O tři hodiny později mám za sebou trénink se zbraněmi a musím říct, že jsem dneska fakt válela. Ale na druhou stranu, ve zbraních a boji zblízka jsem výborná. Vždycky jsem vynikala ve fyzických aktivitách a tréninky miluji na rozdíl od některých jiných samic. Jim jde jen o to najít si druha a mít děti. Chápejte mě správně, všechny tyhle věci jsou skvělé, ale bude mi osmnáct, takže manželství a děti v dohledné době rozhodně nejsou na mém seznamu úkolů.

Když skončím s uklízením zbraní, jdu do svého pokoje, abych se osprchovala a umyla si vlasy, což trvá věčnost, protože je mám skoro k zadku a kudrnaté, pak se obléknu do džínových kraťasů a tílka, obuji si žabky a vyrazím do otcovy kanceláře. Není třeba klepat, když dorazím, protože vím, že mě otec ucítil ještě dřív, než jsem došla ke dveřím, takže prostě vejdu dovnitř a posadím se do jedné z židlí před jeho stolem. Otcova kancelář je zařízena jednoduše. Jsou tu knihovny od zdi ke zdi, ale mají normální velikost, ne ty sahající od podlahy až ke stropu, ovšem zakrývají každou stěnu kromě jedné, a tou stěnou je v podstatě jedno velké okno, s velkým stolem z mahagonového dřeva a černým koženým ředitelským křeslem. Po celém stole jsou papíry, ale jsou srovnané do úhledných hromádek. Mahagonově zbarvená pohovka, dvojsedačka a křeslo jsou na pravé straně místnosti u jediné stěny, kde není knihovna. Na stole má fotky nás všech pohromadě, jednu, kde jsem jen já, jednu jen s mým bratrem a jednu s mojí matkou a otcem spolu. Zkoušel pořídit fotku mě a mého bratra společně, ale řekněme prostě, že s tím bylo víc potíží, než to stálo za to. V den, kdy jsme se měli fotit, jsme se s bratrem celé dopoledne hádali. Matka usoudila, že bude nejlepší, když se ten den prostě nebudeme snažit dát se dohromady.

„Tati, o co jde? Mám malér za to, co se stalo? Podívej, já jsem upřímně ani nevěděla, že jsem to udělala, dokud mi to Nick neřekl.“ Podívá se na mě a pak na matku, která stojí vedle něj.

„Ne, nemáš žádný malér, zlato. Jakmile dorazí tvůj bratr, promluvíme si.“ Povzdechnu si a hraju si s prsty, než se telepaticky spojím s bratrem a řeknu mu, ať si pospíší, ať to máme za sebou a já si můžu dát večeři a pak se před spaním dívat na televizi. Vím, že zním jako stará bába, ale mám svou rutinu a ráda dodržuji rozvrh, jinak se mi zdá, že se nic nedaří jak má.

Můj bratr konečně vejde dovnitř a vypadá, jako by mu nakopala zadek celá smečka. Košili má roztrhanou a kalhoty taky, a navíc nemá ponožky ani boty, nemluvě o tom, že je špinavý a smrdí.

„Fuj! Nicku, co se ti sakra stalo?“

„Freyo! Dávej si pozor na pusu, mladá dámo!“ Křikne na mě matka, já sklopím hlavu a omluvím se. „Když už jsme u toho, co se ti stalo, synu?“ Bratr se na mě podívá, nebo spíš zpraží pohledem, než se otočí čelem k matce a otci. Proč se na mě takhle podíval? Já jsem mu nic neudělala.

„Musíte něco udělat s tou její kamarádkou, protože zjevně nemůžu počítat s tím, že by tu záležitost vyřešila Freya.“ Všichni se na sebe zmateně podíváme, a tak položím otázku já.

„Nicku, co má Renee společného s tím, že vypadáš, jako by se celá smečka střídala v tom, jak tě zmlátit?“

„No, jako obvykle mě otravovala a mlela nesmysly o tom, jak bude moje Luna a budeme mít krásné děti, když do toho vložil Zach a řekl jí, že by z ní skvělá Luna nebyla a že ať už je její druh kdokoli, doufá, že ten chlap má tunu trpělivosti a dokáže přehlédnout její hloupost a to, že se nedokáže sama bránit, kdyby došlo na boj. Řekl jsem mu, ať se uklidní a prostě ji ignoruje. Začali jsme od ní odcházet, ale asi ji naštvalo, co řekl, protože po něm hodila kámen, minula ho, ale trefila mě do hlavy.

Otočil jsem se, abych to s ní vyřešil a přikázal jí, ať jde domů a už mě nikdy neotravuje, ale z nějakého důvodu ji Zach chytil a začal na ni křičet, že zaútočila na budoucího Alfu. Objevil se její bratr a samozřejmě se strhla rvačka. Vypadám takhle, protože jsem se je snažil od sebe odtrhnout.“ Otočí se a podívá se na mě. „Zítra si všichni sedneme a s tvou kamarádkou si promluvíme, protože já už toho mám upřímně řečeno plné zuby. A než otevřeš pusu, abys řekla něco o Zachovi, věz, že o něj už jsem se postaral, co se tebe a toho dnešního incidentu týče. Přísahám, že s oběma těmi dvěma jsem skončil.“ Povzdechne si a posadí se do druhé židle, přičemž si vezme hlavu do dlaní. „Tati, o čem je ta schůzka? Vážně potřebuju sprchu a aspirin.“

„Vítej v kůži Alfy, synu. Tahle schůzka je proto, že na základě toho, co jste mi oba řekli o tom, co se dříve stalo s Freyou, věřím, že projde proměnou ještě před svými osmnáctými narozeninami. Pokud se to stane, bude tou nejmladší v historii, kdo se kdy proměnil, a to se týká dětí Alfů i obyčejných vlků. Jediní, kdo procházejí proměnou takhle brzy, jsou Lykani. Chci, abychom na ni všichni dávali pozor a sledovali jakékoli známky blížící se proměny. Freyo, pokud začneš pociťovat horko, svědění a ucítíš bolest v kostech, okamžitě to jednomu z nás řekni.“ Všichni se na mě dívají a já přikývnu na znamení, že rozumím. „Nikomu neříkejte o tom, o čem tady diskutujeme. Stále existuje šance, že protože je to Alfa, získala svůj hlas brzy v rámci přípravy na své osmnácté narozeniny, které má za několik měsíců.“

Po schůzce jsme všichni zamířili do jídelny a povečeřeli s ostatními členy smečky. Všimla jsem si, že se mi během celé večeře ani Renee, ani Zach nevyhledávali oční kontakt a ani na mě nepromluvili. U Zacha není zvykem, že by se na mě nedíval, natož aby se mnou nezkoušel mluvit, a Renee nikdy nezavře pusu, když je můj bratr poblíž, ale ani na něj se nedívá. Její bratr na večeři není, takže nevím, jestli je ve smečkové nemocnici, nebo se prostě rozhodl nepřijít. Povzdechnu si, napiju se svého džusu, pak vstanu a omluvím se od stolu.

Jakmile jsem ve svém pokoji, převléknu se do trička na spaní, protože nesnesu spát s něčím na nohou, a pak vlezu do postele. Z nočního stolku vezmu ovladač a začnu přepínat programy, dokud neuvidím, že dávají Posledního lovce čarodějnic, a zastavím, abych se podívala. Miluju Vina Diesela, takže se na to samozřejmě musím podívat. V určité chvíli se víc zachumlám do přikrývek a sleduju, jak zastaví katastrofu v letadle, když ucítím, jak mi začínají padat víčka a zmocní se mě spánek.