Jonathanovy oči byly chladné jako led. Tíha jeho přítomnosti byla tak drtivá, až to téměř dusilo.

Mlčky na mě zíral. Po dlouhé chvíli konečně udělal krok vpřed. Pak další.

Až stál přímo přede mnou.

Ruce mi připadaly jako bez tíže a v hlavě jsem měla úplné prázdno.

Vůbec jsem nevěděla, co to do mě před chvílí vjelo. Zachránila jsem Fredericka čistě instinktivně, aniž bych vůbec pomyslela na to, že