Co by tady proboha dělal Gideon Fuller?

"Nancy?"

Když Gideon vyslovil její jméno, Nancy na okamžik zaváhala, než odpověděla: "Pane Fullere?"

Gideon byl nejzuřivějším protivníkem Moorových.

Jejich dvě rodiny byly po léta zapleteny do neúprosné rivality, přičemž každá z nich usilovala o nadvládu v rámci exkluzivní elity Borasky. Přesto ani jedna strana nikdy nezískala jasné vítězství.

Ačkoliv mu bylo pouhých osmadvacet, Gideon ovládal Fullerův odkaz bezcitnou a neústupnou rukou.

Jeho taktika byla ostrá a nemilosrdná, a to natolik, že i Iana, obvykle klidného a vyrovnaného, dohnala k frustraci, takže Gideonovo jméno doma nejednou hlasitě proklel.

Přestože se Nancy a Gideon vídali jen zřídka, okamžitě ho poznala.

Nebyl to jen jeho hrdý, ledový postoj, co ho odlišovalo. Byla to bezchybná modelace jeho tváře, tak nápadná, že utkvěla v paměti.

Gideonovou tváří mihl slabý stín, když se zeptal: "Opravdu vypadám tak děsivě?"

Nancy si tiše, bezmocně povzdechla. "Ani ne."

"Co tě přivádí do Riversdale?" zeptal se.

Nancy překvapeně zamrkala. Vždycky považovala Gideona za chladného a odtažitého a nikdy by ji nenapadlo, že by mohl zavést konverzaci na něco tak ležérního.

Ploše odpověděla: "Přijela jsem najít své biologické rodiče."

Nikdy nebylo přísně střeženým tajemstvím, že je adoptivní dcerou Moorových. I když to nevěděl každý, nebylo to ani nic, co by se tajilo.

Gideonův výraz najednou zvážněl. "Ian tě vyhodil?"

Nancy překvapila náhlá ostrost v jeho tónu. Tváří jí přelétl záblesk podráždění, když odpověděla: "Můj táta by to neudělal. Rozhodla jsem se sem přijet sama."

Gideon ji zamyšleně a mlčky pozoroval.

"Pane Fullere, přál byste si přejít do salonku?" zeptal se číšník.

Gideon odpověděl tichým zamručením.

Nancy si nemohla odpustit otázku: "Ale neříkal jste náhodou před chvílí, že tady žádné salonky nejsou?"

"Madam, tento podnik vlastní sám pan Fuller. Je zde salonek vyhrazený výhradně pro něj."

Nancy se na okamžik nezmohla na slovo.

Zrovna když se chystala k odchodu, Gideon prolomil ticho. "Když už jsi tady, proč by ses ke mně nepřipojila na jídlo?"

Zaváhala, znepokojena tou představou. Kdyby Ian zjistil, že jedla s Gideonem, mohl by se naštvat.

"To tě doma opravdu tak kontrolují? Zní to, jako by byl Ian dost malicherný," utrousil Gideon lhostejně.

"Můj táta takový vůbec není!" ohradila se Nancy rychle.

Zabodla do něj pohled, pak se odmlčela a uvažovala. Nakonec polevila.

Byznys byl jedna věc, ale v osobní rovině nebyl důvod chovat se ke Gideonovi jako k nepříteli. Navíc neexistoval žádný důvod odmítnout jídlo zdarma.

Salonek byl ztělesněním elegance, okna od podlahy až ke stropu odhalovala úchvatné panorama Riversdale.

Zpoza zdobené plenty se vzduchem proplétaly tiché tóny harfy a dodávaly prostoru klidnou a jemnou atmosféru.

A přesto, navzdory onomu klidu, cítila Nancy jemné napětí, když seděla naproti Gideonovi. Zavoněla k ní jeho jemná kolínská a tiše se mísila s tichem, když si lokla vody.

Když přinesli jídlo, její pozornost se okamžitě přesunula k pokrmu před ní.

Po jediném soustu se jí rozzářily oči. "Tohle je naprosto vynikající."

Gideonův pohled na ní ulpěl, v koutcích očí mu pohrával slabý úsměv. "Když ti to chutná, dej si víc."

Bez váhání Nancy znovu zvedla vidličku.

"Jsi jiná než ostatní. Většina lidí z vyšších kruhů jen tak uzobává, aby se neřeklo," podotkl Gideon.

"Nejsem z vyšších kruhů. Člověk se musí pořádně najíst, jestli chce mít energii na to něco udělat," odpověděla.

"To je rozumný argument," uznal.

Jejich oči se nečekaně setkaly a jemné potěšení v Gideonových očích vyslalo Nancyninou hrudí nečekanou vlnu horka. V rozpacích odvrátila zrak a cítila, jak jí stoupá červeň až do uší.

Dívila se, jak může být Gideon tak odlišný od muže, kterého si představovala. Ten úsměv byl zkrátka nebezpečně okouzlující.

Zatímco ještě jedla, dorazila jí zpráva. Byla od Yvette Jacksonové.

"Nance, slyšela jsem, že jsi v Riversdale. Jsem tu taky na služební cestě. Kde teď jsi? Nechceš zajít na jídlo? Zarezervovala jsem salonek ve Zlatém půlměsíci."

Zlatý půlměsíc bylo přesně to místo, kde se Nancy nacházela.

Rychle odpověděla: "Dobře, brzy za tebou přijdu."

Jakmile měla číslo salonku, řekla Gideonovi: "Mám tu kamarádku. Jen se s ní na chvíli setkám, pak se vrátím."

"Dobře."

Nancy zrovna vyšla ven a chystala se najít salonek, když její pozornost upoutaly hlasy nedaleko od ní.

"Paní Jacksonová není někdo, na koho by bylo snadné udělat dojem. Pokud se chceš učit od ní, musíš na sobě tvrdě pracovat," pronesla Regina a jemně poplácala Raine po ruce.

"Neboj se, mami. Dám do toho všechno. Slyšela jsem, že paní Jacksonová je blízká přítelkyně Nanette. A Nanette je letos v porotě Národní klavírní soutěže. Možná se s ní dokonce setkám!"

Raininy oči se zaleskly úctou, když se zmínila o Nanette. Pro každého studenta klavíru bylo jméno Nanette legendární.

Na veřejnosti se objevovala jen zřídka. Navzdory veškerému úsilí dozvědět se o ní víc, lidé vídali jen obrysy její mladistvé postavy.

Přesto každé video s jejím vystoupením vyvolalo rozruch, protože její talent byl nesporně výjimečný. Nanettina role porotkyně byla pro Raine překvapením, díky čemuž bylo její nadšení o to větší.

Regina se usmála a řekla: "Jsi tak talentovaná. Jsem si jistá, že tě budou všichni zbožňovat!"

Avšak sotva domluvila, všimla si Nancy stojící poblíž a oči se jí překvapením rozšířily.

Raine také vypadala zaskočeně, ale rychle získala zpět svou vyrovnanost. "Nancy, ty nás sleduješ?"

Reginou se prohnala ostrá vlna odporu. Očekávala, že Nancy bude hrdá, dokonce i odtažitá, ale nikdy by ji nenapadlo, že bude tak vlezlá, že je bude prakticky pronásledovat.

Regina se zhluboka nadechla, než řekla: "Raine má dnes na starosti důležité věci, Nancy. Měla bys na mě počkat u vchodu do restaurace."

Nancy svraštila obočí do mračna. "Vy tu hledáte Yvette?"

Raine se zamračila. "Nancy, jak můžeš oslovovat paní Jacksonovou jménem? To je neuvěřitelně neslušné!"

Regina nedokázala skrýt své pohrdání a v duchu si říkala, že Nancy je zjevně venkovský balík, který nemá vůbec žádné vychování.

Její tón se přiostřil netrpělivostí. "Nancy, nekaž Raine tohle setkání!"

V tu samou chvíli se dveře salonku otevřely a Yvettina tvář se při pohledu na Nancy okamžitě rozzářila.

Ale než Yvette stačila vydat hlásku, Nancy ji přerušila. "Když už máš hosty, doženeme to jindy."

Otočila se na podpatku a odešla.

Zklamání dopadlo na Yvette jako náhlý stín.

Pohlédla k Raine, která rychle vysvětlila: "Paní Jacksonová, prosím, odpusťte jí. To je moje sestra. Věděla, že máme v plánu se s vámi setkat, a trochu žárlila, tak nás sem sledovala.

"Dokonce vás před chvílí hrubě oslovila křestním jménem, ale my s matkou už jsme jí domluvily. Prosím, neberte si to k srdci."

Yvettin výraz se změnil v nedůvěřivý, jako by slyšela absurdní vtip. "Žárlila? Copak si neuvědomujete, kdo to je? Ona je—"