Ostana přede mě s hlubokým povzdechem posunula talíř s čerstvě upečeným krocanem, bramborovou kaší a vším dalším, co by si člověk dal na Den díkůvzdání. Ona i Laker mě sledovali lítostivýma očima. Laker se každou chvíli nepohodlně ošil na židli, zatímco se Ostana ze všech sil snažila udržet lehkou konverzaci, ale já to prostě nedokázala.

„No tak, Cece.“ Její hlas byl jemný, jako by mluvila k malém