Synopse:

Ryan Lee Duquesneová, zkráceně Rylee, osiřela v deseti letech. Je dcerou alfy Mitchella Jacksona Duquesnea. Ačkoli byla její smečka malá, její otec měl pověst nelítostného, mocného a milosrdného vůdce. Až do jednoho osudného večera, kdy po jeho prohrané výzvě byli přepadeni sousední smečkou a zabiti. Rylee jako jediná přežila. Vzhledem k jejímu nízkému věku se smečka, která vyvraždila její rodinu, rozhodla, že se jí ujme, ale ne proto, aby ji vychovala. Rozhodli se z ní udělat otrokyni. Už v deseti letech vařila, uklízela, prala a dělala další domácí práce. Bydlela v malé místnosti pod schody, která dříve sloužila jako komora na boty. Byla bita, trápili ji hlady, ponižovali ji a jednali s ní jako s odpadem.

Alfa a Luna ze smečky Půlměsíce byli krutí, nemilosrdní a šlo jim jen o moc a bohatství. Měli syna Ashforda, zkráceně Ashe, který ode dne svých osmnáctých narozenin věděl, že Rylee je jeho družka, ale sváděl vnitřní boj ohledně toho, zda ji přijme, nebo ne. Nikdo nevěděl, že Rylee koluje v žilách krev alfy, tedy nikdo kromě samotné Rylee. Co Ash udělá v den Ryleeiných 18. narozenin? Přijme ji a udělá z ní Lunu smečky Půlměsíce? Nebo ji odmítne a zlomí ji ještě víc, než to už udělala jeho rodina a smečka?

-------------------------------------

{Pohled Rylee}

*Plesk*

„Ty špinavá d**ko, nespouštěj oči z mýho druha!“ křičí mi do obličeje jakási vlčice. Obviňuje mě z toho, že jejího druha š**ám pohledem. Přitom on byl ten, kdo pohledem š**al mě. Byla prostě jen moc uražená na to, aby přiznala, že vypadám líp než ona, dokonce i v uniformě služebné.

Jmenuji se Rylee Duquesneová a zítra budu mít 18. narozeniny. Žiji u smečky Půlměsíce, kterou vede její alfa Eric Patterson a Luna Nicole. Oba jsou to naprostí kreténi a nesou zodpovědnost za vyvraždění celé mé rodiny, smečky Stříbrného jezera. Nemají ponětí, že jsem dcera alfy. Můj otec, alfa Mitchell Jackson Duquesne, byl laskavý a jednal se všemi spravedlivě; alfa Eric se však ke všem chová, jako by pro něj byli něco podřadného. Luna Nicole a jejich syn Ashford, zkráceně Ash, na tom nejsou o nic lépe.

Když mi bylo deset let, alfa Eric a jeho smečka zmasakrovali mou rodinu a já jako jediná přežila. Našli mě v troskách našeho smečkového domu a vzali si mě k sobě. Zpočátku jsem si myslela, že je to proto, že cítí výčitky svědomí, ale mýlila jsem se. Udělali ze mě svou vlastní loutku. Od svých deseti let jsem zastávala veškeré domácí práce ve smečkovém domě, ve kterém žilo přes padesát vlkodlaků.

Posledních osm let jsem byla otrokyní lidí, kteří mi nezpůsobili nic jiného než bolest a utrpení. Zabili mi rodinu, jednají se mnou jako s odpadem a já spím v místnosti pod schody, která kdysi bývala komorou na boty, na lehátku, na které se sotva vejdu, a pod starou zatuchlou prošívanou dekou, kterou jsem si sama ušila ze starých prostěradel určených k vyhození.

„Slyšelas mě, ty s**čko! Jdi do pr**le od mýho druha!“ ječela mi do obličeje vlčice, jejíž jméno jsem se ani neobtěžovala zjišťovat. Pokusila se mě znovu uhodit, ale zachytila jsem její ruku.

„Nedotýkej se mě,“ řeknu jí s jedovatým tónem v hlase. Neměla jsem dovoleno na nikoho mluvit, natož někomu odmlouvat, ale doufala jsem, že mě za tohle pošlou na zbytek dne do prádelny.

„RYLEE!“ uslyšela jsem alfu Erica. Otočím se a podívám se mu přímo do očí. Nikdo se mu nikdy neodvážil podívat se do očí, protože, inu, on je Alfa; on však není můj Alfa, takže nade mnou neměl žádnou moc. To byl hlavní důvod, proč mě bili a trápili hlady. Ani on, ani nikdo jiný v tomto domě mě nepřinutí, abych se jim podřídila. „Znáš pravidla!“ Jen jsem na něj zlověstně zírala. „JDI DO PRÁDELNY! A ZŮSTANEŠ BEZ VEČEŘE!“ zaburácel svým alfím tónem. Jen jsem protočila oči a odešla.

„Zlato, říkala jsem ti, že jsme se jí měli zbavit,“ slyším Lunu Nicole, jak říká, když odcházím.

„Jen do toho,“ ušklíbnu se a otočím se zpět k nim. „Ráda bych viděla, jak se učíte vařit a uklízet. Ty neumíš ani postavit hrnec s vodou na vaření, aniž bys u toho nespálila půlku kuchyně.“

„Ty malá d**ko!“ zaječela a vlepila mi facku. Ty facky už mě skoro ani nebolely, za posledních osm let se to stávalo tak často.

„To je to nejlepší, co umíš?“ Věnuji jí opovržlivý pohled a odcházím. Slyším, jak nadává, až se jí od pusy práší, a fňuká jako ta malá d**ka, kterou je. Jak se sakra stala Lunou, to nikdy nepochopím. Jdu do prádelny ve sklepě a prostě tam zůstanu, dokud nebudu muset jít udělat večeři. Začnu skládat prostěradla, protože vůně čistého prádla mě uklidňuje. Asi se divíte, proč tu zůstávám; odpověď je jednoduchá. Mám střechu nad hlavou, jídlo a kde spát. Možná spím na lehátku, ale pořád je to lepší než na zemi nebo venku na ulicích.

Doufala jsem, že se nade mnou Měsíční bohyně smiluje, až získám svou vlčici, a dá mi druha, který mě bude milovat, chovat v úctě a chránit. Pokud zítra nenajdu svého druha, slíbila jsem si, že odejdu a budu žít jako odpadlík. Smečka Půlměsíce mě mohla držet jen do té doby, a oni to věděli. Zítřkem s tímhle místem skončím, protože právně vzato, jakožto dospělá, už nade mnou nebudou mít žádnou moc, obzvlášť když jsem navíc krví alfa.

{Pohled Ashe}

Byl jsem ve své budoucí pracovně a zabíhal ji s vlčicí, jejíž jméno si ani nepamatuju. Byl jsem až po koule hluboko v její těsné k**dě a její stěny svíraly můj pulzující p**o.

„Ano! Ashi! Š**ej mě víc!“

„Říkal jsem ti, abys neříkala moje jméno!“ zařval jsem na ni. Nenáviděl jsem, když mluvily nebo vyslovovaly mé jméno. Ničilo mi to fantazii, že ta, která se pode mnou svíjí, je Rylee. Před šesti měsíci mi bylo 18 a od toho samého dne jsem věděl, že Rylee, naše domácí otrokyně, je má družka. Jí v té době bylo ještě 17. Můj vlk Kano byl nadšený, když jsme to zjistili, ale já ne. Hnusilo se mi, že mě Měsíční bohyně spárovala s takovou nulou. V duchu jsem se zapřisáhl, že ji odmítnu, ale Kano s tím bojoval.

Kdykoli jsem si přivedl vlčici k sobě do pokoje nebo do pracovny, abych si zaš**al, s Kanem jsme se hádali. Chtěl se šetřit pro Rylee, ale já už byl pevně rozhodnutý ji odmítnout. Ale protože s Kanem sdílíme jednu mysl, nemohl jsem si pomoct a shledával jsem ji krásnou a sexy. A ona opravdu byla, i slepý by poznal, že Rylee je kost. Uhlazené špinavé blond vlasy, tmavě hnědé oči, přirozeně broskvové rty, krásný úsměv a tělo, pro které by se dalo vraždit. Přestože většinu života hladověla, nezabránilo to jejímu tělu, aby se vyvinulo tím nejúžasnějším způsobem. Pokud jsem se chtěl při s*xu udělat, musel jsem si při š**ání každé holky představovat, že je pode mnou ona, jinak bych do dvou vteřin zvadnul.

„Argh!“ zahučel jsem, když mě přemohlo vyvrcholení.

„Počkej!“ vykřikla Omega, ale bylo příliš pozdě. Vytáhl jsem ho a vystříkl svou m**ku po celém jejím břiše a hrudníku. „Já se ještě ani neudělala!“

„Smůla, a teď vypadni do pr**le z mojí pracovny.“

„ČURÁKU!“ křikla a odešla. Upřímně mi bylo úplně u prdele, jestli se nějaká z holek, se kterými jsem spal, udělá.

Zítra má Rylee narozeniny a já byl připravený zjistit, jestli je opravdu moje družka, nebo ne. Stále jsem měl v plánu ji odmítnout a hodlal jsem to udělat před celou smečkou.

Neodmítej naši družku! Co to s tebou je!?

Drž hubu, Kano! Nemůžu mít družku, která je tak slabá. Nezáleží na tom, jestli mi přijde fyzicky přitažlivá, nebo ne. Není toho hodna!

Jestli naší družce ublížíš, udělám z tvého života živou noční můru!

Uklidni se, dostaneme druhou šanci.

Víš, že to je mezi naším druhem vzácnost.

No, já jsem Alfa a Měsíční bohyně moc dobře ví, že potřebuju Lunu, abych byl silný. Takže nám dá druhou šanci, lepší šanci.

Vytáhni si hlavu ze zadku, Ashi.

Jdi do pr**le, čokle.

Zatlačil jsem Kana do zadního kouta své mysli. Věděl jsem, co dělám. Ale to, co říkal, byla pravda. Měsíční bohyně dávala druhé šance jen zřídka. Natáhl jsem si trenky a kraťasy a zavolal Rylee do své pracovny, aby ji uklidila a vyvětrala z ní ten puch vlčí d**ky. Nemohl jsem se s ní spojit telepaticky, protože neměla vlčici, a i kdyby měla, nebyla vlastně členkou naší smečky, takže by telepatické spojení s ní nebylo nikdy možné.

Pár minut poté, co jsem pro ni poslal, vešla dovnitř a na sobě měla obyčejné tričko, které jí bylo příliš velké, ale cíp si na boku zavázala na uzel, aby jí lépe sedělo. Měla na sobě legíny, které už byly docela vybledlé, poznal jsem, že jsou to ty samé, které nosí každý den. Vlasy měla svázané do vysokého culíku, což odhalovalo její sexy krk. Zavrtěl jsem hlavou, abych si pročistil myšlenky. Myšlenky, o kterých jsem s jistotou věděl, že mi je tam podstrčil Kano.

Nenáviděl jsem, že s ní už cítím pouto druhů, ale přesto jsem jí opovrhoval. Nebyla nic víc než špína, a jako Alfa jsem se se špínou nezahazoval.

„Pohneš sebou!?“ zařval jsem na ni. Chtěl jsem, aby mi zmizela z očí. O to víc, že mě to pouto druhů přivádělo k šílenství. Protože jí za necelých 24 hodin mělo být 18, cítil jsem, že je skutečně moje družka.

„Uklidni se, už jsem skončila, kreténe,“ zamumlala a postavila se k odchodu.

„CO JSI MI TO ŘEKLA!?“ zařval jsem, popadl ji za paži a otočil ji čelem k sobě. Chytil jsem ji za obě ramena a přitáhl nás neskutečně blízko k sobě. Zamračil jsem se na ni a podíval se jí přímo do očí. Většina Omeg by se třásla a krčila strachy, ale ona ne. To všechno proto, že s touhle smečkou neměla žádné pouto. Nemohl jsem ji donutit, aby se podvolila. Vraždila mě pohledem svých krásných čokoládových očí. Přistihl jsem se, že se v jejích očích ztrácím. Sklopil jsem pohled k jejím rtům a jediné, co jsem chtěl, bylo políbit ji.

„Pusť mě!“ vykřikla a odstrčila mě. Na zlomek vteřiny se mě její neopětovaný zájem vlastně dotkl. Ale ty pocity jsem potlačil a sledoval, jak odchází.

{Pohled Rylee}

Po tom, co jsem byla Ashovi tak blízko, jsem si potřebovala dát horkou sprchu, abych se zbavila toho puchu, ale ke sprše jsem neměla přístup, takže jsem se musela spokojit s venkovním jezírkem. Byla polovina podzimu a tohle byl jediný přístup k vodě, který jsem měla, abych se mohla umýt. Měla jsem přístup na malou toaletu pro hosty, abych si mohla vyčistit zuby a vykonat potřebu, ale moje vlasy byly příliš dlouhé na to, abych se je vůbec pokoušela umýt v umyvadle. Naštěstí to jezírko nebylo tak špinavé. Bylo dobře udržované a naplňovala ho voda z tajícího sněhu nahoře v horách.

Teď jsem na to bohužel neměla čas, protože jsem musela připravit večeři pro smečkový dům a jeho členy, pro všech 53. Vařit pro 53 lidí bylo směšné, ale po tom, co to dělám už skoro deset let, jsem si na to zvykla. Šla jsem dolů do kuchyně a začala chystat večeři. Kdybych měla štěstí, Alfa by zapomněl, že mi zakázal večeři, ale to bylo velké "kdyby", takže jsem si nedělala plané naděje.

Jakmile všichni u stolů jedli, stála jsem v kuchyni a čekala na jakékoliv pokyny nebo příkazy od členů smečky, ať už šlo o přídavky, další pití, nebo úklid jejich nepořádku.

„Rylee, pojď sem,“ řekl alfa Eric.

„Ano?“ řekla jsem zdvořile.

„Zítra máš 18. narozeniny, viď?“ zeptal se mě. Podívala jsem se na něj a přikývla. „Dobře, pak zítřejší den strávíš přípravami na Ashův ceremoniál alfy.“

„Prosím?“

„Jsi si vědoma toho, že jeho ceremoniál alfy je už tuto sobotu, že ano?“

„Jsem, ale říkal jste, že na své narozeniny můžu mít volno.“

„No, rozmyslel jsem si to. Po tvém nechutném přístupu a neuctivém chování vůči tvé Luně...“

„Ona NENÍ moje Luna!“ vykřikla jsem. Celý stůl zalapal po dechu.

„NESKÁKEJ MI DO ŘEČI, KDYŽ MLUVÍM!“ zařval mi Eric do obličeje. To by za normálních okolností donutilo podvolit se jakéhokoli jiného vlka, ale na mě to nemělo žádný vliv a on to věděl. „Uděláš, co ti řeknu! Připravíš vše na Ashův ceremoniál! A začneš tím, že rozešleš pozvánky sousedním smečkám podle tohoto seznamu!“ vykřikl a vrazil mi seznam do hrudi. Podívala jsem se na seznam a byl tam tucet smeček. Byla jsem tak nasraná, že jsem ani neodpověděla. Vzala jsem seznam a vrátila se do kuchyně.

Poté, co všichni dojedli a nechali po sobě na stolech nepořádek, jsem to uklidila, umyla nádobí, uklidila ho a šla do svého pokoje. Počkala jsem do půlnoci, abych mohla jít k jezírku a umýt se. Netěšila jsem se na to, ale potřebovala jsem ze svého těla smýt Ashův pach. Popadla jsem ručník, čisté tričko, spodní prádlo a legíny a vydala se k jezírku, když už zbytek smečkového domu spal. Byla to jediná chvíle, kdy jsem se mohla dostat z domu, a jelikož jezírko bylo součástí teritoria, neporušovala jsem tím, že sem jdu, žádná pravidla.

Když jsem dorazila na místo, uvědomila jsem si, že už mám oficiálně narozeniny. Bylo mi oficiálně 18. Zírala jsem na dorůstající měsíc a modlila se, aby nade mnou moje rodina bděla. Mnohokrát jsem uvažovala o sebevraždě, ale nikdy jsem to nedokázala dotáhnout do konce. Protože kdybych to udělala, znamenalo by to, že jsem to vzdala a jsem zbabělec. Byla jsem na hony vzdálená tomu být zbabělcem a rodiče mě vychovali lépe, nebo alespoň podle toho, co si pamatuju.

Ucítila jsem, jak mi po tváři stéká zbloudilá slza, a rychle jsem si ji setřela. Položila jsem si čisté oblečení a ručník na balvan na okraji jezírka a svlékla si ze sebe špinavé oblečení, které páchlo po Ashi Pattersonovi. Vlezla jsem do vody a okamžitě se otřásla chladem z její ledové teploty. Naštěstí jako vlkodlak nemohu onemocnět nebo omrznout, ale to neznamenalo, že bych necítila, jak je ta voda studená. Ponořila jsem si vlasy a umyla si tělo jedinou kostkou mýdla, kterou jsem každý měsíc dostávala, abych zůstala alespoň napůl čistá.

Jakmile jsem měla dostatečný pocit, že už nesmrdím po Ashovi, ponořila jsem tělo ještě jednou a rychle se opláchla. Když jsem si byla jistá, že už ve vlasech nemám žádné zbytky mýdla, vyždímala jsem si je, stáhla do drdolu a osušila se. Oblékla jsem si čisté oblečení, které vonělo jako letní vánek, přesně tak, jak to vonělo, když foukal letní vítr přes jezero u mého starého smečkového domu. Když jsem byla celá převlečená, vydala jsem se zpátky do smečkového domu.

Hodila jsem staré oblečení do koše na prádlo a před spaním zapnula jednu pračku. Když jsem došla do pokoje, rozpustila jsem si vlasy a nechala je volně uschnout. Lehla jsem si na své malé lehátko, přitáhla si prošívanou deku a zavřela oči, abych usnula, ale ještě než jsem to stihla, uslyšela jsem hlas:

Ahoj, Rylee.

Kdo je tam?

Jmenuji se Kaleigh, jsem tvoje vlčice.

Ahoj, Kaleigh, je mi potěšením se s tebou konečně setkat.

Omlouvám se.

Za co?

Za bolest a utrpení, kterým sis prošla. Prozkoumávala jsem tvé vzpomínky a bolí mě, když vidím, kolik trápení jsi přetrpěla.

S tím už se nedá nic dělat.

Ale koluje v nás krev alfy.

A to zatím zůstane jen mezi námi.

Rylee?

Ano, Kaleigh?

Zvládneme to. Společně. Jsem tu teď pro tebe.

Děkuju. Je fajn vědět, že teď mám v životě alespoň jednu opravdovou kamarádku.

Jsme víc než kamarádky, jsme rodina.

Usmála jsem se nad jejími slovy a propadla se do spánku. Konečně jsem měla svou vlčici a teď nastal čas převzít kontrolu nad vlastním životem. Ale nejdřív jsem musela přežít ten zatracený Ashův ceremoniál alfy. Ble.

Když jsem se druhý den ráno probudila, sotva svítalo, ale musela jsem se nachystat a připravit snídani. Posadila jsem se na lehátku a uvědomila si, jak moc na hovno dnešek vlastně bude. Tolik k tomu, abych si užila narozeniny. Vstala jsem, stáhla si vlasy do vysokého culíku a vydala se do koupelny pro hosty, abych si umyla obličej a vyčistila zuby. Podívala jsem se do zrcadla na tu teď už dospělou ženu, která se na mě dívala, a usmála se. Konečně jsem dosáhla dospělosti, i když to nebudu moct oslavit.

Poté, co jsem si odbyla svou ranní rutinu, jsem si uklidila věci zpátky do pokoje a šla do kuchyně. Cestou tam jsem zachytila vůni něčeho velmi aromatického a vábivého. Co to bylo za úžasnou vůni? pomyslela jsem si. Šla jsem po čichu a vůně mě zavedla po schodech nahoru k Ashovu pokoji ve čtvrtém patře. Zírala jsem na dveře a jediné, co mi proběhlo hlavou, byl naprostý hnus.

Ash je můj druh. Proč by mi Měsíční bohyně udělala něco tak krutého? Nenáviděla jsem ho, nenáviděla jsem jeho, jeho rodiče i celou tuhle smečku. Nebyl lepší čas než teď. Už jsem byla připravená na to, že budu odmítnuta, a na dočasnou bolest srdce, která s tím bude spojena, ale věděla jsem, že to zvládnu. Kaleigh a já to zvládneme. Zhluboka jsem se nadechla a chtěla zaklepat na dveře, když jsem zevnitř uslyšela sténání a chichotání. Ash tam s sebou měl další vlčici. Sotva vyšlo slunce a už š**al nějakou couru ze smečky. Sebrala jsem se, připravila se na pohled na nahá těla a zaklepala na dveře.

„Kdo je to!?“ uslyšela jsem jeho ufňukaný hlas.

„Tady Rylee.“

„Uf! Vypadni, d**ko!“ uslyšela jsem tu couru, kterou š**al.

„Drž kurva hubu a prostě mi vykuř p**o!“ zařval na ni. „Pojď dál, Rylee,“ řekl. Znovu jsem se zhluboka nadechla a otevřela dveře.