Carissa klečela v pracovně se skloněnou hlavou.

Salvador vzpomínal na rodinu Sinclairových. Vědomí, že Carissa z nich jako jediná zůstala naživu, v něm probouzelo soucit.

„Vstaň a mluv,“ přikázal jí.

Carissa se s rukama sepjatýma před sebou zhluboka uklonila. „Vaše Veličenstvo, vím, že je ode mě opovážlivé dožadovat se dnes slyšení. Chtěla bych však rovněž prosit o Vaši milost.“

„Ten edikt už jsem vydal. Je nemožné ho zrušit,“ oznámil Salvador.

Carissa jemně zavrtěla hlavou. „Vaše Veličenstvo, prosím Vás, abyste vydal další edikt. Chci se s generálem Warrenem rozvést.“

Mladého krále to zaskočilo. „Cože? Chceš se rozvést?“

Salvador se domníval, že ho přišla požádat, aby zrušil ten svatební edikt. Ani ve snu by ho nenapadlo, že se chce domáhat rozvodu.

Zadržujíc slzy, Carissa jej prosila: „Vaše Veličenstvo, generál Warren a generálka Yatesová si Váš svatební edikt vydobyli svými vojenskými úspěchy.

Dnes je výročí smrti mého otce a mých bratrů. Přála bych si Vás požádat o edikt k rozvodu s mým manželem na základě vojenských zásluh mé zesnulé rodiny. Prosím, Vaše Veličenstvo, vroucně Vás o to žádám.“

„Carisso, víš vůbec, co tě po rozvodu čeká?“ zeptal se Salvador se smíšeným výrazem ve tváři.

Carissa už dlouho neslyšela, že by ji Salvador oslovil jménem.

Když byl ještě korunním princem, jezdíval občas na panství Severní hlídky. Vždy se mu pro ni podařilo najít nějaké drobné, zajímavé dárky, kterými ji potěšil. Poté, co Carissa odešla na Meadow Ridge do učení za svým mistrem, se už nikdy nesetkali.

„Vím to,“ přisvědčila.

Na její okouzlující tváři se mihl náznak úsměvu. Ať se na něj ale člověk díval, jak chtěl, působil ten úsměv tak nějak ironicky.

„Jistě znáte to rčení, že opravdový šlechtic si váží tužeb ostatních a pomáhá jim v jejich naplnění, viďte? I když já šlechtic nejsem, nehodlám bránit generálu Warrenovi a generálce Yatesové, aby byli spolu,“ dodala Carissa.

„Carisso, na panství Severní hlídky už nezbyl vůbec nikdo. Opravdu se tam chceš vrátit? Přemýšlela jsi vůbec o své budoucnosti?“ vyptával se Salvador.

„Dnes jsem se na panství vrátila, abych se podívala na pamětní desky mé rodiny. Když jsem viděla, jak panství zchátralo, vzbudilo to ve mně touhu tam znovu žít. Osvojím si pro otce syna, aby tu po mně stále byl někdo, kdo bude ctít jeho památku,“ vysvětlila Carissa.

Salvador se domníval, že jedná impulzivně; nečekal od ní takovou prozíravost a uvážlivost.

„Jsi Barrettova zákonitá manželka. Aurora nemůže podkopat tvé postavení. Opravdu se nemusíš rozvádět.“

Carissa k němu zvedla uplakané oči, v nichž se zračilo jasné odhodlání. „Vaše Veličenstvo, nic z toho nemá smysl. Nechci svůj život takto promarnit. Jsem tou jedinou, kdo z rodiny markýze ze Severní hlídky zůstal. Můj otec i mí bratři prožili celý svůj život nanejvýš čestně a statečně. Já se s životem v průměrnosti nesmířím.“

„Vím, že k Barrettovi chováš jisté city. Jsi ochotná nechat ho jít?“ zeptal se Salvador.

City? Ani ne.

Carissa zkrátka jen vždy obdivovala vojáky a její matka chtěla, aby se provdala a vedla poklidný život. To byl onen důvod, proč s tímto sňatkem vůbec souhlasila.

Carissa se pousmála. V tuto chvíli vypadala jako nesmírně silná žena, která by dokázala vzkvétat i v těch nejtěžších podmínkách.

„Když mě může nechat jít on, mohu ho nechat jít i já,“ prohlásila.

Navzdory jejímu zjevnému a tolik křehkému vzezření se v ní skrývala nezdolná a nepoddajná vnitřní síla.

To Salvadora udivilo. Nikdy předtím takovou ženu neviděl.

Pocítil bodnutí zmatku, když si vybavil tu bezstarostnou holčičku, která se po celé dny smála. Nyní byla dospělou ženou a manželkou a brzy měla být zcela zavržena.

Pro okolní svět totiž rozvod stále znamenal naprosté zavržení. A obzvláště to platilo pro Carissinu situaci, jelikož si Barrett králův souhlas ke sňatku vydobyl tak veřejně.

Už jen to být ženou přinášelo mnohá úskalí a pro ni to teď mělo být ještě obtížnější.

Jak si sjedná nějaké případné budoucí sňatky? V její rodině nezbyl už nikdo, kdo by tak učinil za ni.

Když nad tím tak uvažoval, vybavily se mu Hectorovy zásluhy – zejména ty chvíle, kdy si na bitevním poli navzájem zachránili život, a jeho srdce při pohledu na Carissu náhle obměklo.

„Dobrá, souhlasím. Můžeš jít. Během několika dní bude edikt o vašem rozvodu doručen do generálova sídla,“ rozhodl nakonec Salvador.

Carissa si úlevně vydechla a s úctou sklonila hlavu. „Děkuji Vám za Vaši nevídanou laskavost, Vaše Veličenstvo!“

Když se za ní Salvador díval, vytanula mu najednou před očima vzpomínka na dobu, kdy z ní byla ještě malá holčička, a srdce mu obměklo ještě o poznání více.

„Carisso, pokud se k tobě v budoucnu bude někdo chovat jakkoliv špatně, přijď do paláce za mnou.“

„Děkuji Vám, Vaše Veličenstvo!“ uklonila se Carissa znovu.