Dítě už bylo na cestě.

Všechno to bylo tak zvláštní. Po jejím pádu ji urychleně převezli do nemocnice. Doktoři a sestry se kolem ní rojili, zatímco ona trpěla mučivou bolestí. Dítě už bylo na cestě. To byla jediná myšlenka, na kterou se zmohla.

Dítě už bylo na cestě.

Proč? Jak?

Měla ještě tři týdny. Ještě tři týdny! Ale Jared se musel objevit a všechno zničit, přesně jak to dělal vždycky.

Pan a paní Fullerovi museli přispěchat, jakmile se tu zprávu dozvěděli. Napůl omámená léky a v mučivých bolestech slyšela jejich vzdálené, ustarané hlasy. Neustále se ptali na dítě, ne na ni.

Nevěděla, co se stalo, všechno bylo zahalené v mlze. Bylo to milosrdenství, to jediné Lori věděla. Bylo to milosrdenství, že se osud rozhodl vymazat jí paměť.

Protože by to nedokázala snést.

***************

Probudila se druhého dne ráno, světla v jejím nemocničním pokoji svítila tak jasně, až to skoro oslepovalo. Chvíli jí trvalo, než si její oči na to světlo zvykly. Když si konečně přivykla, uviděla, že v jejím pokoji není ani živá duše. Vůbec nikdo.

Nebylo to tak, že by někoho čekala. Ani pana a paní Fullerovy, ti budou z jejich nového dítěte příliš nadšení. Budou mít plné ruce práce.

Pokusila se pohnout rukama, ale celé tělo ji bolelo. Tak moc to bolelo.

Bože, to bolí. Pomyslela si a bolestí zavřela oči. Nevěděla, jak dlouho je měla zavřené, a nutila se znovu usnout, jen aby se té bolesti zbavila.

Milosrdně o chvíli později vešla tmavovlasá zdravotní sestra.

"Jste vzhůru. To je dobře."

Řekla a Lori se pokusila promluvit, ale v krku měla tak hrozně sucho a škrábalo ji v něm. Zkusila natáhnout ruku k nočnímu stolku, kde stála láhev s vodou, ale ten prostý pohyb jí způsobil nesmírnou bolest.

"Nebojte se. Podám vám to."

Řekla sestra a vzala láhev s vodou.

Nalila vodu do malého plastového kelímku vedle nočního stolku a upravila Loriinu postel tak, aby si mohla pořádně sednout a napít se.

Lori si dvakrát lokla a přestala.

"Co se stalo?"

Zeptala se a rozhlédla se.

"Hned po císařském řezu jste omdlela. Všechny jste nás vyděsila k smrti. Doktor si myslel, že to nepřežijete."

Řekla sestra a odložila kelímek zpět na noční stolek. Kontrolovala její životní funkce a přitom si něco čmárala do bloku.

"Pamatujete si, co se stalo?"

Zeptala se sestra a Lori zavrtěla hlavou.

"Zdá se, že si nemůžu vzpomenout. Pamatuju si jen, jak jsem sem přijela... a tu bolest..."

Řekla a sestra přikývla.

"Ano. Měla jste velké bolesti."

V tu chvíli vešel doktor, byl vysoký, začínal plešatět a nosil brýle. Lori měla pocit, že je jí matně povědomý. Musela ho vidět, když dorazila do nemocnice.

"Dobré ráno, slečno Wyattová. Jak se vám daří?"

Zeptal se a Lori pokrčila rameny.

"Nevím, jak se mám cítit, bolí mě celé tělo. Mám bolesti."

Řekla a doktor se podíval na sestru. Zdálo se, že si vyměnili pohled, o kterém nic nevěděla.

"Slečno Wyattová, byla jste ve velmi kritickém stavu, když vás sem včera v noci přivezli."

Lori přikývla. Samozřejmě že byla, začala předčasně rodit.

"Připravili jsme vás na akutní císařský řez. Operace byla úspěšná. Naneštěstí dítě zemřelo, podle našich zpráv vykazovalo známky tísně a mělo také anomálii dýchání."

Lori zůstala mrtvolně tichá.

Dítě to nepřežilo?!

Cože?!

"Cože?"

Řekla tiše a doktor si povzdechl.

"Udělali jsme všechno, co jsme mohli, ale od začátku neměl moc velkou šanci. Měli jsme to podezření už v momentě, kdy u vás nastal předčasný porod."

Dodal doktor a Lori zakňučela. Zvuk, který vyšel z jejích úst, nebyl lidský. Ani to neznělo, že vychází z ní.

"Kde teď je?"

Zeptala se a doktor si povzdechl.

"Přišli si pro jeho tělo nějací manželé Fullerovi. Přinesli s sebou dokumenty, které dokazovaly, že jste se vzdala svých práv být jeho matkou."

To nemohli ani počkat?!

Nebo ji nechat se na něj podívat?

"Ale! Ale! Já ho ještě ani neviděla! Nenechali mě se na něj podívat!!!"

Vykřikla a doktor se sestrou si znovu vyměnili tiché pohledy.

"Slečno Wyattová, byla jste dlouho v bezvědomí a ze zákona měli plné právo si jeho tělo vyžádat."

Lori se začala na posteli hýbat, ignorovala tu oslepující bolest.

"Kde je? Kde teď je?! Chci vidět svého syna!"

Zaječela, zatímco pokládala jednu nohu na studenou mramorovou podlahu, ten samotný pohyb jí způsobil obrovskou bolest, ale zvládla to.

Sestra k ní přispěchala, svýma silnýma rukama ji zpacifikovala a snažila se ji odtáhnout zpátky na postel.

"Teď se nesmíte hýbat, slečno Wyattová, ještě nejste dost silná!"

Přiblížila se k Lori a Lori plnou silou odstrčila její ruku.

Doktor věnoval sestře jediný pohled.

"Podejte jí sedativa. Musí si odpočinout."

Řekl, když vycházel z pokoje.

V tu chvíli přiběhla další sestra, Lori stále plakala, ječela a oháněla se po první sestře. Ta druhá sestra přispěchala a přitiskla ji k lůžku. Netrvalo to ani minutu, než pocítila ospalost a všechno se ponořilo do prázdnoty.

*******************

Gabriel Caine přecházel po chodbách nemocničního oddělení. Byl nervózní, trochu vyděšený a taky trochu naštvaný. Suzie se zbláznila. Úplně se zbláznila. Neřekla mu, že začíná rodit. Termín měla mít až za několik dní, myslel si, že je zatím v bezpečí.

Výslovně jí řekl, aby mu zavolala, kdyby měla pocit, že se dítě chystá na svět, protože se i tak cítil provinile, že ji nechal samotnou, když už k porodu mělo dojít tak brzy. Naneštěstí se rozhodla ho neposlechnout.

Když přišel hovor od Grace, byl zrovna v New Yorku.

Spěchal z New Yorku zpátky domů. Dorazil tam tak rychle, jak jen mohl, a dorazil včas, dítě už bylo na cestě, ale ještě nepřišlo na svět.

Byl ustaraný a upřímně řečeno, jeho smečka si dělala starosti úplně stejně.

I když byli on a Suzie o něco víc než cizí lidé, pořád mu na ní svým vlastním způsobem záleželo.

Gabriel potkal Suzie na výročním sjezdu Alfů v Kanadě. Patřila k jiné smečce, podřadnější smečce, ale celou noc během slavnostní večeře po něm vrhala zamilované pohledy. Neznal ji, moc o ní nevěděl, jen to, že je to vlkodlačice, i když vlkodlačice nižšího postavení.

Měl v plánu se chovat co nejlépe, a tak ignoroval všechny její návrhy, ale po skončení večírku ho dohnala v baru, kam zašel. Oba hodně pili a nakonec skončili v hotelovém pokoji.

Druhého dne se probudil, nahý, a už tehdy svých činů litoval. Z hotelového pokoje odešel ještě předtím, než se probudila, a na nočním stolku jí nechal nějakou hotovost, aby se mohla dostat domů.

Nenechal jí ani číslo, na které by mohla zavolat.

O tři měsíce později se Gabriel zrovna vrátil z běhu, když mu jeho beta podal telefon a tvrdil, že má naléhavý hovor od nějaké cizí ženy jménem Suzie. Do té doby na ni úplně zapomněl, ale hovor přijal jen ze zdvořilosti.

Suzie tvrdila, že je těhotná. Zprvu byl pobouřený, ale pak se uklidnil. Zaplatil jí let do Denveru a donutil ji podstoupit test DNA.

Vyšel pozitivně, to dítě bylo jeho. Suzie vehementně protestovala a chtěla si ho nechat, a Gabriel souhlasil, neměl v úmyslu dělat nic jiného.

Samozřejmě byl ze sebe mírně zklamaný. Nestávalo se často, aby alfa jedné z nejprestižnějších smeček na světě zplodil nemanželské dítě. Dokonce i jeho vlastní rodina byla překvapená.

Suzie se k němu rychle nastěhovala. S tím neměl žádný problém, jen jí dal jasně najevo, kde je její místo. Ano, byla matkou jeho dítěte, ale nikdy se nestane jeho družkou ani jeho Lunou, tyhle pozice zůstanou neobsazené, dokud se neobjeví jeho pravá družka.

Suzie to však měla tendenci ignorovat a snažila se poroučet jeho betům. Přesto její excesy toleroval, protože to byla matka jeho dítěte.

Odjel jen na krátkou služební cestu, a pak dostal ten děsivý telefonát, že začala rodit.

Doktor vyšel ze sálu rychlým krokem a přitom si sundával zakrvácené rukavice.

Ve tváři měl zachmuřený výraz a srdce mu splašeně bilo.

"Pane Caine... je mi to líto."

Gabriel zatnul čelisti a připravoval se na tu zprávu.

"Ztratili jsme matku. Ale máte krásnou holčičku."

Ačkoliv se kvůli tomu cítil provinile, část jeho napětí po zaslechnutí té poslední věty pominula.

"Slečna Garciová měla hned po porodu zástavu srdce. Neměli jsme žádné informace o její zdravotní anamnéze, kdybychom to věděli, možná bychom ji mohli zachránit."

Gabriel přikývl, stále beze slov.

"Mohu teď prosím vidět svou dceru?"

Zeptal se a doktor přikývl.

Brzy nato vyšla sestra a vyvezla dítě ze sálu. Gabriel k ní přistoupil, aby se podíval.

Plakala, křičela, jako by ji na nože brali, a Gabrielovi při tom zvuku pukalo srdce. Při tom pronikavém hlásku.

Jeho dcera bude vyrůstat bez matky.

Bude vyrůstat bez Suzie.

Někde hluboko v srdci měl Gabriel pocit, že už teď v roli otce selhal.