TEN ZÁVAN VZNEŠENOSTI

Následujícího rána dostala Daphne svou otrockou uniformu, krátké šaty, které končily těsně pod koleny. Oblékla se a upravila si vlasy. Brzy ji odvedli do otrockých dolů, kde otroci pracovali převážně dnem i nocí a pomáhali ze země těžit cenné nerosty.

Daphne během cesty neviděla nikoho ze svého lidu, jen obyvatele Sterlingu z nízkého rodu. Co král udělal s lidem Merceru? ptala se sama sebe znovu.

Když se vydala po cestě k dolům, všechny oči se upíraly na ni. Dokonce i v otrocké uniformě vypadala vznešeně. Obklopovala ji ta důstojnost a hrdost. Kráčela jako dáma, kterou ji vycvičili být, její postoj křičel královskou příslušností. Nedělala to záměrně. Vznešenost měla v krvi, stejně jako král, i v době, kdy byl on ještě otrokem.

Nebýt té otrocké uniformy, otroci by se jí při průchodu klaněli a mylně by ji považovali za dámu z privilegované rodiny. Ale jakmile uviděli otrockou uniformu, jejich nenávist vůči ní byla zřejmá. Nenáviděli ji, i když nevěděli, že kdysi bývala princeznou Daphne.

Jakmile se však dostala k dolům, otroci už věděli, kdo je, a chovali se k ní špatně – zvláště cvičitel otroků jménem Kaelen.

"Ať kope ten nový tunel sama!" oslovil Kaelen otroky. Věnoval jí úšklebek plný odporu. "Jistě dokážeš vyčistit nový tunel pro těžbu, že ano, prrrincezno!?"

Všichni se jí smáli. Někteří muži ji nazvali děvkou. Sevřela ruce v pěst a připomínala si, že tady musí přežít. Musí přežít.

"Ano. Dokážu." Občas potají utekla ze své ložnice, aby mohla sledovat otroky při práci. Její otec ji také nutil být svědkem mučení, protože to byl jeho způsob, jak ji zocelit natolik, aby jednoho dne mohla vládnout. Viděla spoustu mučicích seancí, včetně...

Zavřela oči, aby tu vzpomínku zahnala. Najednou jí na tváři přistála pálivá facka a oči jí vylétly dokořán. Tělem se jí rozlila bolest, když přímo před ní stál Kaelen. Trhl ji za vlasy tak silně, až vykřikla.

"Příště mi odpovíš slušně, nebo se ti následky nebudou líbit. Vyjadřuju se jasně!?" štěkl s pevným stiskem v jejích vlasech.

"Ano. Pane." Oči ji pálily slzami, ale zahnala je mrkáním. V žádném případě jim neposkytne zadostiučinění sledovat, jak se hroutí.

Oči mu sjely na to, jak se jí zvedají a klesají prsa. Hladově zíral, a jak na ní spočíval jeho pohled, naskočila jí husí kůže. "Dobře." Přinutil se podívat jí do tváře. "A teď do práce, ty děvko!"

O dvě hodiny později ji bolely paže z toho, jak sama kopala do země. Kaelen ostatním nařídil, aby jí nepomáhali. Měli pracovat na všech starých dolech a v tom novém ji nechat samotnou. Práce dvaceti otroků a ona ji dělala sama. Bylo to na ni příliš.

Když Daphne udeřila kladivem o na kámen tvrdou zemi, v očích se jí rychle znovu hromadily slzy. Chyběla jí její osobní služebná, Sadie. Její Sadie. Ta otrokyně byla její služebnou už od dětství. K jejímu mučení se nachomýtla, když bylo Sadie pouhých deset let a jí, Daphne, dvanáct.

Daphne prosila svého otce, že chce Sadie jako svou osobní služebnou, ale její otec to odmítl. Její otec ji nikdy neposlouchal. Nikdy.

A nikdy neposlouchal ani její matku, dokud žila. Trvalo měsíce, než její otec konečně vyhověl její žádosti, když viděl, že osobní služebnou opravdu potřebuje. Sadie byla jedinou osobou, která jí byla blízká, tak blízko, jak jen může být služebná princezně.

"Jak to tu jde?" vstoupil Kaelen znovu do tunelu a zafuněl za ní.

"Pracuji... pane," odpověděla chraptivě.

"Za dvě hodiny jsi zvládla jenom tohle?" štěkl a rozhlédl se kolem. "Ty neschopná hlupačko." Zíral na všechnu její tvrdou práci a urážel ji.

Daphne neřekla nic, přesně jako poslušná otrokyně, a pokračovala v kopání, i když její svaly proti pohybům protestovaly. Ucítila na zádech teplo, než se Kaelenovo tělo přitisklo k jejímu. Jeho dech jí ovíval ucho. Odsunul jí vlasy na druhé rameno a nechal tak její odhalený krk jemu napospas.

"Už tě unavuje pracovat jako otrokyně, princezno?" zasténal smyslně a hladil její obojek.

Daphnino tělo ztuhlo. "Nechte mě na pokoji... prosím."

Ruce mu sjely na její prsa a zmáčkl je přes její tenkou košilku. "Ty mi nebudeš říkat, co mám dělat, princezno."

Daphne nemohla křičet ani reagovat, protože by si tím jen přidělala další utrpení. Chytil ji za bradavky a štípl do nich tak silně, že sebou její tělo trhlo. Uchechtl se a ona zakňučela, bradavky ji pekelně bolely.

"Můžu ti tvůj čas tady v dolech usnadnit." Otřel si o její zadek svou erekci. "Stačí, když mi dáš svou kundu, kdykoli budu chtít."

"Jsem králova otrokyně. Oba víme, že mohu pos-posloužit jen těm, které král určí a komu to dovolí." Dělala vše pro to, aby skryla svůj odpor.

Dál se o ni otíral a vydával hrdelní steny. "Král se to nemusí dozvědět."

Jeho stisk na jejích prsou začínal být příliš bolestivý na to, aby to vydržela, a z očí jí vytryskly slzy. Silně se kousla do rtu.

"Kde je ta králova otrokyně!?" ozval se zvenčí Bridgetin hlas.

Daphne si s úlevou oddechla, když se jí Kaelen přestal dotýkat, jako by ho její kůže pálila. Přerušil kontakt s jejím tělem.

"Dobře si rozmysli, co jsem ti řekl, princezno. Tvůj pobyt tady nebude snadný. O to se postarám. Navíc je lepší, abys souhlasila, protože tak či tak tě stejně budu šukat." Otočil se a vyšel ven.

Daphne si utřela slzy. Ta zrůda jí nedávala na výběr, i když předstíral, že ano.

"Kde je ta králova otrokyně?" ozval se znovu ženin hlas.

"Myslíš bývalou princeznu?" protáhl Kaelen.

"Ano."

Daphne upustila kladivo a ulevilo se jí, že si odpočine, i kdyby to mělo být jen na vteřinu. "Jsem tady!" zavolala z nitra tunelu.

"Král očekává vaši přítomnost ve svých komnatách. Nenechte ho čekat!" ozval se úsečný příkaz.

Úleva, kterou cítila, rychle zmizela. Daphne proletělo hlavou, jestli náhodou nekráčí z bláta do louže.

Když Daphne vstoupila do králových komnat, viděla ho plně upraveného a věděla, že se chystá ke dvoru.

"Volal jste mě, můj pane," pozdravila.

Nespokojeně si ji měřil, když si prohlížel její špinavé oblečení a ještě špinavější ruce. Pohled mu utkvěl na její tváři a Daphne věděla, že pravděpodobně vidí tu rudou stopu po facce, kterou jí uštědřil Kaelen.

Odvrátil se od ní. "Nechte nás," nařídil služebnictvu včetně Cedrica. Všichni se uklonili a odešli. Znovu se pustil do oblékání. "Běž ven a umyj se, Daphne. Jdeme ke dvoru. Ať ti to netrvá víc než pět minut," přikázal jí.

"Ke dvoru?" V hloubi Daphnina břicha zaškubal děs. Otroci chodili ke dvoru jen ze špatných důvodů. A králova otrokyně jde ke dvoru jen kvůli...

"Dnes je tvé představení v roli královy otrokyně." Těmi úsečnými slovy její obavy potvrdil.

Žaludek se jí propadl až k patám a tvář se jí zhroutila. Den šel prostě od desíti k pěti. Zoufale ho chtěla prosit, že nechce být „představena“ – že chce být tohoto představení ušetřena. Ale věděla, že by jen ztrácela čas a koledovala by si o trest.

Daphne spěchala pryč do svého pokoje, zatímco jí z očí kanuly slzy. Zajímalo ji, kolik privilegovaných rodin z celé země přijede.

Kolik králů si ji přijde "představit"?

Kolik králů s ní dnes bude mít sex?