Pohled Seraphiny

Jakmile jsem se škvírou mezi závěsy pokusila zaostřit zrak na tu osobu, můj celý svět se během několika minut roztříštil na kusy. V pokoji byla tma, ale světlo z lampičky na nočním stolku mě přesvědčilo, že mě oči neklamou.

Ozvěny jeho sténání, které mi pronikaly do uší, mi podlamovaly kolena. V hrudi jsem cítila bolest, jako by do mě přímo pálili kulky. Srdce se mi náhle sevřelo a po tvářích mi s nesnesitelnou bolestí bez námahy stékaly slzy.

"Víc— roztáhni ty zkurvený nohy víc, děvko,"

Z jeho slov se mi v krku udělal knedlík a zvedl se mi žaludek, čemuž jsem okamžitě zabránila tím, že jsem si dlaň přitiskla na ústa.

"Aaaaannhhhhhhh, anooooo, tammmmm, mrdej mě, Juliane,"

Dívka na všech čtyřech, která ho přijímala zezadu, mu v odpověď zasténala. Vlasy měla stažené do pevného culíku, prsa jí vypadávala z toho odhalujícího černého korzetu a jeho ruka na jejím zadku s prsty zaháknutými za lem jejích kalhotek, aby je udržel stranou od její vagíny, mi stačily k tomu, abych poznala, kdo to je.

Děvka.

"Nemáš ty náhodou zíttttttrrrraaaa svatbuuuu aachhhhhh?"

Z jejích slov se mi stáhl žaludek a z očí mi začalo padat ještě víc slz.

Jak to vůbec mohl udělat? To to celou dobu jen hrál? Ty růže, ty zprávy, ty schůzky, to všechno bylo jen proto, aby ze mě a z mé rodiny udělal blázny?

Uštědřil jí silné plácnutí na hýždě a ona sebou cukla s bolestným zasténáním.

"Aachhhhhhh,"

Nohy se mi třásly, když jsem se snažila uniknout od okna toho pokoje.

"Mám, ale koho zajímá ta malá dáma v nesnázích,"

Zavrčel, chytil její culík do pěsti, aby jí stáhl hlavu dozadu, a přitom do ní přirazil silněji.

"Udělej se pro mě, ty malá děvko, řekni mi, že jsi celá moje,"

Jeho slova byla tím posledním, co jsem teď chtěla slyšet.

"Aachhhh, anoooo, jsem celá tvojjjeeee,"

Zasténala v odpověď a já propukla v tisíc dalších vzlyků. Přešlapovala jsem na místě a nevěděla, co teď budu dělat. Stav mého otce se zhoršil. Už nám nezbývaly žádné další dny.

A já si tohohle muže nemohla vzít, když jsem věděla, co by mě čekalo.

Má budoucnost ležela jasně před mýma očima. Během těchto pěti minut jsem si uvědomila, za co mě Julian měl. Těch šest měsíců mu šlo jen o mé miliardové dědictví.

Jaký to byl chytrý muž. Měl svou vlastní miliardovou společnost a prostřednictvím tohoto sňatku chtěl jen přesměrovat finance ze společnosti mého otce do té své.

A využil situace kolem podlomeného zdraví mého otce. Žádost o ruku, to divadlo, jak se do mě zamiloval. Jak jsem mohla být takový blázen a padnout do té pasti?

Jak jsi mohla být takový blázen, Seraphino?

Jak jsi pro něj mohla být takovou návnadou? A jak to sakra řeknu tátovi?

Nevěděla jsem to, ale musela jsem něco udělat, abych ochránila letitou rodovou linii mé rodiny. Chtěla jsem od něj utéct, ale kam bych teď šla?

Se zaslzeným zrakem jsem při útěku odtamtud narazila do nějakého muže.

"Opatrně!"

Jeho hlas upoutal mou pozornost, okamžitě jsem ucukla a začala si utírat slzy.

"Omlouvám se, omlouvám se, strašně moc se omlouvám,"

Slzy se proměnily v řeku a já nevěděla, proč cítím na hrudi takovou tíhu a proč je můj hlas tak roztřesený a vyděšený.

"Hej, uklidněte se; co se stalo? Jste v pořádku? Hledáte někoho? Kde máte rodiče?"

Ucitila jsem jeho ruku na svém rameni a okamžitě ji odstrčila.

"Co vám připadám? Jako dítě?"

Můj hlas byl roztřesený a zadýchaný, náhle jsem padla na kolena, celá zlomená. A propukla v pláč.

Cítila jsem, jak je celý můj život rozbitý na tisíce kousků.

"Uklidněte se,"

Jeho hlas mi dolehl k uším a já nekontrolovatelně škytala. Můj uslzený pohled padl na kapesník, který mi podával, a já váhala, zda si ho vzít, a pomalu kroutila hlavou.

"Pojďte se mnou,"

Řekl a jemně mě chytil za zápěstí, aby mi pomohl postavit se na nohy, z čehož jsem se cítila ještě zranitelněji.

"Našla jste ho, jak vás podvádí, že?"

Jeho slova proklouzla bolestným tichem galerie a já ucítila, jak mi po zádech přeběhl děsivý mráz.

Jak to sakra věděl?

Zvedla jsem zrak, abych se mu podívala do tváře, jen abych si všimla jeho šedých očí, které mi pohled oplácely, a utopila se v nich.

"Jak to víte?"

Slova mi bezděky unikla ze rtů, zatímco jsem zírala na jeho husté a dlouhé obočí, ostrou čelist a krásné, plnější rty tmavě růžové barvy.

"Je to můj večírek a on je můj největší konkurent,"

Oznámil a mně se při jeho tichém, hlubokém a chraplavém hlasu stáhl žaludek. Obočí se mi zúžilo do jedné linie, když jsem se snažila trochu rozpomenout na jeho původ, a on řekl.

"Alaric Thorne,"

Sklopila jsem zrak na jeho ruku, která čekala na tu mou k potřesení, a najednou jsem se cítila naprosto nepatrná.

Menší vzrůstem, chudší na bohatství, drobnější v moci a malá v každém zkurveném myslitelném smyslu.

S neznatelným ostrým nádechem jsem natáhla ruku, zpocenou nervozitou a strachem. Podívala jsem se na něj, trochu mi pootočil ruku, pomalu mi palcem přejel po hřbetu ruky a naklonil se, aby mi políbil klouby.

"Ser... Seraphina Vanceová,"

Dokázala jsem ze sebe dostat a snažila se ruku pomalu stáhnout, protože dotek jeho rtů způsobil, že se mi kolena podlomila ještě víc.

"Pojďte se mnou,"

Řekl a já ucítila, jak mi kolem ramen ovinul svůj teplý kabát. Zhluboka jsem se nadechla a snažila se uklidnit své plačtivé škytání.

Procházela jsem s ním galerií vedoucí na balkon; noc mezitím ztemněla a počasí se ochladilo. Podívala jsem se na něj, jak mi odsunuje židli. A já se pomalu posadila. Prsty se mi v tu chvíli doslova třásly. Právě jsem viděla svého snoubence, jak mě podvádí den před naší svatbou.

Můj otec byl upoután na lůžko, čekal, až se vdám, aby viděl, jak jeho miliardové impérium přechází do správných rukou, než to se svou rakovinou definitivně vzdá.

"Zítra máte svatbu,"

Jeho hlas upoutal mou pozornost a já ho uviděla sedět naproti mně.

"Ano, děkuji za připomenutí,"

Řekla jsem a nechala si po tvářích stékat čerstvé slzy. Co sakra budu teď dělat? Mám říct otci, že si ho nemůžu vzít? Ale to by ho rozzuřilo a ztratil by ve mně ten zbytek naděje.

Posunul ke mně sklenici vody a já polkla, zatímco jsem kolem ní ovinula prsty. Pomalu a nervózně.

"Musíte se uklidnit,"

Řekl a jeho slova mě dělala ještě napjatější. Mírně jsem přikývla a přemýšlela o možnostech, které se mi teď nabízely.

Nemohla jsem si ho vzít, ne po tom, co jsem viděla tuhle jeho stránku. Nezáleželo mu na mně. Celou dobu se staral jen o společnost a bezpochyby by byl vhodným dědicem firmy, ale to neznamená, že bych s ním dokázala plodit děti s vědomím, že by mohl píchat někoho jiného poté, co by opíchal mě.

To znamenalo jediné: potřebovala jsem někoho jiného, kdo by si mě vzal a převzal společnost. Ale najít někoho vyžadovalo čas, a já ten zkurvený čas neměla. Doktoři mi už mnohokrát řekli, že můj otec není připraven podepsat závěť, dokud neuvidí mého manžela.

Potřebovala jsem Manžela.

Nervy se mi napjaly zoufalstvím a náhle mou pozornost upoutal jeho hlas.

"Mám vás odvézt domů? Slečno Seraphino,"

Zeptal se a přitom zkontroloval čas na svém mobilním telefonu, zatímco já se dívala na jasně zářící hvězdy. Zhluboka jsem vydechla a snažila se vymyslet cokoliv, co by fungovalo.

A pak mě ta myšlenka náhle zasáhla.

"Vezmete si mě?"

Zeptala jsem se bez obalu a podívala se na něj; vytřeštil na mě oči.

"Cože?"

Podivil se a já si zahanbením okamžitě zakryla tvář dlaněmi.

"Omlouvám se, omlouvám seeeee, hrozně se omlouvám. Tohle jsem neměla říkat,"

Začala jsem se omlouvat a kroutila u toho hlavou.

"Omlouvám se. Ale můj otec umírá a zoufale se snaží předat dědictví někomu, kdo to zvládne. Omlouvám se, že zním tak... zoufale,"

Snažila jsem se říct a on suše odvětil.

"Já se nežením,"

Hlas mi uvázl v krku a rty se mi schovaly mezi zuby; styděla jsem se za to, co jsem řekla, a zavrtěla hlavou.

"Omlouvám se. Považujte to, jako bych to neřekla,"

Snažila jsem se říct a vstala, ale on se zhluboka nadechl a navrhl.

"Můžeme vyjednávat,"

Jeho slova mi nedávala absolutně žádný smysl, pomalu jsem se posadila zpět a zeptala se.

"Jak to myslíte?"

Mlskl jazykem, naklonil se dopředu, položil ruce na stůl, rozepnul si manžetové knoflíčky a vyhrnul si rukávy bílé košile na předloktí.

"Julian Sterling je můj obchodní nepřítel. Já chci ovládnout průmysl a vy chcete zničit jeho život. Jeho podnikání je jeho život. Když stáhnete investice tím, že si ho nevezmete, posílí to mou pozici. A na oplátku já předám celé dědictví vašeho otce vám. To znamená, že vy získáte svou společnost a já získám to, co chci,"

Řekl a já se po pečlivém vyslechnutí jeho slov zhluboka nadechla.

"Ale říkal jste, že se neženíte,"

Připomněla jsem mu a on přikývl.

"Ano, proto můžeme podepsat smlouvu a po šesti měsících se jeden druhého zbavit. Vy budete volná se svou společností, já budu volný od svého konkurenta a Julian Sterling bude zničen. To znamená, že pokud chcete, můžu si vás vzít, ale jen na šest měsíců, protože v těch šesti měsících nejsem tak zaneprázdněný,"

Řekl a já lehce zavrtěla hlavou.

"Nemohu řídit společnost. Ještě nemám dokončené vzdělání,"

Snažila jsem se to říct pomalu a cítila se trapně, že to musím přiznat.

"Počkat! Kolik vám je?"

Zeptal se a zvedl obočí, zatímco já nervózně zamrkala a třesoucím se hlasem odpověděla.

"Za dva měsíce mi bude devatenáct,"

Dívala jsem se, jak se jeho oči během několika vteřin změnily z neutrálních na temné. Zhluboka se nadechl, opřel se do židle, odvrátil ode mě zrak s lehkým úsměvem.

"Do prdele! Vy jste ještě dítě,"

Řekl a mně se podlomila kolena.

"Nejsem dítě. Jsem teenager. Budu nezávislá žena. Beru si někoho v brzkém věku jen kvůli společnosti,"

Snažila jsem se říct a on ke mně vrátil pohled, znovu se naklonil dopředu přes stůl, upřeně se mi podíval do očí a pomalu zavrtěl hlavou.

"Takže souhlasíte?"

Zeptal se a já cítila, jak se mi zběsile rozbušilo srdce a tělo mi prochladlo víc než předtím. Polkla jsem, dívala se do jeho šedých očí a cítila se menší než kdy dřív. Jeho aura křičela autoritou, mocí a zkázou. A já se snažila říct.

"Mám tři

otázky,"

Zhluboka se nadechl a přikývl.

"Sem s nimi,"

Cucala jsem si spodní ret a položila tu první.