Nancy se nenápadně podobala Regině, ale byla mnohem krásnější.

Raine se nehty zaryla do dlaní. Očekávala, že dávno ztracená Nancy bude jako šedá myš a nevzhledná, ani ve snu by ji nenapadlo, že bude tak oslnivá. Regina a Andrew byli neméně ohromeni.

Nancy nechala svůj zrak klouzat po tvářích v místnosti, než prolomila ticho. "Dobrý den, já jsem Nancy… vaše dcera."

Její tón byl vyrovnaný, její klid neotřesitelný. Působilo to spíše jako zahájení obchodního jednání než jako shledání rodiny.

Zdálo se, že se Regina probrala z omámení. Její první pohled však patřil Raine a v očích se jí zračily obavy. Teprve potom promluvila. "Nancy, pojď blíž. Posaď se."

Nancy přešla místnost a usadila se na pohovku. Všechny pohledy se upíraly na ni a ona pocítila, jak se v ní probouzí slabý neklid.

Rainein zrak se zastavil na detailech Nancyina oblečení a z úst jí unikl tichý povzdech úlevy. Nancy byla přesně taková, jakou si ji představovala.

Ačkoli byla krásná, nenesla na sobě žádnou stopu značkového oblečení. Musela zkrátka pocházet z naprosto obyčejné rodiny.

Rainein hlas byl tichý. "Jsi zpátky, Nancy. Všem jsi nám chyběla."

Ve chvíli, kdy na ní Nancy spočinula zrakem, okamžitě věděla – tohle je ta falešná dědička, která zaujala její místo v rodině Lidellových. Odpověděla jen krátkým, nicneříkajícím zamručením.

Raineiny oči se zničehonic zalily slzami. "Copak mě nemáš ráda, Nancy?"

Nancy se zamračila a v jejím hlase zazníval mírný zmatek. "Proč bych tě neměla mít ráda?"

Raine sklopila hlavu a hlas se jí zlomil. "Vím, že mě musíš nenávidět za to, že jsem ti sebrala tvoje místo. Je mi to opravdu líto. Jestli mě tu nechceš, mohu hned teď odejít."

Fergusova tvář okamžitě potemněla. Vykročil vpřed a postavil se přímo před Raine. Jeho tělo jí bylo štítem, když svůj chladný pohled upřel na Nancy.

"To, že vás dvě vyměnili, nebyla Raineina chyba. Není důvod, aby sis na ni vylévala vztek!"

Nancy vycítila náhlý příval nepřátelství a znovu zmlkla. Přejela Raine pohledem a z hrdla jí uniklo tiché uchechtnutí, v němž nebyla ani špetka veselí.

"Nevzpomínám si, že bych ti něco takového řekla. Nemusíš tu hrát divadýlko. Pokud tady nejsem vítaná, mohu se stejně tak dobře držet dál."

Ta slova dolehla do místnosti s plnou vahou a celým pokojem se mihl záchvěv viny.

Regina ji vzala za ruku. "Nancy, takhle jsme to nemysleli."

Potom se obrátila k Raine a dodala: "Raine, Nancy tě nemá v úmyslu vyhánět, takže není důvod, abys byla tak napjatá."

Rainein úsměv na kratičký okamžik ztuhl, načež se znovu rozvinul do čehosi zářivého a veselého. "Dobře. Nancy, vítej doma. Dokonce jsem ti přinesla i dárek!"

Vytáhla sadu špičkové kosmetiky.

Nancy přes ni jen přelétla pohledem a pak sáhla pro své vlastní dárky. "Tati, to jsou kávová zrna ze Southridge. Mami, tohle je šátek od Chanelu pro tebe."

Pokud šlo o Ferguse, neviděla smysl ve snaze zalíbit se někomu, kdo k ní choval očividnou nechuť.

Fergus se jejím směrem několikrát podíval, a když si uvědomil, že se žádného dárku nedočká, padlo na něj lehké zklamání.

Raine na dárky hleděla v úžasu. "Nancy, to je neuvěřitelné. Tento šátek od Chanelu je z kolekce, která se už nevyrábí. Máma ho tehdy vůbec nemohla sehnat, ale tobě se to povedlo.

"A tato kávová zrna ze Southridge stojí celé jmění. Mohou je získat pouze staletí staré rodiny z Borasky…"

Slova z ní vyhrkla dřív, než si Raine zřejmě uvědomila svůj přešlap. Náhle se odmlčela a zvedla ruku, aby si zakryla ústa.