetí veškerou svou vděčnost a přátelství, a pak jsem pokračovala v chůzi. Stáhla se zpět, oči plné otázek, ale dál už mě nepronásledovala.

"Chytrý člověk," zasmála se mi Zara polohlasně, jak jsme pokračovaly, "drží hubu. Ať mluví vlci, hmm?"

Do cesty nám vstoupil povědomý muž. Při pohledu na jeho pohlednou postavu mi srdcem projela ledová bolest. Možná jednoho dne už nebude bolet se na něj dívat a pamatovat si, jak pošetile jsem ho milovala a věřila mu.

Ryan narovnal ramena a hleděl na mě s opovržením, jak jsme se přiblížily.

"Jak rychle ses změnila, Avery," řekl jízlivým a chladným hlasem. "Netrvalo vůbec žádný čas a už se lepíš na jiného Alfu."

Byly doby, kdy Ryan tvrdil, že se zajímá o mé blaho. Jak rychle se muž, kterého jsem myslela, že znám, změnil.

A teď mě obviňuje z falše? Z toho dvojího metru se mi pod kůží vařil hněv.

"O zradě bys mohl vědět své," odsekla jsem. "Jestli byla něčí důvěra nemístná, byla to jasně ta moje."

Přejela jsem pohledem mezi ním a Zarou. "Gratuluji, vy dva se k sobě opravdu dokonale hodíte."

Ryan zatnul čelist a provinile odvrátil zrak. Doufala jsem, že si právě vzpomněl na všechny ty chvíle, kdy jsem mu projevila svou věrnost. Může mluvit o štěstí, pokud od své nové družky dostane aspoň polovinu toho.

Zara si odfrkla: "Ach, nenech se od ní oklamat těmi nevinnými kecy. Není to žádná bezmocná oběť."

Přejela prsty pod klopami Ryanova saka a naklonila se k němu, aby mu pošeptala: "Byla tak zoufalá, aby se ti pomstila, že dovolila někomu jinému, aby ji označil!"

"COŽE?!" zařval Ryan a natáhl se po mně. Snažila jsem se uhnout, ale on chňapl po vysokém límci mých šatů a hrubě za něj trhl.

Jemné hedvábí a korálková práce nemohly síle dědice Alfy vůbec konkurovat. Šaty se mi roztrhly až ke klíční kosti a odhalily mi krk.

"Počkat-, to znamení je pryč-" vyptával se Ryan. "Ona se uzdravila tak rychle?"

Zara se zdála být taky překvapená a sevřela mi krk ještě pevněji.

Bolest náhle polevila a Zařino sevření se uvolnilo. Vzhlédla jsem a spatřila velkou tmavou postavu, tyčící se nad námi, s obrysy lemovanými zapadajícím sluncem.

Bylo na něm něco povědomého.

Zpočátku jsem mu neviděla do tváře, ale jeho aura Alfy byla hrozivě hmatatelná, když Ryana a Zaru ležérním strčením odstrčil.

Cizinec se otočil čelem ke mně a já byla ohromena jeho přitažlivým vzhledem.

Měla bych mu poděkovat.

"Děkuj-" začala jsem říkat, ale muž mě přerušil.

"Takže ty jsi moje vybraná nevěsta - " Jeho oči se zúžily. "Ale proč jsem zaslechl něco o tom, že jsi označená?"