"Díky za odvoz," usmála jsem se na Jacksona, když mě doprovázel k domovním dveřím. Naštěstí rodiče nechali rozsvícené venkovní světlo; jeho hřejivá záře dopadala na náš malý kamenný chodníček a bílé domovní dveře.

Jackson se hravě ušklíbl. Jeho sto osmdesát centimetrů vysoká postava působila svalnatěji než v jeho levném, podělaném autě, když udělal krok vpřed; jeho teplé, tmavé ruce sevřely mé, bledé jako mléko.

"Dnešní večer jsem si užil, Celeste." Srdce se mi rozbušilo, když jsem se kousla do rtu. Jackson nechal své onyxové oči klesnout na naše propletené ruce. Jemně zafoukal slabý, chladný vítr, nesl s sebou listí a do nosu mi zavála vůně skořice; z nedalekého stromu zazpíval pták, než zase utichl. "A chtěl jsem vědět, jestli—"

Domovní dveře se rozletěly a do nosu mi jemně vtančil příval vůně cedru a deště. Z toho náhlého pohybu se mi zastavilo srdce a Jackson okamžitě pustil mé ruce, sepjal si je za zády, zvedl pohled a odtáhl se ode mě na dobrého půl metru.

"Oh," zasmál se Jackson nervózně, a přestože byl říjen, na tmavém čele se mu zaleskl pot. "Emrysi, to jsi jen ty."

Když jsem zvedla pohled a uviděla svého bratra, jak na Jacksona vrhá vražedné pohledy svýma temnýma, bouřkovýma očima, a s tmavým staženým obočím, unikl mi poraženecký povzdech. Přísahám, že můj bratr si myslel, že jeho životním úkolem je mě chránit nebo co – díkybohu, že se to brzy změní! Tuto sobotu, tedy na Halloween, mě čekají šestnácté narozeniny, a jakmile vám je šestnáct, začíná hledání vašeho druha; vlkodlaci mají jednu jedinou osobu, kterou pro vás osobně vybere Měsíční bohyně – váš osud.

Modlila jsem se, aby to byl kdokoli, kdo by Emrysovi nakopal prdel za to, že je takový kretén. Emrys je můj starší bratr, a i když je mu devatenáct, pořád nenašel svou družku.

Protočila jsem panenky a usmála se na Jacksona. "Díky za doučování, napiš mi."

Jackson se mi podíval do mých ocelově modrých očí a zářivě se usmál. "Jasně, a nezapomeň, že zítra se trénink atletiky ve škole protáhne." Do tváří mi stoupla červeň, což Emrysovi neuniklo, a jeho výraz se změnil ze zlého na ještě horší. Navzdory tomu, že byl Jackson vysoký, měl Emrys minimálně metr devadesát; ve svých sto sedmapadesáti centimetrech jsem se cítila menší než kdy jindy.

"Běž domů, Jacksone, a přestaň se poflakovat s mojí sestrou," zavrčel Emrys, zatímco si jednou rukou prohrábl své půlnočně černé vlasy a pak si zkřížil paže na hrudi, oči barvy tmavého stříbra. Emrys byl rozhodně z těch svalnatějších a vyrýsovanějších, měl široká ramena, řezanou tvář – prostě všechno; byl to taky naprostý kretén. Někdy.

"Emrysi," zakňourala jsem tiše s přáním zastavit další trapasy. Pohlédl na mě a změkčil svůj pohled. "Prosím,"

Emrys si povzdechl a udělal krok vzad.

Otočila jsem se k Jacksonovi a usmála se. "Dobrou noc, Jacksone,"

"Dobrou, Celeste. Uvidíme se zítra,"

Jakmile Jackson odešel, Emrys za mnou zavřel dveře; náš obývák, který byl zařízený v maminčiných oblíbených hřejivých neutrálních barvách, voněl po čerstvě upečených lasagních s nádechem sušenek. Už jsem slyšela mámu, jak si v kuchyni brouká nějakou písničku z rádia, zatímco dodělávala večeři, táta byl pravděpodobně ve své pracovně, a tak jsme s Emrysem zůstali v obýváku stát úplně sami.

"Proč musíš vyděsit každého kluka, kterého si přivedu domů?" Abych byla spravedlivá, Jackson byl jediný kluk, kterého jsem si kdy ‚přivedla‘, kromě jednoho případu ve třetí třídě, a dokonce i tehdy Emrys vybuchl vzteky. Máma musela Emryse odtrhnout od toho chudáka kluka, který s pláčem utíkal domů; mírně řečeno, byla to vtipná vzpomínka, ale taky šíleně trapná. "Neznám nikoho, kdo by měl tak ochranitelského bratra jako ty,"

Otočila jsem se a snažila se co nejvíc nesmrštit pod jeho pohledem. "Protože se nikdo nestará o ostatní tak jako já," Jak to, že tenhle kluk není Alfa? Bez dalších slov odešel a zamířil nahoru po schodech, celou cestu si něco mumlaje pod fousy.

Když jsem vešla do maminčiny kuchyně, zasmála jsem se, jak se otočila a položila pekáč s lasagněmi na linku, aby vychladly. Když mě uviděla, usmála se a trochu ztlumila rádio. Byly jsme s mámou skoro jako dvojčata, ona a já; měly jsme stejnou mléčně bledou pleť, pihy a blond vlasy barvy hvězdného svitu, své ocelově modré oči jsem měla po tátovi. Emrys se kupodivu nepodobal ani jednomu z našich rodičů. Jeho pleť byla zlatavá, oči šedé, vlasy černé a svou výškou převyšoval oba naše rodiče.

"Ahoj zlatíčko," políbila mě na čelo a začala krájet lasagne na kousky. Dnes měla na sobě červené šaty s malými bílými měsíčky vyleptanými do lemu sukně, její blond vlasy v barvě hvězdného svitu se ne náhodou shodovaly s mými, stažené do spleteného drdolu. "Jak bylo ve škole?"

"Fajn," povzdechla jsem si, sedla si na kuchyňskou stoličku, batoh položila na sedadlo vedle sebe a bradu si opřela o ruku.

Máma se zamračila nad mým výrazem. "Copak tě trápí, Cece?"

"Já nevím, mami... Znáš toho kluka, se kterým jsem dneska byla venku?"

"Jacoba?"

"Ne, jmenuje se Jackson," omluvila se a pokynula mi, abych pokračovala. "Každopádně dneska večer, když mě vyhodil doma, Emrys se naštval,"

Máma upustila nůž, který s hlasitým ‚cinknutím‘ narazil do skleněného pekáče, malý kousek mletého masa vyletěl do vzduchu a přistál na lince vedle mě; ve tváři zbledla.

Zmateně jsem pokračovala. "Nechápu, proč je tak naštvaný... Navíc je mi skoro šestnáct – myslím, že už poznám, jestli je v pořádku s někým chodit, nebo ne,"

"Zlatíčko," její hlas byl jemný, když se znovu ovládla a přešla ke mně. "Emrys má o tebe jen... strach. Jsi jeho," zdálo se, že ze sebe ta slova musí nutit. "mladší sestřička."

"Jsi v pořádku?"

"Jo, um, jo..." Její zelené oči sklouzly zpět ke kousku mletého masa, který odletěl při její malé nehodě. "Oh, jasně," podívala se zpátky na mě. "Jaký dort bys chtěla na oslavu svých narozenin?"

"Mami," zanaříkala jsem a protočila panenky. "Já žádnou oslavu nepořádám... Chci se s tebou prostě jen dívat na filmy," Ano, moje máma je moje nejlepší kamarádka, ano, mám i jiné přátele, a ne, je mi jedno, jestli to většina dětí v mém věku považuje za divné.

"Fajn, Celeste, hádám, že když máš ty narozeniny, musíme dělat to, co chceš ty," s mámou jsme se na sebe usmály, obě jsme věděly, že příští sobota se ponese ve znamení hororů, sladkostí a drbání.