Pohled Seraphiny

S bušícím srdcem a zrychleným dechem jsem se pokusila formulovat svou úplně první otázku.

"Kolik je vám let?"

"Dvacet osm,"

Odpověděl a ostře se mi podíval do očí, až jsem cítila husí kůži kolem uší. Devět let. Byl o devět zkurvených let starší než já. Můj mozek se zběsile rozběhl ke všem možným věcem, které by mě mohl naučit.

Tiše jsem polkla, přikývla a sklopila zrak, abych nasbírala sílu na druhou otázku.

"Během těch šesti měsíců, budeme sdílet stejnou postel?"

Zvedla jsem zrak a podívala se na něj, jak si cucá spodní ret, na okamžik sklopí pohled a pak ho zase zvedne, aby odpověděl.

"Bude to exkluzivní, jestli se ptáte na tohle,"

Řekl a já si trochu kousla do spodního rtu ve snaze položit doplňující otázku.

"To znamená?"

Při odpovědi mi pohlédl přímo do očí.

"Na veřejnosti budu předstírat, že jsem tvůj manžel, a ty budeš v mé posteli předstírat, že jsi má manželka,"

Řekl bez stínu studu a já zničehonic nervózně zamrkala a cítila se nesměle. Sklopila jsem zrak a sevřela v pěst lem jeho kabátu, který mě chránil před chladným počasím, a zkusila se zeptat dál.

"V posteli znamená fyzicky se sblížit?"

Tiše přikývl a řekl.

"Ano,"

Odvětil suše a já stáhla obočí.

"Ale proč exkluzivní? Chci říct, je to jen šestiměsíční manželství a vy si můžete dělat, co chcete, s jakoukoli dívkou, a já s tím nebudu mít žádný problém,"

Snažila jsem se říct a cítila jsem trochu nervozity a strachu až v morku kostí.

"Tak jaký má tohle manželství smysl? S takovými podmínkami můžete uzavřít sňatek i s Julianem, a navíc to bude na celý život,"

Řekl a já sklopila zrak.

Měl pravdu. Nevěděla jsem, co to sakra říkám.

"Dobře..., ale já Juliana milovala a vás nemiluji. V tom je rozdíl. A je to falešné manželství,"

Pokusila jsem se ale říct a zhluboka se nadechla.

"Jen pro nás, ne pro svět. Pokud média zjistí, že s někým randíme mimo naše manželství, bude to znamenat pekelný problém pro obě společnosti,"

Řekl a já tiše přikývla, chápajíc jeho argument.

"Dobře, ale mám jednu podmínku,"

Zkusila jsem říct.

"Povídejte,"

Odpověděl.

"Výměnou za exkluzivní manželství mi pomůžete porozumět obchodu,"

Řekla jsem a on si cucal spodní ret, zatímco trochu stáhl obočí.

"Za to, že vám pomohu porozumět obchodu, poslechnete vše, co po vás budu chtít v naší ložnici,"

Řekl a já nervózně polkla, když jsem si uvědomila, že mluví jako sexuální deviant. Proti své vůli jsem při jeho slovech pocítila, jak ve svém nitru mírně vlhnu. Ve snaze přitisknout stehna k sobě jsem zkusila říct.

"Ne každý den,"

Zhluboka se nadechl.

"Každý zkurvený den,"

Prohlásil a já polkla, cítíc, jak se mi podlamují kolena.

"Na konci těch šesti měsíců mě úplně zničíte,"

Řekla jsem tiše a on si na chvíli vcucl rty.

"Třetí otázka?"

Zeptal se a já při pokusu o otázku nervózně polkla.

"Věříte na lásku?"

Zhluboka jsem se nadechla.

"Co když se vy nebo já... zamilujeme?"

Zeptala jsem se a on se okamžitě zvedl ze židle.

"Žádná láska. Exkluzivní manželství na šest měsíců. Pomohu vám pochopit byznys, převedu na vás všechny akcie vaší společnosti a společně Juliana zničíme. Platí, nebo ne?"

Zeptal se, dívaje se na mě, a zasunul si telefon do kapsy. Já také vstala, nervozita a otázky se mi honily hlavou.

Cítila jsem, jak mi divoce buší srdce a potí se mi dlaně. Nevěděla jsem, jestli něco může fungovat, ale dostat se pod někoho, koho ani nemůžu milovat, mě trochu děsilo.

Ale můj otec neměl čas.

Svatba se nedala odložit.

Zavřela jsem oči, zhluboka se nadechla a nepatrně přikývla.

"Platí,"

Řekla jsem a podívala se na něj, jak ke mně přistupuje o něco blíž.

"Je pozdě, odvezu tě domů,"

Řekl a já se zhlubokým nádechem přikývla.

Lehce mi položil ruku na rameno a mně tělem projela slabá vlna útěchy. Vedl mě galerií a najednou jsem se zastavila.

"Počkej!"

Řekla jsem a on se na mě podíval.

"Mohl bys na mě počkat na parkovišti?"

Zeptala jsem se tichým hlasem a on přikývl.

"Jak myslíš,"

Řekl a tiše odešel, zanechávaje mě uprostřed galerie. Zhluboka jsem se nadechla, abych sebrala všechny síly, a došla ke dveřím toho strašného pokoje.

Na okamžik jsem zavřela oči, silně na ně zaklepala a čekala, až někdo otevře. Když se další dvě minuty nikdo neozýval, zabušila jsem znovu a uslyšela ženské hihňání, které se tlumeně ozývalo z druhé strany dveří.

"Už jdu!"

Dveře se rozletěly a já se podívala na tu samou dívku, která s ním byla.

Pokusila jsem se na tváři vykouzlit úsměv a zeptala se.

"Je tu Julian?"

Zmateně stáhla obočí a pokusila se zavrtět hlavou, ale já ji okamžitě odstrčila stranou a vtrhla přímo do pokoje.

"Seraphino!"

Julian byl při pohledu na mě zaskočený a snažil se zakrýt přikrývkou.

"Ne... ne, neboj se,"

Snažila jsem se říct a kroutila u toho hlavou.

"Nepřišla jsem tě vyrušovat; jen jsem ti chtěla oznámit, že svatba se ruší,"

Řekla jsem a on okamžitě slezl z postele a kráčel ke mně.

"Seraphino! Omlouvám se. Nechtěl jsem... Já jen. Jsem opilý... Omlouvám se..."

Jeho prosby pokračovaly, zatímco jsem vycházela ze dveří a podívala se na tu dívku.

"Můžeš pokračovat, děvko!"

Byla jsem rozzuřená a naštvaná.

Když jsem sešla na parkoviště, podívala jsem se na něj, jak roluje ve svém telefonu. Zvedl zrak, jakmile uslyšel klapot mých podpatků.

Trochu se usmál a otevřel mi dveře svého Mercedesu Maybach, a já se zhluboka nadechla, když jsem se do auta posadila.

Slzy jsem měla znovu na krajíčku, připravené každou chvíli ukápnout. Přesto naštěstí tiše seděl a bez jakékoliv konverzace se rozjel.

Za těch pár hodin se toho událo hodně, ale ten skutečný boj měl teprve začít, až o tom všem řeknu otci.

Ale za žádných okolností jsem ho nemohla nechat zjistit o té šestiměsíční manželské smlouvě. Byl by zdrcen, kdyby to zjistil, a jeho problémy by se v jeho očích jen zvětšily.

"Jsme tady,"

Řekl a zajel autem na parkovací místo mého sídla. Unaveně jsem vydechla, podívala se na něj a zkusila říct.

"Myslím, že bychom to měli říct mému otci,"

Polkl a přikývl, odepínaje bezpečnostní pás svůj i můj. Otevřel dveře, obešel auto a otevřel mi.

Podívala jsem se na něj, jak mi podává ruku, a tiše ji přijala.

"Myslíš, že bude souhlasit?"

Zkusila jsem se zeptat a on se mi podíval do očí.

"Má nějaké důvody to odmítnout?"

Zeptal se a já sklopila zrak, neschopná na to odpovědět.

Zvedla jsem zrak, když jsem ucítila, jak mě jeho ruka jemně hladí po rameni a skrze své oči mě naplňuje nadějí a pozitivitou.

"Jdu hned za tebou,"

Řekl a já nervózně polkla a vešla do sídla. Jelikož doktoři už nad rakovinou mého otce v posledním stadiu zlomili hůl, starali jsme se o něj už jen doma. Vybavení a sestry pro něj byly k dispozici neustále. Prošla jsem halou a galerií až k jeho pokoji a sevřela ruku v pěst na klice dveří.

Posbírala jsem odvahu, otevřela dveře a podívala se na něj, jak leží na posteli. Podívala jsem se na sestru, kterou nepatrný zvuk dveří probudil a která se na mě zadívala.

"Slečno Vanceová,"

Přikývla jsem, naznačila jí, ať zůstane sedět, a rozešla se k otci.

"Tati,"

Zavolala jsem tiše a dívala se, jak unaveně a líně otevírá oči. Obličej měl oteklý ještě víc než předtím.

"Sero,"

Řekl svým pomalým, bolestným hlasem a já si nemohla pomoct, vehnalo mi to slzy do očí.

Posadila jsem se vedle něj, zeptala se ho na zdraví jako obvykle a snažila se mu všechno říct. Začala jsem tím, že mě Julian podvedl, a pak, že jsem uzavřela dohodu s Alaricem. Jediný rozdíl byl v tom, že jsem dohodu nazvala sňatkem.

Z toho, co jsem řekla, ztuhl, ale věděl, kdo Alaric je. Jeho výraz nebyl zrovna potěšený, ale nebyl ani příliš zkroušený.

"Je připraven řídit společnost?"

Zeptal se roztřeseně a já si kousla do spodního rtu.

"Ano, tati,"

Lež.

Ale nemohla jsem mu udělat život ještě horším. Zavřel oči a jemně mě pohladil po ruce.

"Tak to je dobré,"

Řekl unaveně a já se tiše zeptala.

"Přišel se s tebou taky setkat,"

Polkl a znovu otevřel oči.

"Pan Thorne,"

Zkusila jsem zavolat a podívala se, jak se dveře otevírají. Alaric držel kytici květin a já okamžitě začala přemýšlet, jak se mu ji podařilo sehnat takhle pozdě v noci.

Přešel k nám a položil květiny na noční stolek.

"Pane Vancei, jak se teď cítíte?"

Řekl a můj otec se na něj podíval s lehkým úsměvem.

"Cítím se trochu lépe, když jsem slyšel, že jste souhlasil se sňatkem s mou dcerou. Jsem nesmírně vděčný za vaši laskavost a přeji vám, abyste VGC dovedl k novým výšinám,"

Řekl pomalu a do každého slova vkládal zvláštní úsilí. Alaric se s ujištěním dotkl jeho ruky a přikývl.

"Kdo by mohl odmítnout dívku, jako je Seraphina,"

Řekl a otec unaveně přikývl a znovu zavřel oči. Alaric se na mě podíval a já přikývla na znamení, že může odejít.

Když odešel, rozhodla jsem se zůstat po otcově boku.

Noc se zdála být dlouhá, ale věděla jsem, že od zítřka bude každá noc ještě delší. Souhlasila jsem, že se na šest měsíců stanu hračkou mocného miliardáře.

Nevěděla jsem, co se mnou bude dělat každý den.

Ale jednou věcí jsem si byla jistá: chtěla jsem, aby těch šest měsíců uteklo co nejrychleji.

Můj otec ve mně neměl důvěru. Nikdy mi nevěřil, že bych dokázala řídit společnost; proto se tak zoufale snažil mě provdat.

Ale díky téhle dohodě budu mít šanci dokázat světu, co ve mně je.

Uprostřed chaosu tisíců myšlenek, které se mi honily hlavou, jsem ani nevěděla, kdy jsem usnula.

Probudila jsem se, když mnou zatřásla služebná, a já se na ni podívala, jak pro mě drží sluchátko domácího telefonu.

"Chce s vámi mluvit,"

Řekla a já zmateně stáhla obočí, protože jsem netušila, kdo to je. Vzala jsem si sluchátko, abych si ho přiložila k uchu, a tiše promluvila.

"Haló,"

"Dobré ráno, maličká Sero,"

Z toho hlasu mi po zádech přeběhl silný mráz, okamžitě jsem vstala z místa a vyšla z otcova pokoje.

"Pane Thorne,"

Řekla jsem a slyšela ho v odpověď říct.

"Nechtěl jsem tě rušit, ale chtěl jsem vědět, do kdy budeš připravená, abych tě mohl vyzvednout,"

Řekl a já se okamžitě podívala na mobil, abych zjistila, že je už 11:15 dopoledne.

"Umm, do tří odpoledne,"

Snažila jsem se říct a vzpomněla si na čas schůzky v kostele.

"Dobrá, tak se uvidíme brzy,"

Řekl, já vrátila sluchátko do telefonu a běžela do svého pokoje.

Po rychlé koupeli jsem přivítala svou vizážistku na její domluvený čas. Začala mi dělat vlasy, make-up a všechno ostatní. Převlékla mě do těch nádherných bílých šatů s dlouhou vlečkou a lehkou průsvitností.

Když jsem se na sebe podívala do zrcadla, oči se mi zalily slzami.

Byl to pro mě tak velký den a jak jsem byla nešťastná, že mě otec nemohl doprovodit k oltáři. Ale jednalo se o opravdovou svatbu.

Byla to jen smluvní dohoda.

Šestiměsíční smlouva na to, abych zničila Juliana, chovala se jako Alaricova manželka a dostala svou společnost zpět do svých rukou.

Služebná mi oznámila, že přijel, aby mě vyzvedl, a já se zhluboka nadechla, abych učinila největší rozhodnutí svého života

, aniž bych věděla, kde budu stát za šest měsíců. Jedna věc však byla jistá: během těch šesti zkurvených měsíců jím budu naprosto zničena.