HUNTER

Pomalu jsem se nadechl a donutil se zaznamenat všechno, co s Kostasem nebylo v pořádku.

Jeho hnědé oči byly stále podlité krví a bělmy se mu táhly žilky. Na rtech mu ulpívala pěna, jak pod mou nohou oddechoval. Zoufalství, které z něj sálalo, bylo syrové a nefiltrované, a jeho přesvědčení o tom, co říkal, bylo absolutní.

Měsíční šílenství takhle nevypadalo.

Zvedl jsem zrak k téměř úplňkovém