Členové rodiny Warrenových si vyměnili zmatené pohledy. Nikdo neočekával, že se obvykle ústupná Carissa tentokrát tak neústupně postaví za své.

Dokonce se vzepřela Rebecce, matce rodu!

„Ona se podvolí. Stejně nemá jinou možnost,“ prohlásila Rebecca chladně.

Byla to pravda.

Vzhledem k tomu, že přišla o rodinu, nezbýval jí nikdo, o koho by se mohla opřít – kromě rodiny Warrenových. Navíc byla stále Barrettovou právoplatnou manželkou a nebylo to tak, že by s ní někdo zacházel špatně.

-

Brzy ráno následujícího dne se Carissa a Lulu vrátily na panství Severní hlídky.

Panství působilo ponuře a celé bylo zapadané podzimním listím. Po pouhém půlroce zanedbávání zarostlo nádvoří plevelem vyšším než člověk. Když Carissa vstoupila zpět na panství, krutě ji píchlo u srdce.

Před půl rokem se po vyslechnutí zprávy, že byla její rodina vyvražděna, zhroutila. Plakala, když spatřila bezvládná těla své babičky a matky – jejich studené, veškerého tepla zbavené mrtvoly. Každý kout sídla byl zbrocen krví.

Pamětní desky jejích předků a matky byly uloženy v rodinné kapli na panství. Carissa s Lulu pro ně připravily květiny a oběma neustále tekly slzy.

Carissa poklekla před památníky svých rodičů. Ačkoliv měla oči zarudlé a oteklé od pláče, v jejím pohledu se zračilo jasné odhodlání.

„Tati, mami, pokud mě z nebes slyšíte, prosím, odpusťte své dceři, k čemu se právě chystá. Není to tak, že bych nechtěla vést klidný život s manželem a dětmi, ale Barrett zkrátka není muž, kterému bych mohla svěřit svůj život. Buďte klidní, slibuji, že my s Lulu povedeme dobrý život.“

Lulu klečela vedle ní a usedavě vzlykala.

Jakmile skončily, nastoupily do kočáru a zamířily rovnou k paláci. Než tam dorazily, odbilo poledne.

Pod spalujícím podzimním sluncem stály Carissa a Lulu před branami paláce jako sochy. Čekaly tam celou hodinu, ale nikdo nepřišel, aby je pustil dovnitř.

Lulu, celá ztrápená, hlesla: „Má paní, král vás možná vůbec nepřijme. Třeba si myslí, že se chcete vzepřít jeho nařízení ohledně toho sňatku. Včera večer jste nejedla a ani dnes jste nesnídala. Zvládáte to? Mám vám dojít pro něco k jídlu?“

„Nemám hlad.“

Jediné, co Carissa cítila, bylo neochvějné odhodlání ukončit své manželství a vrátit se domů.

„Prosím, nebuďte na sebe tak přísná. Nestojí to za to, abyste kvůli tomu onemocněla. Proč to raději nenecháme plavat? Koneckonců, jste stále právoplatnou manželkou a paní v rodině Warrenových. I kdyby měla být generálka Yatesová uznána jako zákonitá manželka, stejně z ní bude v tom lepším případě jen jakási oslavovaná konkubína. Neměly bychom to prostě vydržet?“ prosila Lulu.

Carissin pohled ochladl. „Lulu, jestli hodláš mluvit takhle, tak raději mlč.“

Lulu si povzdechla. Byla ztracená a nevěděla, co dalšího si má počít. Doufala, že jakmile se Barrett vrátí, najde u něj Carissa trochu klidu. Jenže situace se jen a jen zhoršila.

-

V palácové pracovně už Derek Walker nahlásil Carissin příchod králi třikrát.

„Vaše Veličenstvo, paní Warrenová stále čeká před branami paláce,“ zopakoval.

Král Salvador Valois odložil dokument, který právě pročítal, a promnul si spánky. „Nemohu ji přijmout. Edikt už byl vydán a nemohu jej vzít zpět. Vyřiďte jí, ať se vrátí domů.“

„Stráže se ji snažily přemluvit, ale odmítla odejít. Stojí tam bez hnutí už více než hodinu.“

Salvadora bodl osten viny. „Barrett o ten sňatek požádal jako o odměnu za svou vojenskou službu. Nechtěl jsem s tím souhlasit, ale kdybych mu to odepřel, zostudil bych tím jak jeho, tak generálku Yatesovou. Mají nesporné zásluhy.“

„Pokud se bavíme o vojenských úspěších, pak zásluhy markýze ze Severní hlídky a generála Sullivana předčí všechny ostatní,“ namítl Derek.

Salvador si vzpomněl na markýze ze Severní hlídky, Hectora Sinclaira. Když byl Salvador coby korunní princ čerstvě odveden do armády, byl to právě Hector, kdo se stal jeho rádcem a ochráncem. Carissu znal jako tehdy křehké dítě, byla to povědomá tvář z těch dnů. Stále měl v paměti její světlou pleť a roztomilou tvářičku.

Salvador si klestil cestu k trůnu proléváním krve a nechával za sebou smrt. Dokázal pochopit, s čím se vojenští velitelé potýkají. Když Barrett jako odměnu požadoval povolení k sňatku, Salvador váhal, ale nakonec svolil.

Kromě jeho bratra, jemuž se na bojišti přezdívalo Monarcha pekel, v království žádní další schopní generálové nezbývali. V nedávné válce s Westhavenem přišel třetí syn Dominica Sullivana o paži. A jeho sedmý syn v boji padl, byť se to prozatím tajilo.

Derek měl ale pravdu. Co do vojenských zásluh stáli Barrett a Aurora daleko za Hectorem.

„Dobře, uveďte ji. Pokud bude s tím sňatkem souhlasit, dám jí cokoliv, o co mě požádá. Udělím jí třeba šlechtický titul nebo oficiální hodnost,“ rozhodl Salvador.

Derek si úlevně oddechl. „Jako vždy jste nanejvýš moudrý, Vaše Veličenstvo!“