Můj výraz zvážněl, když jsem se dívala za Frederickem.

Přemýšlela jsem, jestli mám pokračovat.

Ale nějaký hlásek uvnitř mi říkal, abych pokračovala. Koneckonců už jsem začala – a teď nebylo cesty zpět.

Takže jsem se podívala paní Guzmanové přímo do očí a řekla: "Nebojte se. Jak sám toho dne řekl, beru ho jen jako bratra. Dokud se nerozvedu, neudělám vůči němu nic nevhodného."

Pohled paní Guzmanové