Vtiskl jí na čelo něžný polibek. „To mluví delirium, Merl. Miluješ svého druha a nechceš mu takhle ublížit.“

„Ne, ne, chci tebe. Henry ví, že jsem tvoje krevní hostitelka. Rozumí tomu a přijímá, co to znamená,“ protestovala.

„Ale až bude hlad ukojen, budeš se nenávidět. To není přípustné, má drahá,“ jeho hlas zněl napjatě, ale odtáhl se. „Musíme tomu nutkání odolat. Ale pomůžu ti.“

Merilyn zmučeně