Andrew, Regina a Fergus, shromáždění v obývacím pokoji, byli přitahováni jako můry náhlým rozruchem venku.

Fergus vyrazil vpřed jako první. Když tu scénu uviděl, prohnal se jím vztek jako bouře. Rychle pomohl Raine na nohy a prudce uhodil Nancy do tváře.

Nancy uhnula právě včas a její oči se zúžily do chladného, neústupného pohledu. "Co si myslíš, že děláš?"

Raine nekontrolovatelně vzlykala. "Fergie, prosím tě, nedělej to. Nancy má plné právo být naštvaná. To já jsem jí ukradla místo dědičky rodiny. Je to všechno moje vina!"

Když mluvila, záměrně odhalila škrábance na své paži.

Regininy oči se zakalily bolestí. "Raine, co to říkáš? Nancy, jak jsi do ní mohla strčit? Žila s námi celé ty roky. Pro nás není o nic méně než rodina.

"Kromě toho, že jsi za ni byla vyměněna, s ní nemá absolutně nic společného!"

Nancynina tvář zůstávala klidná, přesto vzduch kolem ní zhoustl nevyřčenými bouřemi. Napětí kleslo tak hustě, že všichni čtyři stěží popadali dech.

Její hlas klesl, chladný jako led. "Já do ní strčila?"

Než se ten okamžik mohl protáhnout, Raine do toho vpadla. "Nancy, to je všechno moje vina. Mami, tati, Fergie, prosím, neobviňujte ji. Odteď se budu Nancy vyhýbat."

Její slova, prosáklá výčitkami a porozuměním, zasáhla trojici hluboko do srdce a zahalila je do sdíleného zármutku, kterého se nebylo možné zbavit.

Andrewův hlas prořízl napětí s nezpochybnitelnou autoritou. "Nancy! Omluv se Raine!"

Nancyniny oči se zúžily. "A co když odmítnu?"

Fergus zakřičel: "My, Lidellovi, nemáme místo pro ty, kdo skrývají zlá srdce. Odmítni se omluvit a nebudeš tady vítána!"

Nancy krátce zavřela oči. Pak vytáhla telefon a přehrála nahrávku.

"Nancy, muselo tě to stát velké úsilí nás najít. Tak dlouho jsi vyrůstala mezi obyčejnými lidmi. Teď, když ses vrátila domů, bys měla jejich zlozvyky hodit za hlavu."

Z nahrávky se ozval Rainin hlas, plný opovržení.

"Obyčejní lidé jsou dobří. Alespoň nejsou dvou tváří."

"Nancy, říkej si, co chceš, ale nikdy si nemysli, že se můžeš vrátit domů."

Bez varování se z nahrávky do vzduchu vyvalila záplava surových vzlyků.

Regina, Andrew a Fergus stáli jako přimrazení a v naprostém šoku zírali na Raine.

Raine v mžiku ztratila barvu v obličeji. V duchu si kladla otázku, kdy Nancy tu nahrávku spustila.

Nancy byla taková mrcha. Venkovský balík, jako je ona, vždycky překypuje lstivými, podvodnými intrikami.

Ticho prolomil Reginin hlas, ve kterém se mísil šok a zklamání. "Raine, tys to narafičila? Jak jsi nás mohla takhle oklamat?"

Kladli si otázku, jestli to vůbec byla ta jemná a ohleduplná Raine, kterou znali. Hlas na té nahrávce byl k nepoznání, prodchnutý krutostí a sobectvím.

Raine se střetla s těžkým zklamáním v očích své rodiny a okamžitě se jí po tvářích začaly koulet slzy.

Padla na kolena a s pláčem zvolala: "Omlouvám se, mami a tati! Udělala jsem chybu. Jen jsem se tak bála, že o vás přijdu. Prosím, odpusťte mi, že jsem vás zklamala!"

Fergus byl zaskočený, ale pak jeho srdce při pohledu na její trápení změklo. Něžně jí pomohl na nohy a řekl: "Hlupáčku, vždycky jsi pro nás znamenala všechno."

Potom se otočil k Andrewovi a Regině. "Mami, tati, to ještě nevidíte Raininu skutečnou povahu? Vždycky byla čistá a nevinná. Zachovala se tak jen ze strachu, že vás oba ztratí."

Reginina tvář se zkřivila obavami, když sledovala, jak Raine vzlyká, až lapá po dechu. Její srdce postupně polevilo.

Otočila se k Nancy, jen aby zjistila, že už odchází. Reginu zalil náhlý neklid a zavolala: "Nancy!"

Fergus se pohrdavě ušklíbl. "Když má tu drzost odejít, tak ať si jde! Její povaha je nesnesitelná, jako bychom my byli ti, kdo prosí o její návrat!"

Regina ho tiše pokárala. "S tebou se nedá vydržet. Nancy je pořád tvoje sestra."

"Raine je jediná sestra, kterou uznávám," prohlásil Fergus pevně.

Zpočátku byl na Nancy zvědavý, ale po dnešním setkání viděl, jak je ve skutečnosti výbušná a divoká. Nebyla ani z poloviny tak roztomilá jako Raine.

Reginin hněv doutnal pod rouškou bezmoci. Nakonec se obrátila na Andrewa. "Co teď budeme dělat, drahý?"

Andrew se zamyšleně odmlčel, než klidně odpověděl: "Být součástí velké rodiny není nikdy snadná cesta. Nancy vyrůstala na venkově. Má prchlivou povahu a chybí jí vybrané způsoby.

"Možná pro ni bude nejlepší, když stráví nějaký čas pryč a uklidní se, než se vrátí."

Regina řekla: "To je pravda. Nancy je přece jen dítě vychované daleko od těchto urozených kruhů. Nezná jemné spletitosti a nepsaná pravidla, kterými se řídí vyšší společnost.

"Až přijde správný čas, budeme muset najít někoho, kdo ji naučí správným mravům a etiketě."

Přesto Regina cítila hlubokou, neotřesitelnou bolest. Koneckonců, Nancy byla její vlastní krev.

Raine si všimla změny v Reginině chování, pohlédla na ni a najednou s úsměvem řekla: "Mami, paní Jacksonová je tady v Riversdale. Souhlasila, že se se mnou setká!"

Reginina zachmuřená nálada se okamžitě rozplynula a ustoupila upřímnému štěstí, když řekla: "Paní Jacksonová působí jako porotkyně v Národní klavírní soutěži.

"S jejím vedením bude vítězství v šampionátu mnohem dosažitelnější. Pojďme se s ní setkat."

…

Nancy už došla k bráně. Nikdo se ji nepokusil zastavit, přesto necítila žádné zklamání. Přesně tohle očekávala.

Raine byla podle očekávání pokrytecká a odporná. Neochvějná oddanost Lidellových jen posílila její aroganci.

Když jejich náklonnost patřila výhradně Raine, jaký měla Nancy důvod zůstávat? Litovala jen toho, že si s sebou nevzala ty dárky.

Když se Nancy usadila v autě, uvědomila si, že její hlad zdaleka není zahnán. Bez otálení se vydala do vyhlášené restaurace v Riversdale.

Jakmile dorazila, požádala o soukromý salonek.

Číšník s politováním odpověděl: "Obávám se, že všechny naše salonky jsou obsazené. Bude vám vyhovovat běžný stůl?"

Nancy, nezvyklá jíst na veřejnosti, se nejistě zarazila. V tu chvíli se o ni zezadu najednou někdo otřel. Když vzhlédla, oči se jí šokem rozšířily.