*Pohled Emryse*

Nebyl jsem si jistý, co mě bolí víc, jestli rány od otce, které mi pálily na zádech a zkracovaly dech, nebo ten nepopsatelně smutný výraz v Celestiných andělských očích, když jsem dnes brzy ráno vešel do naší ložnice. Nechal jsem oči zavřené a pravidelně dýchal, když jsem slyšel, jak se moje družka potichu zvedá z naší postele a vyvléká se z mého lehkého sevření.

Chyběl mi její jem