"Jacksone," uchechtla jsem se, když jeho dotek klesal níž a jeho prsty si pohrávaly s lemem mých džínů. "Myslím, že pan Tomes už bude přemýšlet, proč ještě nejsem ve třídě,"

"Nějaký učitel je mi teď ukradený, Celeste," jeho horký dech na mém uchu mi způsobil husí kůži na pažích a komoru uklízeče zaplavil puch zvětralého citronového čističe. Jackson si mě držel blízko sebe, líbal mě na krk, a najednou jsem se cítila velmi nesvá z prekérní situace, ve které jsem se ocitla; jako by se mi v hlavě rozblikal červený majáček.

"Jacksone, počkej," promluvila jsem tiše a otevřela oči. Zatímco mě líbal na krk, zaměřila jsem pohled jinam a uviděla hromádky toaletního papíru a ubrousky Clorox na jedné z polic, koště a mop visící na straně, a malý žlutý kbelík, na jehož přední straně bylo velkými, tučnými černými písmeny napsáno ‚VOSK NA PODLAHY‘. "Jacksone," můj hlas zněl už skoro ufňukaně.

"Co." Polibek. "Zlato." Polibek.

"Můžeme... Můžeme přestat?" Jeho sevření na mém pase se zdálo být stále pevnější.

"Proč?" Bez dechu přestal s líbáním, narovnal se do své plné výšky a onyxovýma očima se zmateně střetl s mými. Do tváří mi stoupla červeň a dlaně se mi zpotily.

"Nechci dělat... tohle. Ještě ne," nebo vůbec ne, protože někde na světě byl můj druh. Jackson sundal ruce z mého pasu a propletl své prsty s mými, jeho kolínská voněla lacině a nijak mi nepomáhala uklidnit bolest hlavy.

"Zlato, věř mi, potom se budeš cítit dobře. Slibuju," Jackson si olízl rty, než znovu zaútočil na můj krk, přesunul ruce na můj pas a jednou rukou mi začal rozepínat džíny.

"J-Jacksone, prosím," do mých modrých očí se začaly hrnout slzy, když vklouzl jednou rukou mezi moje džíny a spodní prádlo a nechal ji spočinout na mém boku. Frustrovaně mě drsně zmáčkl a odfoukl si.

"Co to kurva, Celeste," odplivl si. Sotva jsem dokázala ovládnout třes ve svých rukou, protože jsem slyšela historky o jeho vzteku, o tom, jak loni zmlátil nějakou holku jménem Stacy tak hrozně, že opustila smečku ještě dřív, než se to vůbec někdo dozvěděl. "Vídáme se už celé tři týdny, co je za problém?"

Ty onyxové oči ztvrdly, když na mě pohlédl svrchu. Na oplátku jsem řekla, "A c-co tvá družka? Můj druh? Jsme-"

"Jdi do prdele," odsekl Jackson, udělal krok vzad, popadl svůj batoh a vyšel z komory; zůstala jsem jen já a matná, bzučící žárovka. Zhroutila jsem se na špinavou podlahu, dala si ruku přes pusu, abych ztlumila vzlyky, a slzy mi unikaly z obou očí, jako by spolu závodily; kvůli chladné komoře jsem si přála mít mikinu.

Ani ne o minutu později mi zazvonil mobil.

Když jsem ho vylovila z fialového batohu, který ležel jen asi metr ode mě, uvolnila jsem se, jakmile jsem uviděla ID volajícího; zvedla jsem to a nedostala ze sebe ani slovo, než promluvil.

"Co se děje? Jsi v pořádku?" Jedna z mála dobrých věcí na mém bratrovi, vždycky věděl, když jsem se cítila pod psa; naše emoce jako by byly vždycky propletené. Věděla jsem, když byl smutný, naštvaný, šťastný, osamělý, prostě všechno, a naopak; moje máma mi dřív říkala, že je to sourozenecké pouto, ale neznala jsem nikoho, kdo by to měl, kromě nás.

Když jsem se snažila odpovědět, uniklo mi ze rtů škytnutí. "Já- um,"

"Jedu tě vyzvednout, jsi ještě ve škole?" Slyšela jsem, jak vstal z místa, kde zrovna seděl, a cinkání jeho klíčů. Kývla jsem a pak, když mi hloupě došlo, že mě nevidí, jsem promluvila.

"Jo,"

O deset minut později, co jsem se odepsala v hlavní kanceláři a díkybohu Emrys zavolal a řekl, že mě musí vyzvednout kvůli nějaké rodinné kravině, jsem sešla po předních školních schodech a uviděla přijíždět jeho černý Mustang. Nebo jak to popsal Emrys, "Černý Mustang fastback z roku 1967, bla, bla, bla."

Ale musela jsem přiznat, že byl fakt drsnej.

Jeho motor zapředl, když jsem naskočila, potichu hrála nějaká stanice s klasickým rockem a jeho vůně cedru a deště mě uklidnila, když jsem se opřela do černých kožených sedadel; s vědomím, že nebudu chtít mluvit, Emrys zamířil domů.

Hněv a obavy z něj sálaly ve vlnách. Nebe dnes přikrývaly šedé mraky, v dálce odlétali černí ptáci a silnice malého města byly prázdné. Naše město se skládalo pouze z vlkodlaků, naše smečka, která se jmenovala ‚Smečka Měsíční skály‘ jen proto, že malé muzeum, které jsme tu měli, ukrývalo malý oblázek z Měsíce, který se údajně dědil z Alfy na Alfu.

Když najel na příjezdovou cestu a zaparkoval, chystala jsem se vystoupit, ale Emrys mě popadl za zápěstí a zastavil mě. Jeho povzdech se shodoval s mým a můj pohled se zaměřil na jeho ruku, která svírala moje zápěstí; na pravém prsteníčku měl svůj obvyklý stříbrný prsten.

"Celeste," Emrysův hlas mírně přeskočil. "Prosím tě, řekni mi, co se stalo,"

Vytrhla jsem své zápěstí z jeho sevření, podívala se na něj a snažila se nenechat si jeho zraněným výrazem zlomit srdce.

"Proč? Aby sis ze mě mohl dělat srandu?" Vystoupila jsem z auta, práskla dveřmi a spěchala dovnitř. Cítila jsem bratra těsně za sebou. Jakmile se má noha dotkla prvního schodu, Emrys mě stáhl zpátky. Padla jsem mu na hruď, zanaříkala a odstrčila ho od sebe.

Objevily se slzy, jak se mi mysl neustále vracela k Jacksonovi, k tomu, jak blízko jsem byla buď ztrátě panenství, nebo facky, k jeho drsným onyxovým očím... Emrys si mě přitáhl do objetí, jeho paže a vůně deště mě obalily, když jsme si sedli na schody; tiše mě utišoval.

"Celeste," zašeptal po pár chvílích mého tichého pláče, mé slzy smáčely jeho šedou mikinu a on mi jich pár setřel palcem; tělo mi zalilo teplo, když jsem popotáhla a vzhlédla. Naše oči se střetly a v jeho tmavě šedých očích se zableskla jakási neznámá emoce. "Prosím, řekni mi, co se stalo?"

Svírala jsem v rukou jeho mikinu, hledala útěchu v jeho teple a zhluboka se nadechla. "N-nic... Nic se neděje,"

"Lessie," zašeptal a oslovil mě mojí dětskou přezdívkou. "Celou cestu domů jsi brečela, cop máš rozcuchaný a ta modřina- Je to cucflek?" Jeho hlas při tom obvinění zesílil. Proč mě jeho vztek mrzel víc než ten Jacksonův?

Spadlo mezi nás ticho, když mě držel, moje ruce stále svíraly jeho mikinu a náš dech jen odměřoval čas.

"Já Jacksona zabiju." Z hrudi mu zavibrovalo hluboké zavrčení a odrazilo se mi do rukou.

"Prosím, Rhyse. Prosím, nedělej to," žadonila jsem, použila jeho přezdívku, kterou jsem ho mohla volat jen já, a vzhlédla. Emrys se v zamyšlení kousl do rtu.