Studená sklenice džusu v ruce mi pomáhala plně se probrat, zatímco jsem stála v brzké ranní tmě Lakerovy čistě bílé kuchyně. Naštěstí měl roztažené žaluzie, takže jsem mohla sledovat spící město a sousední park; nebe stále malovala oblaka, a měsíc i hvězdy kvůli nim jako by neexistovaly. Zachumlala jsem se do Emrysovy mikiny, kterou jsem už měla na sobě a která úplně zakrývala mé spodní prádlo, a