LYCAONI:

Za starých časů vynikali lycaoni jako nejsilnější a nejmocnější bytosti na světě.

Starý jazyk je nazýval ‚děsivými bestiemi‘, neboť:

Jako vlkodlaci se dokázali proměnit v bestie.

Jako upíři pili krev.

A kráčeli mezi lidmi, aniž by to kdokoli tušil.

Tyto nestárnoucí, mírumilovné a nezištné bytosti se raději stranily ostatních. Navzdory tomu, že se jich lidé báli a nedůvěřovali jim, nikdy neodpovídali agresí.

Povolovali průchod každému druhu, který si přál vstoupit do jejich zemí za velkou horou, a každého vítali.

Ale před pěti staletími zaútočil na lycaony během jejich jediné noci slabosti nečekaný druh. Lidé.

Při ochraně svého lidu ztratil Nejvyšší král Alaric kontrolu nad svou myslí a zdivočel.

Stal se tak hrozbou pro ten samý lid, kterému obětoval vše, aby ho ochránil.

Ačkoli se to zdálo nemožné, lycaonům se podařilo zajmout bestiální podobu svého krále a uvěznit ho v bezpečné kleci, čímž zajistili, že už nikdy neunikne.

Ale lycaoni, pohlcení nenávistí k lidem, se ponořili do temnoty.

Stali se těmi děsivými bestiemi, kterých se v nich ostatní vždy obávali.

A svou zrůdnost nosili s hrdostí.

LIDÉ:

Po invazi k lycaonům propukla epidemie záhadného viru.

Nikdo nevěděl, odkud se vzal, ale mnozí spekulovali, že ho přivolal jejich útok na lycaony.

Zatímco většina mužů se po dlouhém boji nakonec zotavila, pro většinu žen se virus ukázal jako fatální.

Přeživší jen zřídka rodily dcery. Ty, které zbyly nebo se narodily, se staly vzácným a vyhledávaným zbožím.

V mnoha královstvích prodávali chamtiví otcové své dcery do chovných stanic. Některé byly nuceny jít do nevěstinců, kde existovaly pouze pro potěšení mužů. Některé čelily strašlivému zneužívání výměnou za ochranu.

Dokonce ani bohatí a privilegovaní nedokázali zaručit bezpečnost žen ve svém životě, protože pouhý pohled na ženu – ať už to bylo nemluvně, mladá dívka nebo starší žena – přitahoval nežádoucí pozornost.

Dívky čelily neustálému nebezpečí.

Ve společnosti nebyly v bezpečí.

.

.

.

PROLOG

LIDSKÁ ZEMĚ: KRÁLOVSTVÍ NAVARRE.

"Je to h-holčička, Vaše Výsosti,"

Princ Garret ztuhl.

Když se otočil a pohlédl na palácového léčitele, jeho ruce, spočívající na těle jeho vyčerpané manželky, se nekontrolovatelně třásly.

Porod tajně zařídil už před měsíci, a teď se skrývali v jedné z podzemních komnat paláce, kde jeho milovaná žena Pandora rodila.

"Co jste mi to právě řekl?" Princ Garret doufal, že se přeslechl. Snad to byl omyl.

Prosím, bohové, ať je to omyl!

Ale lítost ve tváři staršího muže nešla skrýt. Palácový léčitel otočil malý uzlíček. "To dítě je holčička."

Když se Pandora poposedla, aby si své dítě prohlédla zblízka, mihla se jí v obličeji hrůza.

"Ne. Ach, bohové, prosím, ne..." Zuřivě zavrtěla hlavou a v očích se jí nahromadily čerstvé slzy.

Léčiteli se v očích zaleskly slzy. "Je mi to tak líto, Vaše Výsosti."

"Ne!!!" vykřikla Pandora, zabořila tvář do manželovy připravené náruče a z hrdla se jí dral jeden vzlyk za druhým.

Garret se cítil otupěle, když svíral svou ženu.

Jeho první dceři Aurelii nebyly ještě ani čtyři roky a král už vyjednával s královstvím Corvus, aby ji prodal tomu, kdo nabídne nejvíc.

Protože Navarre prý ‚potřebuje další finance‘.

Král Tiberius byl sice Garretův bratr, ale byl to tyran a jeho slovo bylo zákonem.

A teď další dívka? Dvě dcery?

Když Garret pohlédl na plačící uzlíček, který se mrskal v léčitelově náruči, zalily se mu oči slzami.

Svět nebyl bezpečný ani pro jednu z jeho dcer.

„Vychovám ji jako chlapce,“ prohlásila najednou Pandora.

Léčitel rozšířil oči. „Navrhujete, abychom její identitu drželi v tajnosti?“

„Ano," potvrdila Pandora a její odhodlání sílilo. "Toto dítě nikdy neuvidí jako dívku. Nikdo na to nikdy nepřijde!“

„A-ale je nemožné něco takového utajit, Vaše Veličenstvo." Léčitel zpanikařil. "Král nás nechá popravit!"

„Pak si to tajemství vezmeme do hrobu." Pandořin hlas zněl neústupně. "Nedokázala jsem ochránit svou první dceru, ale při Bozích světla přísahám, že tu druhou ochráním."

Příliš nebezpečné, ale Garret byl také pro. Byla to jejich nejlepší šance, jak udržet dceru v bezpečí, a oni se jí chopí.

"Co se nás týče, dítě, které jsem dnes porodila, byl chlapec." Pandora se podívala na miminko. "Jmenuje se Emery. Emery Galilea Evenstone."

Emery.

Je to neutrální jméno a ve starém jazyce znamená ‚Ochrana nebes‘. Garretovi se to líbilo.

A bylo to i trefné, protože jejich dcera bude potřebovat veškeré štěstí a ochranu na světě.

"Souhlasím," pronesl Garret nahlas.

S plánem pevně usazeným v mysli zavázal Garret další dva muže v místnosti mlčenlivostí.

*********

Té noci stáli Garret a jeho žena u malé kolébky a sledovali svého spícího novorozence. Na druhé straně pokoje ležela jejich tříletá dcera Aurelia, stočená pod přikrývkou, a její drobná hruď se zvedala a klesala v poklidném rytmu.

"Za všechna svá léta na této zemi jsem nikdy neviděla nikoho porodit dvě dcery, Garrete," zašeptala Pandora zlomeným hlasem.

Vzhlédla k němu a v očích se jí leskly slzy. "Nevím, co to znamená pro nás... nebo pro ně."

Garret jí položil uklidňující ruku na rameno. "Možná to znamená, že mají naplnit velký osud."

"Nebo je v budoucnosti čeká velký žal," Pandořiny oči ustaraně zabloudily k jejich nejstarší. "Mám o ně takový strach. Jak se něco takového mohlo stát?"

„Možná se tě dotkli bohové, má drahá," řekl Garret útěšně.

"O tom opravdu pochybuji. Proč já? Proč my?"

Na to neměl odpověď.

"Pokud je to pravda," popotáhla Pandora a přejela prsty po hebké tvářičce miminka, "kéž ten bůh vždy ochraňuje má miminka. My tu nebudeme věčně, abychom to dělali."

Garret si přitáhl ženu do náruče, pevně ji objal a bojoval, aby skryl své vlastní obavy.

Protože měla pravdu.

Jaká byla pravděpodobnost, že se v dnešní době páru narodí nejen jedna, ale hned dvě dcery?

Žádná. Absolutně žádná.

Když se díval na jejich spící děti, v srdci se mu zvedla modlitba. Ať už jsi jakýkoli bůh, prosím... ochraňuj naše anděly.