„Zachu, já chápu, že jsi to měl při dospívání těžké, a věř mi, že chápu i touhu po pomstě, ale někdy je tou nejlepší pomstou stát se lepším než tvůj nepřítel, a to se ti povedlo. Stal ses větším a silnějším a můj bratr si tě vybral za svého Betu. Kde jsou teď ti, co tě šikanovali? Tvá a moje rodina jsou nejbohatší v téhle smečce, a přesto se k ostatním chováme jako k sobě rovným. Neoplácíš zlo zlem, protože pak nevyhraje nikdo.

Projevuješ laskavost i ve chvíli, kdy jediné, co chceš udělat, je prorazit jim pěstí díru do hrudi.“ Zasmál se a to trochu uvolnilo napětí. Když smích utichl, pokračovala jsem. „Podívej, pokud nakonec budeš můj druh, neodmítnu tě rovnou, ale budeš mi muset dokázat, že jsi schopný být dobrým druhem. Nechci někoho, u koho se budu muset neustále ptát, jestli jsi opravdu tam, kde tvrdíš, že jsi, nebo jestli jsi skutečně s mým bratrem a kamarády, nebo někde ojíždíš nějakou jinou vlčici. Potřebuju mít jistotu, že až odejdeš z našeho domu, pokud budeme druhové, že se nebudu muset ničeho obávat.“

„Rozumím tomu, co říkáš, Freyo. Odteď budu pracovat na tom, abych byl lepším člověkem, a to nejen pro svou družku, ale i pro smečku a sám pro sebe.“

„Dobře, to zní slibně, a teď, protože jsi mi narušil čas na trénink, budeš zítra mým sparingpartnerem.“

„Jé, to není fér, Freyo. Myslel jsem, že budeš zítra trénovat s bratrem? On je jediný, kdo ti stačí, a i on ti stěží uštědří nějaký ten úder. Kdyby ses narodila jako muž, vsadím se, že bys byla dalším Alfou místo svého bratra, i když je starší.“

„Myslíš, kdybych se narodila jako první. Na pohlaví nezáleží a ty to víš, Zachu. Kdybych byla nejstarší, byla bych další na řadě, abych to převzala, i když upřímně, nemyslím si, že bych chtěla být Alfou. Víc mě zajímá možnost pomáhat smečce ve všech oblastech. Kdybych byla Alfa, nemohla bych dělat všechny ty věci, které bych chtěla. Být Alfou znamená příliš mnoho politiky a papírování na můj vkus. Každopádně to koukej skousnout, ty bábovko. Navrhuju, abys šel domů, najedl se a pak si pořádně odpočinul. Neopovaž se přijít pozdě.“

Oba vstaneme a zamíříme do sídla smečky na večeři. Později v noci, když ležím v posteli, začnu přemýšlet o rozhovoru, který jsem měla se Zachem. Přiznávám, že důvod, proč jsem řekla, že bych ho odmítla, kdybychom byli druhové, je ten, že vím, že nejsme. Mým druhem je Alexander, a i když vím, že to byl s největší pravděpodobností jen sen, z nějakého neznámého důvodu se toho nemohu zbavit a věřím, že je to víc než sen. Podívám se na telefon, když uslyším cinknutí signalizující novou zprávu. Po pohledu na obrazovku vidím, že je to Renee, která se ptá, jestli s ní dnes večer někam vyrazím. Copak zapomněla, že máme trénink každý den kromě víkendů? Přesně o takovém chování jsem mluvila. Neberte trénink ani nic jiného vážně, kromě večírků. Rychle jí odepíšu s tím, že jdu spát a ať udělá to samé, protože ráno máme trénink. Po odeslání zprávy si přepnu telefon do režimu nerušit a zavřu oči a propadám se do spánku.

Oči se mi otevřou do stejné nádherné scény, dojdu k vodě a posadím se do trávy. Ponořím nohy do vody, vidím, jak kolem rychle proplouvají ryby a nějaké želvy, a usměji se. Samozřejmě doufám, že Alexandera znovu uvidím, ale pokud nepřijde, pořád je to nádherný sen. Měsíc je v úplňku a vysoko na nebi a mírný vánek s sebou přináší vůni květin. Vytáhnu nohy z vody a lehnu si do trávy, s očima upřenýma na hvězdy a měsíc. Krajina mě tak uklidňuje a je tu naprostý mír. Zavřu oči, zhluboka vdechnu ten vzduch a zachytí mě ta nejlahodnější vůně. Je to Alexander.