Nespouštěla jsem z Jonathana oči, můj pohled byl ostražitý a bdělý, připravený bránit se jeho dalšímu kroku.

Zarazil se, zjevně zaskočený tím, jak silná byla má reakce, a v jeho tváři se zračila nelibost.

Po chvíli promluvil tichým hlasem. "V nemocnici říkali, že potřebuješ převázat zranění. O co přesně šlo?"

Semkla jsem rty a cítila vůči němu obrovskou netrpělivost. "Neřekla jsem ti to snad už?