POHLED AMARY

Cesta do nemocnice byla jen rozmazaná šmouha, dokázala jsem myslet jen na to, jak strašně to bolí a že snad začnu křičet. Everett byl úplně na nervy a jindy by bylo docela zábavné to sledovat.

Sestřičky na nás čekaly, hned jak jsme dorazili, a odvezly mě na pokoj. Pobíhaly kolem mě, ani jednou na mě přímo nepromluvily, ale přesto si něco mumlaly. Strašně mě to štvalo, ale mlčela jsem