Těsně nad střechou riversdaleské pobočky Moore Group se vznášela helikoptéra a s uvážlivou pomalostí klesala.

Jakmile se přiblížila k přistávací ploše, dveře se odsunuly a na střechu zlehka seskočila vysoká, okouzlující žena. Těsně za ní následovala její asistentka, Hannah Hawkingová.

Spěšně k ní přistoupil muž v obleku, jehož hlas byl napjatý nervozitou. "Vítejte, slečno Mooreová. Máte za sebou dlouhou cestu. Přejete si něco k jídlu, než budeme pokračovat?"

"Ne. Vezměte mě rovnou do kanceláře," odvětila Nancy Mooreová s odměřeným klidem.

Její ušlechtilá, nápadná tvář byla bez výrazu. Oči působily nepřítomně, avšak nenucená elegance vznešené dámy z ní vyzařovala dál a nebylo možné ji skrýt.

Pravdou však bylo, že rodina Mooreových si Nancy adoptovala ze sirotčince, když byla ještě malá.

Prvních pár rodin, které si ji osvojily, jí začalo opovrhovat, jakmile zjistily, že nemůže mluvit. A tak ji velice brzy vrátily zpět do sirotčince.

Ostatní děti v sirotčinci na ni žárlily, protože byla adoptována hned několikrát. Proto ji šikanovaly a odstrkovaly o to víc.

Štěstěna se však na Nancy usmála, když náhodou zachránila Freyu Lindtovou, paní z rodu Mooreů, což vedlo k tomu, že si ji Mooreovi adoptovali. Aby se jim za jejich benevolence odvděčila, Nancy se usilovně učila.

Zatímco si ostatní děti hrály, Nancy trávila celé dny osvojováním různých dovedností ze strachu, že by ji Mooreovi mohli znovu opustit. Naštěstí k ní byli Mooreovi velmi laskaví a umožnili jí vyrůst v sebevědomou mladou ženu s vytříbeným vystupováním.

Před rokem pro ni Mooreovi vypátrali její biologické rodiče. Její cesta do Riversdale znamenala víc než jen péči o dceřinou společnost. Přijela, aby se setkala se svými pokrevními rodiči. Jakmile se jí tato myšlenka zmocnila, probudila se v ní náhlá, nečekaná nervozita.

"Je všechno připraveno?" zeptala se Nancy.

Hannah pohotově odpověděla: "Nemějte obavy, slečno Mooreová. Vše je nachystáno. Kdy byste si přála vyrazit?"

Po chvilkovém zaváhání Nancy odvětila: "Vyrazíme, hned jak se trochu osvěžím."

"Rozumím," odvětila Hannah.

Když Nancy vyšla ven, vysprchovaná a převlečená do čistých šatů, zjistila, že na stole už leží rozložené firemní složky a projektové dokumenty.

Její zrak padl na povědomé jméno a tiše zamumlala: "Lidell Group…"

Šlo o projekt společnosti jejích biologických rodičů, kteří usilovali o navázání partnerství s pobočkou Moore Group.

Nancy listinami zběžně prolistovala. Společnost Lidell Group nesplňovala kritéria pro partnerství podle žádných běžných měřítek. Po krátké úvaze však projekt schválila a předala jej výkonnému řediteli.

Zanedlouho byla připravena vyrazit k rodině Lidellových. Když došlo na výběr vozu, na okamžik se zastavila, zvážila své možnosti a nakonec zvolila ten nejobyčejnější.

Lidellovi byli v porovnání s Mooreovými poměrně nevýznamnou rodinou a Nancy se obávala, že by příjezd v nápadném autě mohl u jejích biologických rodičů vyvolat rozpaky.

…

Coby sídlo jedné z pěti nejvýznamnějších rodin v Riversdale byla rezidence Lidellových nepopiratelně velkolepá.

Dnes ji zdobila honosná výzdoba na počest Raine Lidellové, rodinné dědičky. Právě totiž zvítězila v riversdaleské klavírní soutěži a nyní se připravovala na celostátní klání.

V obývacím pokoji se vznášela hřejivá atmosféra, jemná a lákavá.

Regina Olcottová, Raineina adoptivní matka, promluvila s obdivem v hlase a oči jí zářily láskou. "Jsi úžasná, Raine."

Raineiny rty se zvlnily do nepatrného úsměvu, ten však vzápětí zmizel a obočí se jí stáhlo, když její tvář zastínila vlna starostí.

Reginin hlas zjemněl upřímnou obavou. "Raine, co tě trápí?"

Fergus Lidell, Rainein adoptivní bratr, neřekl nic. Jeho pohled byl však těžký, plný tichých obav, zatímco ji upřeně sledoval.

Raine se kousla do rtu, zachvácená váháním, než konečně promluvila. "Dělám si starosti kvůli Nancyinu návratu. Co když spolu nebudeme vycházet? Tolik let jsem zabírala její místo. Co když mě nakonec bude nenávidět?"

Oči se jí zaleskly slzami, tíha jejího strachu byla očividná a Reginu i Ferguse zasáhla dojemná vlna soucitu.

Klidným a něžným tónem ji Regina uklidňovala. "Nedovol, aby tě tvé obavy pohltily, Raine. Uplynulo už tolik let a ty jsi dávno součástí této rodiny, zrovna tak jako naše vlastní dcera.

"Nancy jsme neviděli celou věčnost. Dávám ti své slovo. Ať už se vrátí kdykoli, tvé místo zde to nezmění, ani v nejmenším!"

V Raineiných očích se zaleskl chabý záblesk vděčnosti, ačkoliv stín neklidu v nich přetrvával dál.

Chystala se něco říct, když vtom po schodech seběhl její adoptivní otec, Andrew Lidell, jehož nadšení nebylo možné přehlédnout.

Nedočkavě oznámil: "Duran Corporation souhlasila s partnerstvím!"

Regininu tvář rozzářila jiskra překvapení a potěšení. "Opravdu?"

Andrew přikývl. "Zrovna jsem tu zprávu dostal. Pozvali mě na zítřek na jednání a je osmdesátiprocentní šance, že dohodu uzavřeme."

"To je báječné! Ono to opravdu vyšlo!" vyhrkla Raine a navzdory sama sobě se usmála.

Andrew si ji změřil se zvědavým zamračením. "Raine, jak to myslíš?"

Rozhlédla se po všech přítomných a sevřela rty. Po chvíli mlčení se nakonec odhodlala: "Pravda je taková, že jsem se setkala s generálním ředitelem Duranu a poprosila ho, aby dal tátovi šanci. Nikdy by mě nenapadlo, že to skutečně klapne."

Regininy oči se rozzářily něžnou pýchou, když řekla: "Raine, takže ty jsi celou dobu v tichosti tahala za nitky. Jsi pro Lidellovy opravdovým talismanem pro štěstí."

Rainein úsměv byl mírný a pokorný. "Podpořit rodinu je to nejmenší, co mohu udělat."

Vzápětí jí však úsměv z tváře zmizel a s těžkým srdcem sklopila zrak. "Mami, tati, Fergie… Nancy se po takové době vrací. Vím, že pro ni bude těžké mě tu vidět.

"Myslíte, že by bylo lepší, kdybych se zatím odstěhovala? Měli byste tak víc prostoru na to, abyste si s ní znovu vybudovali vztah."

Od Andrewa, Reginy i Ferguse zazněl sbor pevných, neoblomných hlasů: "V žádném případě!"

Fergus se zamračil. "Raine, jsi moje sestra po všech stránkách, na kterých záleží!"

Reginin tón byl stejně tak upřímný. "Přesně tak. Už celá léta tě považujeme za vlastní dceru! Návrat Nancy zkrátka znamená jen to, že budeme mít dcery dvě, a to si můžeme dovolit."

Andrew se důrazně přidal: "Už nikdy nic takového neříkej."

Lidellovi zformovali Raine do dokonalého obrazu dámy z vyšší společnosti – elegantní, schopné a noblesní. A tentokrát dokázala ještě víc, když jim zajistila partnerství s Duran Corporation.

Ačkoli Regina s Andrewem neměli nejmenší tušení, jaká je Nancy dnes, byli si jisti, že se Raine nikdy nedokáže vyrovnat.

Sotva o ní padla zmínka, objevila se.

Do místnosti vešla služebná a oznámila: "Pane Lidelle, někdo přijel."

Sotva služebná domluvila, vynořila se ze slunečních paprsků Nancy. Na sobě měla bílé tričko a džíny a vyzařovala z ní mladistvá energie. Její jemná, bezchybná tvář v sobě ukrývala krásu, která přitahovala a pohlcovala zrak.