POHLED ANDREHO

Amara byla v pořádku.

Opakoval jsem si to v hlavě pořád dokola jako nějakou zvrácenou mantru a doufal, že mě to zbaví alespoň části viny, kterou jsem cítil. Logicky jsem věděl, že za to, co se stalo, nenesu odpovědnost. Abych byl upřímný, vlastně jsem si ani nebyl jistý, co přesně se událo. Potřebovala se proběhnout a já byl víc než šťastný, že jsem mohl běžet s ní, ale byl jsem tak