KRÁLOVSKÝ DVŮR

NĚKDE VE STERLINGU

„Přines tu velkou mísu, Sadie, drahoušku,“ ozval se z obývacího pokoje hlas starší ženy.

„Už jdu, paní Monroeová.“ Sadie odnesla velkou mísu do obýváku a starší žena si ji s vděčností vzala.

„Pojď, posaď se k nám a najez se.“ Paní Monroeová se na ni laskavě usmála.

„Za minutku, paní Monroeová.“ Sadie se vrátila do kuchyně. Posadila se tam na malou židličku, rozhlížela se a vstřebávala své okolí.

Sadie tu byla už přes týden. Ti milí, starší manželé, kterým ji dali, byli ti nejlaskavější lidé na světě. Chovali se k ní dobře, jako by byla členem jejich rodiny, přestože byla jen výpomocí. Sadie už nebyla otrokyně, ale pomocnice. Teď jí platili za to, že dělala ty nejjednodušší věci. Byl to ten nejlepší možný život pro dívku, která se narodila jako otrokyně. Měla by být šťastná.

Ale nebyla. Vůbec ne.

Sadie nedokázala přestat myslet na svou princeznu, princeznu Daphne. Král si ji vzal jako svou otrokyni. Stále měla v živé paměti, jak její princezně nasadili obojek. Sadie si nedokázala představit, že by princezna Daphne byla něčí otrokyní. Snažila se představit si svou princeznu, jak dře v dolech nebo přijímá rozkazy od cizích lidí, ale prostě to nešlo.

Princezna Daphne na něco takového nebyla vycvičená a musela prožívat ty nejtěžší chvíle. Pomyšlení na to Sadie drásalo srdce.

Byla sice otrokyně, ale princezna se k ní vždycky chovala dobře. Jediný člověk, kterého znala, byla princezna Daphne. Sadie to bolelo nejvíc proto, že věděla, že její princezna bez ní sama nepřežije.

Vždy pro princeznu Daphne dělala úplně všechno, a dělala to ráda.

Nemohla tam žít den za dnem s vědomím, že její princezna tak krutě trpí. Prostě nemohla.

V paláci mezitím Daphne spěchala do svého pokoje, pak se vykoupala a zírala na oblečení na posteli: ošklivé obyčejné krátké sukně a napůl ustřižené kožené topy, které odhalovaly velkou část prsou. V pokoji měla jen oblečení pro otroky, které jí sbalila Bridget. Věděla, že v otrokářské uniformě jít nemůže; to by bylo ještě horší.

Daphne se odevzdaně, mělce nadechla a oblékla si jeden z těch úborů. V žádném případě nepotřebovala další trest. Pokud to půjde, chtěla se tomu všemu vyhnout.

A jak jinak se tomu vyhnout, než být poslušnou otrokyní?

Nicméně pouhý týden v roli otrokyně nestačil k tomu, aby si členka královské rodiny na tento úděl zvykla.

Když se objevila před králem Leonidasem, zpozdila se o dvě minuty a on vzteky téměř chrlil oheň.

Vyrazil k ní. „Řekl. Jsem. Pět. Minut,“ zavrčel vztekle.

„J-já–“

„Na kolena.“

Ještě nikdy před žádným mužem neklečela. Zaváhala.

To zaváhání ji stálo draho. Jeho ruce vystřelily k jejímu krku s obojkem a zatáhl za řetězy tak silně, až vykřikla bolestí. Do očí jí vyhrkly slzy a kolena klesla na zem. Hleděla na něj s pálícíma očima, divoká a vzdorovitá.

„Máš snad potěšení z toho, že jsi trestána, Daphne?“ Pokračoval tichým a smrtícím hlasem. „Jsme teprve na začátku a ty jsi čistokrevná. Bolest se tvou přítelkyní ještě určitě nestala, že?“

Naklonil se k ní, stále pevně držel řetězy jejího obojku. S očima upřenýma do jejích přejel prstem po řetězu, až pohladil malé červené tlačítko na samém okraji.

Vzdor zmizel a vystřídala ho hrůza. Ztuhla. „P-prosím, nemačkej to, P-Pane. Omlouvám se. Omlouvám se. Nemačkej to, prosím!“

Ani nemrkl. „Když ti řeknu, ať klekneš, okamžitě klekneš. Když řeknu leť, poletíš, Daphne. Když řeknu zemři, přestaneš dýchat. Vyjadřuji se jasně?“

„Ano, P-Pane.“

Pohladil tlačítko a zíral na ni s jasnou nenávistí. „Příště, až mě neuposlechneš, tě zmlátím.“

„A-ano, Pane.“ Daphne věděla, že kdyby to tlačítko stiskl, její obojek by uvolnil masivní elektrický šok do celého jejího těla. Těžce by to bolelo. Největším strachem každého otroka byl šok z obojku a pánové nosili ovladač všude s sebou.

„U dvora se budeš chovat jako ta nejlepší otrokyně, Daphne. Nedělej mi ostudu.“ Jeho ledový tón ji zamrazil, zvlášť tím, s jakým jedem vyslovil její jméno.

Připomnělo jí to, kam mají namířeno. Přitiskla kolena hlouběji k podlaze a s prosebnýma očima vzhlédla k jeho zjizvené tváři. „Můžu nebýt představována, Pane?“

Rty se mu zachvěly v tak chladném úšklebku, až jí přeběhl mráz po zádech. „Tvůj otec představoval otroky téměř každý den, princezno. Já byl představen dvakrát.“

Dvakrát!? Nedokázala si takové utrpení vůbec představit. Poraženě sklonila hlavu. „Ano, Pane.“

Vyšel z místnosti, aniž by se ohlédl. Pokorně ho následovala a obávala se osudu, který na ni u dvora čekal.

Dvůr znala moc dobře.

„Král dorazil!“ oznámil Cedric, jeho osobní strážce.

Ruch ve vzduchu utichl a dveře se otevřely. Leonidas vešel dovnitř, s veškerým držením těla krále, které ho obklopovalo jako plášť.

Daphne přelétla očima po místnosti a všimla si tří králů. Tři králové. V hanbě a porážce zavřela oči. Je to, čím si prošla včera v noci, to samé, čím si dnes projde od tří různých mužů? Bylo to nepředstavitelné.

Všichni před ním povstali, kromě králů ze tří hostujících království. Leonidas usedl na trůn. Daphne si sedla na zem vedle něj a položila si hlavu na jeho klín – stejně jako všechny ostatní otrokyně a jejich majitelé v budově.

„Páni, není to nádhera?“ zamumlal král Frederick, král Garrisonu, když na Daphne tak chlípně zíral, že se stáhla blíž k Leonidasovi.

„Zrovna jsem chtěl říct to samé. Je tak krásná,“ zahučel vedle něj král Malachi, král z Ithaky.

Oběma králům táhlo na padesát a nespouštěli z Daphne oči. Začala se jim rýsovat erekce, kterou se ani nesnažili skrývat.

Daphne při tom pohledu potlačila zakňučení, otevřeně oba krále probodávala pohledem a nedokázala na ně přestat zírat.

Král Gregory, třetí král, se postavil. „Privilegovaní lidé Sterlingu! Sešli jsme se tu dnes kvůli představení královy otrokyně.“ S úsměvem se rozhlédl. „Tohle je první otrokyně, kterou král Leonidas představuje, a pravděpodobně i poslední! Je to žena, která má v sobě krásu sedmi žen.“

Sborově souhlasili, všechny oči se upíraly na Daphne a krále Leonidase, jehož tvář zůstávala stoická jako vždy.

„Riley!“ zvolal král Gregory.

„Ano, Pane,“ odpověděla jeho otrokyně nenuceně a na tváři se jí usadil přívětivý úsměv.

„Vylez na stůl a zatanči nám. Začněme tento den.“ Obrátil se k davu. „Riley je vynikající tanečnice.“

Uvítali ho s jásotem a vesele tleskali.

Riley vstala ze země, její černý obojek se zaleskl a řetězy zachrastily. Spustila hudba. Vylezla na velký kulatý stůl uprostřed místnosti a začala tančit.

Všichni tleskali a povzbuzovali ji. Většina z nich zírala na tanečnici. Ale oba králové, král Frederick i král Malachi, nespouštěli oči z Daphne.

Daphne ani nevěděla, že svírá Leonidasův oděv, dokud se zpražujícím pohledem nepodíval na místo, kde ho její ruka svírala.

Daphne ruku rychle stáhla. „Omlouvám se, Pane.“

Odvrátil od ní zrak a bez emocí sledoval dění.

Když tanec skončil, král Gregory se znovu postavil, aby zahájil další aktivitu, ale král Frederick ho předběhl. Vstal a oznámil: „Privilegovaní lidé z celé země, začněme tím, pro co jsme sem přišli. Je tradicí, že každá otrokyně krále musí být představena a uznána mezi králi a muži s privilegovaným postavením! To otrokyni označuje jako výjimečnou, protože patří králi!“

„Ano!“ sborově souhlasili.

Král přikývl a pokračoval. „Mám dvanáct osobních otrokyň. Král Malachi jich má šest a král Gregory jich má pět. Dnes si král Leonidas bere svou první osobní otrokyni a bude uznána mezi králi!“

Daphne se rozhlédla po lidech a viděla potěšení v očích otrokyň ostatních králů, chtíč v očích králů a žárlivost v očích otrokyň šlechticů.

Žárlivost? Tyto ženy chtějí být na jejím místě? Jen proto, že králové budou čerpat své sexuální potěšení z jejího těla, tak žárlí? Daphne se v duchu otřásla. Svět otroků pro ni byl podivným světem. Tohle nebyl svět, na který byla zvyklá.

„Nyní pozveme otrokyni do středu královského dvora,“ oznámil král Frederick.

Daphne vstala a došla doprostřed. Stála a zírala do prázdna, odmítala brát na vědomí jejich chlípné tváře a odmítala zírat do země jako slaboch.

Král Frederick k ní přistoupil blíž a kroužil kolem ní jako kolem kořisti. Zvedl ruku a pohladil ji po pase. Po břiše. Po stranách jejích prsou. Po obojku. Pak se otočil k trůnu a usmál se. „Já ji ochutnám jako první. Tady. Hned.“

Ostatní jásali, tleskali a hodovali.

Daphne zavřela oči a snažila se odpojit svou mysl od okolí.