{Úhel pohledu: Neznámý}

Po obřadu jsme všichni zatleskali Ashovi, ale můj potlesk byl spíš nucený, protože upřímně, tyhle sra*ky mi byly naprosto ukradené. Když nás propustili, abychom se bavili a jedli, Kendrick zamířil rovnou k jídlu, zatímco já se jen tak procházel. Musel jsem uznat, že tu byly hezké holky, ale žádná mě ve skutečnosti nezaujala.

Krátce jsem promluvil s několika dalšími přítomnými Alfy, alespoň s těmi, se kterými jsem vycházel dobře. Byli starší, moudřejší a dali mi spoustu skvělých rad. Přivedli s sebou své nezadané dcery a doufali, že si najdou své druhy. Myslel jsem, že tohle má být obřad Alfy, ne rychlorande. Zavrtěl jsem hlavou a v duchu obrátil oči v sloup. Moc dobře jsem věděl, že doufají, že si mě jedna z jejich dcer vezme za druha, ale to se nestane. Tedy alespoň pokud do toho má měsíční bohyně co mluvit.

Ještě chvíli jsem se procházel a několik vlčic po mně pokukovalo. Usmál jsem se na ně, ale to bylo všechno. Slyšel jsem jejich zklamání, ale upřímně mi to bylo jedno. Nebyl jsem tady, abych sbalil nějakou náhodnou holku, na rozdíl od Kendricka, po kterém se už sápaly dvě. Poslal jsem mu rychlé telepatické spojení:

Radši se ujisti, že jsou ty holky plnoleté, Kene. Nepotřebuju, abys to pos*al tím, že se vyspíš s nezletilou.

Uklidni se, už jsem to zkontroloval. Ukázaly mi tesáky a drápy. Zrovna se chystám vzít tyhle dvě kostě k sobě do pokoje pro hosty.

Jsi úchyl.

Neodsuzuj, dokud nevyzkoušíš.

Chtěl jsem mu odpovědět, když mě zasáhla vůně, ze které se mi sbíhaly sliny. Můj vlk Blade se v mé mysli začal probouzet a poskakovat.

Družka. Řekl.

Cože?

Družka. Zopakoval. Okamžitě jsem se vydal po stopě té vůně. Byla tak božská, tak svůdná, tak vábivá a tak klidná. Přestože Blade šílel, ta vůně byla zároveň velmi uklidňující. Byla hodně bylinková a osvěžující, voněla jako čerstvě uvařený heřmánkový čaj. Šel jsem za vůní, která mě nutila polykat sliny hromadící se mi v ústech. Dovedla mě přes nádvoří až do sídla smečky, kde vůně mé družky sílila a sílila, ale něco bylo zvláštní. Její pach byl narušený, začínala být cítit krví.

Pohlédl jsem za obývací pokoj a spatřil tu nejkrásnější dívku, ale to, co jsem viděl, mě vůbec nepotěšilo. Vyvolalo to ve mně zlost a Blade se při tom pohledu dral na povrch. Naši družku právě bila bývalá Luna ze smečky Půlměsíce a další žena, které mohlo být necelých dvacet nebo něco málo přes dvacet. Zrovna když se její noha chystala zasáhnout obličej mé družky, Blade ze sebe vydal zuřivý řev, který ji na místě zastavil a otřásl celým sídlem smečky.

„BĚŽTE DO P*DELE OD MÉ DRUŽKY!!!“ zaburácel jsem svým alfa tónem. Obě se otočily a byly v šoku. Můj výbuch způsobil, že byl Kendrick během pár vteřin po mém boku. Použil jsem svou vlčí rychlost, odstrčil obě ženy z cesty a úplně je srazil na zem. Nicole přepadla přes křeslo a druhá holka narazila do zdi. Bylo mi naprosto ukradené, jestli jsou zraněné. Záleželo mi jen na mé družce.

„Alfo, mluv se mnou,“ řekl Kendrick.

„Družka,“ zašeptal jsem mu.

„Aha.“

„SEŽEŇ DOKTORA!“ zařval jsem. Kendrick vyrazil najít doktora smečky, za předpokladu, že tahle ubohá výmluva na smečku vůbec nějakého má. Vzal jsem svou družku do náručí, byla v hlubokém bezvědomí. Snažil jsem se být co nejněžnější, protože jsem cítil, že má možná zlomených pár kostí.

„Alfo, jmenuji se doktor Jacobs,“ řekl muž kolem padesátky nebo šedesátky, který ke mně přiběhl. „Prosím, následujte mě na kliniku.“ Šel jsem za ním a ze všech sil se snažil, aby to byla pro mou družku klidná cesta. I když je zakrvácená a zbitá, stále vidím její krásné rysy. „Alfo, prosím, položte ji a dovolte mi, abych ji prohlédl.“ Udělám, co říká, a on začne s vyšetřením.

Vidím, jak jí vyhrnuje tričko, a část mého já ho chce na místě zastavit už jen za to pomyšlení, že by se tam podíval, ale vím, že to musí udělat, a tak se snažím ovládnout. Když vidím modřiny, které se už vytvořily, unikne mi z hrudi zavrčení a doktor se ve strachu okamžitě zastaví.

„Doktore, nevšímejte si ho, prosím, pokračujte,“ říká Kendrick, když vchází na kliniku. Doktor pokračuje ve vyšetření.

„Alfo, musím udělat rentgen, omluvte mě prosím,“ vyváží mou družku z místnosti a po chodbě pryč. Trpělivě čekám, až se vrátí. Asi o dvacet minut později ji veze zpátky.

„Jak zlé to je?“ zeptal jsem se ho.

„Není to tak zlé, jak to vypadá,“ říká, zatímco dává rentgenové snímky na prosvětlovací panel. „Naštěstí se zdá, že je tady zlomené jen jedno žebro,“ ukazuje na snímek. „Udělal jsem také rychlý ultrazvuk a v břiše ani v hlavě nemá žádné vnitřní krvácení. Možná se probudí s otřesem mozku, ale celkově by se měla plně zotavit do 48 hodin.“ Zhluboka si oddechnu. „Zavedu jí kapačku s trochou morfia, aby jí to ulevilo od bolesti.“

„Děkuji.“ Zavádí jí kanylu do hřbetu ruky a do hadičky vstřikne stříkačku plnou morfia.

„Alfo, zatímco bude odpočívat, mohl bych s vámi mluvit o samotě, prosím?“ žádá doktor.

„Cokoli je třeba říct, může být řečeno před mým Betou,“ odpovídám mu přísně.

„Velmi dobře,“ jde a zavře dveře. Vrátí se a posadí se na židli vedle postele mé družky. „Alfo, když jsem si prohlížel její rentgenové snímky, viděl jsem mnoho srostlých zlomenin a prasklin na většině jejích kostí.“

„Cože?“

„Moc dobře ji znám a vím, že to není poprvé, co byla zbitá, jen je to poprvé, co se jí kdy dostalo lékařské péče.“

„Chcete mi říct, že má družka utrpěla mnohačetná zranění bez lékařského ošetření?!“

„Ano, přesně tak.“

„Je to členka smečky! Co je to za hovadinu?!“ vyhrkl Kendrick.

„Technicky vzato není členkou smečky,“ řekl doktor.

„Prosím?“

„Není členkou smečky. Osiřela asi v deseti letech, přivedli ji do smečky a udělali z ní otrokyni v sídle smečky.“

„OTROKYNI?!“ zavrčeli jsme Kendrick i já.

„Odkud pochází? Kde je její rodina?!“ ptám se a snažím se potlačit vztek.

„Nevím, dělám tu doktora teprve asi šest let, už tu byla, když jsem přišel. Bylo jí asi dvanáct, když jsem ji poznal, a už tehdy byla plná modřin a poznal jsem, že měla zranění, která nebyla úplně zahojená.“

„To bití měl na svědomí Alfa Eric?“ zeptal jsem se.

„Měli to na svědomí všichni. Bily ji i Omegy s nejnižším postavením, a to většinou proto, že odmlouvala nebo byla drzá.“

„Byl jste u toho?“ zeptal se Kendrick.

„Ne, ale lidi v tomhle sídle mluví, a ti naštvaní mluví ještě hlasitěji.“ Cítil jsem, jak mě přemáhá vztek, a Blade se chtěl znovu prodrat na povrch. Musel jsem vynaložit ohromné úsilí, abych ho udržel zpátky.

„Buďte ke mně upřímný, doktore, vztáhl jste na ni někdy ruku?“ zahučel jsem.

„Ne, nikdy bych dítěti neublížil. Jsem lékař a mou povinností je zacházet se všemi laskavě a s respektem, nicméně co se týkalo tohoto ubohého dítěte, nesměl jsem.“

„Nesměl? To si ze mě děláte pr*el?“ odfrkl si Kendrick.

„Omlouvám se, Beto, ale nedělám. Alfa mi zakázal, abych jí kdy poskytl lékařskou péči. Znám její příběh, ale upřímně neznám její jméno. Není ani v databázi smečky.“

„Co o ní víte?“ zeptal jsem se.

„Jen to, že má bojovného ducha, ale zlomenou duši, a že je mladá. Z toho, co jsem pochytil z fám, měla před třemi dny narozeniny, právě jí bylo 18.“

„COŽE?!“

„Sakra, právě získala svého vlka,“ řekl Kendrick a podíval se na ni se soucitem.

„Prosím, Alfo, neubližujte jí. Myslím, že si ve svém krátkém životě vytrpěla bolesti už dost.“

„To bych nikdy neudělal, je to má družka, má budoucnost, má Luna a má jediná pravá láska. Uzdravím její zlomenou duši. Měsíční bohyně mi dala vzácný dar a já si toho daru hodlám vážit až do konce svých dnů.“ Doktor přikývl a usmál se.

„Vezmu jí vzorek krve, abych mohl udělat pár testů. Vzhledem k tomu, že nikdy neměla lékařskou péči, myslím, že by bylo nejlepší udělat krevní obraz, abychom viděli, jestli nepotřebuje něco dalšího.“ Přikývnu. Odebere několik vzorků krve a pak opustí místnost. S Kendrickem se na sebe podíváme a pak zpátky na mou družku.

„Zajímalo by mě, co se jí stalo,“ řekne Kendrick tiše.

„Jsem si jistý, že nám to řekne, až bude připravená, ale prozatím na ni prostě budeme dohlížet, dokud se neprobudí.“

„Bez problému.“ I když měl Kendrick v plánu švédskou trojku, bral své povinnosti mého Bety vážněji a vždy přísahal, že já a jeho Luna budeme na prvním místě. „Chceš, abych sem nechal přivézt další postel?“

„Ne, budu spát vedle ní,“ odpovím mu. Vstanu z gauče, na kterém jsme seděli, a opatrně si lehnu do postele ke své družce. Podvléknu ruku pod její ramena a držím její křehké tělo blízko sebe, ale ne pevně. Doufal jsem, že jí má vůně poskytne trochu klidu a míru, zatímco se bude léčit.

{Úhel pohledu: Rylee}

Cítila jsem, jak mi třeští hlava. Připadalo mi, jako by mě přejelo stádo nosorožců. Když jsem se snažila utřídit si myšlenky, vzpomněla jsem si, že jsem se hádala s Emmou kvůli enchiladas, nazvala Nicole neschopnou matkou a ona se mě pak snažila zmlátit, aby si mě podrobila. Také jsem si začala vybavovat vůni svěžího deště. Najednou ten pach znovu zaplavil mé smysly. Otevřela jsem oči a zjistila, že jsem ve velmi neznámé místnosti. Podívala jsem se doprava a uviděla jakýsi podivný přístroj, který pípal. Podívala jsem se doleva a uviděla gauč. Sklopila jsem zrak na svou pravou ruku, v žíle jsem měla zavedenou jehlu.

Posadila jsem se co nejpomaleji, stále jsem cítila následky toho, jak mě Nicole zřídila. Zasténala jsem, když jsem se posazovala a snažila se udržet rovnováhu. Znovu jsem se rozhlédla kolem sebe a uvědomila si, že jsem v jakési nemocnici. Byla to klinika smečky? Proč jsem byla na klinice smečky? Proč to tu voní jako svěží déšť? Proč ve mně ta vůně vyvolávala pocit štěstí?

Druh. Řekla Kaleigh.

Cože? Nemáme druha.

Teď už ano.

O čem to proboha mluvila? Možná ten kopanec do mé hlavy ovlivnil i její paměť, nebo si s ní zahrával. Koutkem oka jsem zahlédla hodiny a zjistila, že už jsou dvě hodiny po snídani.

„Ku*va!“ vyhrkla jsem. Natáhla jsem se a vytrhla si jehlu z ruky, což způsobilo, že přístroj začal nekontrolovatelně pípat. Postavila jsem se na nohy, i když to bylo velmi bolestivé, a vyběhla z místnosti. Neměla jsem tušení, kde jsem, protože jsem na klinice nikdy předtím nebyla. Zastavila jsem kolemjdoucí zdravotní sestru, která se na mě nepřítomně podívala: „Omlouvám se, ale kudy se dostanu zpátky do sídla smečky?“

„Tamhletěmi dveřmi,“ řekla a ukázala za mě.

„Děkuju.“ Chytila jsem se za bok, kam mě Nicole kopla, a prostě se dobelhala zpátky do sídla smečky. Jakkoli jsem odtud chtěla do dnešního večera vypadnout, nemyslela jsem si, že by to s těmihle zraněními šlo. Když jsem prošla domem až do kuchyně, někdo mě okamžitě zatáhl za vlasy a vlepil mi facku.

„Takže ses rozhodla si přispat?! Co tě vede k přesvědčení, že ti projde to hovadstvo, co jsi předvedla včera v noci?!“ vyprskla Emma. Bože, tahle děv*ka je pořád v domě?

„Rylee, jdeš pozdě!“ zařval Eric od prostředku stolu. Cože? Aha, správně, už není Alfa. Kde sakra byl Ash? Neseděl v čele stolu.

„Omlouvám se, probudila jsem se na klinice a nemám tušení, jak jsem se tam dostala.“

„To se nás snažíš vyhladovět k smrti?!“ zařvala Nicole svým ječivým hlasem, který prolamoval zvukovou bariéru. Fuj, nevím, jak to s ní sakra Eric může vydržet, natož s Emmou a tím jejím hlasem, co zněl jako drápání nehty po tabuli.

„Dejte mi prosím dvacet minut a udělám snídani.“

„DVACET MINUT?! TY CHCEŠ DVACET MINUT, KDYŽ JSME MĚLI DOSTAT NAJÍST UŽ PŘED VÍCE NEŽ DVĚMA HODINAMI?!“ ječela Emma z plných plic.

„Byla bys snad radši, kdybych neudělala vůbec nic?“ ušklíbla jsem se.

„Tati! Udělej něco s touhle děv*kou!!“ zařvala Emma.

„Jéé, neumíš se za sebe postavit sama, že musíš prosit starého drahého tatíčka, aby přišel a zachránil tvůj ubohý zadek? A to si říkáš dcera Alfy.“

„ÁÁÁ!!!“ Zaječela a zvedla ruku, aby mi vlepila další facku, ale někdo ji zachytil.

„Mohl bych přísahat, že ti bylo řečeno, abys z ní sundala ruce,“ řekl Emmě nějaký opravdu dobře vypadající chlap.

„Beto Kendricku, dejte ruce pryč od mé dcery!“ zařval Eric.

„Dokud ta vaše zku*vená dcera nesundá ruce z Luny.“ Právě mě nazval Lunou?

„LUNOU?!“ Uslyšela jsem od vchodu do kuchyně Ashův odporný hlas. Měl ruku kolem ramen nějaké Omegy.

„Ach, dobré ráno, Alfo Ashi,“ řekl Ashovi ten pohledný chlap, o kterém si myslím, že se jmenuje Beta Kendrick. „Ano, tahle krásná mladá dáma je budoucí Lunou smečky Modrého jezera.“ Ashův výraz okamžitě ztemněl. Stáhl ruku z Omegy a podíval se na mě. „Alfo Ashi, doporučuji vám odvrátit zrak od Luny, pokud si to nechcete vyřídit s mým Alfou, který je už tak dost naštvaný.“ Sledovala jsem, jak Ash sklopil oči. I když byl tenhle chlap Beta, něco na něm prostě křičelo o vysokém postavení. Kdo byl Alfa smečky Modrého jezera? A proč tenhle Beta řekl, že jsem budoucí Luna?

„RYLEE! TA SNÍDANĚ SE SAMA NEUDĚLÁ!“ zaječela Nicole. Chtěla jsem se otočit a vzít z lednice suroviny, když mě ten Beta zastavil.

„Omlouvám se, Luno, ale Alfa by byl rád, abyste se vrátila do postele a odpočívala. Tahle smečka si může najít někoho jiného, kdo jim udělá jídlo. Teď, když si vás nárokoval Alfa smečky Modrého jezera, už nemusíte pracovat,“ řekl s oslnivým úsměvem.

„Beto Kendricku, nemůžete ji prostě odvést!“ zařval Eric.

„Vlastně můžu, protože vím naprosto jistě, že ani není členkou této smečky, takže na ni nemáte žádný legální nárok,“ odpověděl tak vážným tónem a pak se na mě znovu usmál. Jen jsem na něj prázdně zírala a v naprostém zmatku mrkala. Hlava mě teď začínala bolet ještě víc. „Pojďte, Luno,“ řekl a vzal mě do náruče jako nevěstu. Ash na něj zavrčel, ale jeho to nijak nerozhodilo. Kendrick prostě kráčel dál.

Zhruba po minutě jsme byli zpátky na klinice a on mě jemně položil na postel. Viděla jsem, jak mu zesklovatěl pohled, což znamenalo, že se s někým telepaticky spojil, ale s kým? O pár minut později mě znovu zasáhla vůně svěžího deště a dovnitř vešel ten nejpřitažlivější vlk, jakého jsem kdy viděla, společně s dalším starším pánem. Když jsem toho chlapa uviděla, málem mi vypadly oči z důlků.

Měřil klidně přes metr osmdesát, měl světle hnědé vlasy sčesané dozadu a boky hlavy měl úplně vyholené. Na sobě měl jednoduché bílé tričko s výstřihem do V a modré džíny. Jeho super svalnatá pravá paže byla pokrytá tetováním a všimla jsem si, že nějaké má i na hrudi. Jeho oči měly modrozelenou barvu, v obou uších měl náušnice a na bradě měl trochu vousů. Jeho nos byl velmi výrazný, lícní kosti dokonale hranaté a rty plné. Tenhle muž byl zkrátka a dobře nádherný.

DRUH! Vykřikla Kaleigh. Vyla nadšením. Já jen sledovala, jak přešel na druhou stranu postele. Vůně svěžího deště vycházela z něj a byla silná. Když jsem se na něj dívala, vyschlo mi v krku. Posadil se na židli vedle mé postele. Nemohla jsem z něj spustit oči. Kdo byl tenhle úchvatný muž?

Je to náš druh, ty hlupačko!

Neříkej mi hlupačko, Kaleigh!

Opravdu by mi měsíční bohyně dala takovouhle druhou šanci? To není možné, že by tenhle chlap, takový kus, byl moje druhá šance? Mohl by být?

„Jak se cítíte?“ zeptal se mě ten starší muž a vytrhl mě z myšlenek.

„Ehm, trochu mě všechno bolí a mám sucho v krku,“ odpovím mu.

„Zdá se, že se to docela hezky hojí, ale ještě byste se neměla potulovat sama.“

„Já jsem jen...“

„Chápu, že jste šla dělat domácí práce, nicméně potřebujete odpočinek, a já vám ho jako doktor smečky nařizuji,“ skočil mi do řeči.

„Ale já nesmím...“

„Teď už ano,“ skočil mi znovu do řeči. „Pošlu sestru, aby vám přinesla trochu ledové vody.“ Jen jsem přikývla. Co se to sakra dělo? „Také jsem prošel vaše krevní testy a ukázalo se, že jste těžce chudokrevná. Dám vám injekci se železem, draslík a vitamin B12. Také navrhuji, abyste, jakmile vás propustí, trávila každý den asi třicet minut na slunci, abyste získala trochu vitaminu D.“ Znovu jsem přikývla a on mi před odchodem píchl několik injekcí.

„Kendricku.“

„Alfo.“

„Nech nás o samotě.“

„Jasná věc,“ řekl a vstal. „Luno.“ Sklonil hlavu a odešel z místnosti. Podívala jsem se zpátky na toho božského muže, který seděl vedle mě.

„Co se to tu děje? Proč mi pořád říká Luno?“ zeptala jsem se toho cizince.

„Protože jste jeho Luna, projevuje vám tím respekt,“ odpověděl. Panebože, ten hlas, to je ten uklidňující hlas ze včerejší noci.

„Kdo jste?“ ptám se ho.

„Jmenuji se Wyatt Valencia, jsem Alfa smečky Modrého jezera,“ odpověděl a vzal mě za ruku. Okamžitě jsem cítila, jak mi paží projela rána elektrickým proudem, ale nebolelo to, bylo to smyslné a úžasné. „Jak se jmenuješ ty?“

„Ryan Lee Duquesne, ale zkráceně si říkám Rylee.“

„Řekla jsi Duquesne?“ Přikývnu. „Máš něco společného s Mitchellem Duquesnem?“

„Byl to můj otec. Jak ho znáš?“ Wyatt si krátce povzdechl.

„Byl to přítel mého otce v době, kdy byl můj otec Alfou. Slyšeli jsme o tom, co se stalo tvé smečce, a že za to nese odpovědnost Půlměsíc. Neměli jsme tušení, že to někdo přežil.“

„Během boje mě ukryli a Eric mě našel, když prohledávali dům.“

„Vědí, že jsi dcera Alfy?“ Zavrtěla jsem hlavou.

„Ví to jen Ash.“

„Jak to ví Ash?“

„Protože jsem musela použít svůj titul, když jsem přijala jeho odmítnutí.“

„Počkej, ty říkáš, že jsi byla Ashova družka?“ Přikývnu.

„Zjistila jsem to ráno v den svých narozenin. Okamžitě mě odmítl a já to bez okolků přijala. Nechtěla jsem být jeho družkou. Odmítám být Lunou v téhle smečce vrahů.“

„Není divu, že byl naštvaný, když tě Kendrick přivedl zpátky ke mně.“

„Nechápu to, proč jsi na mě tak milý? Vždyť mě ani neznáš.“

„Vím, že jsi má družka, a očividně jsem tvá druhá šance,“ řekl a políbil mě na hřbet ruky. Tiše jsem vydechla při tom mravenčení, které to ve mně vyvolalo. S Ashem jsem se takhle necítila. Upřímně, nemohla jsem se dočkat, až mě odmítne, ale tenhle chlap byl jiný.

„Alfo Wyatte.“

„Prostě Wyatt, drahoušku, ke mně nemusíš být formální.“

„Wyatte, nevím, jestli to dokážu.“

„Dokážeš co, krásko?“ Okamžitě jsem zčervenala.

„Nejsem hodna toho, abych byla Lunou, natož tou tvou. Jsem zlomená a technicky vzato jsem vyvrhel.“

„No, to není na tobě, abys o tom rozhodovala. Je to na měsíční bohyni. Ona mi tě dala a já si tě hodlám nechat. Takže ani nemysli na to, že bys mě odmítla, tedy samozřejmě leda bys chtěla, abych zemřel žalem,“ usmál se. Co to k sakru? Právě na mě použil reverzní psychologii?

„Já... eh...“ Znovu se usmál.

„Rylee, má nejdražší, dáš mi alespoň šanci získat si tvou důvěru a lásku?“ zeptal se s naprostou upřímností. Podívala jsem se mu do očí a viděla jsem jen touhu a naléhání. Neudělal nic, čím by mi ublížil, a už teď můžu říct, že je to lepší Alfa, než jakým Ash kdy bude.

„Ano, to můžu udělat.“ Usmál se a znovu mě políbil na hřbet ruky. Ten mrazivý pocit mravenčení se vrátil, srdce se mi rozbušilo a mé nitro začalo hořet. Na zlomek vteřiny jsem si přála, aby ten hřbet ruky byly moje rty.

Bylo tohle to pouto druhů?