Emrys měl pravdu.

Ostana a Laker byli dost zaneprázdnění, jak už tomu bylo celé hodiny. Malý budík vrhal svá modrá čísla do jinak temného pokoje a neúprosně svítil 1:01. S povzdechem jsem se přetočila na bok a snažila se vytěsnit zvuky, které doléhaly ze dvou pater nad námi. Moje myšlenky se zatoulaly zpátky k tomu, po čem teď zřejmě neustále toužily – k Emrysovi. Dávalo smysl, že není můj bratr,