Jonathan se tiše uchechtl. „Kdybych odešel, přišel bych o ten okouzlující pohled, jak mi hned po probuzení nadáváš.“

„Nenadávala jsem ti,“ odsekla jsem, ačkoliv jsme oba věděli, že lžu.

Lehce se pousmál, přesně tím způsobem, v němž se zračila stopa bezmoci. „Dobře tedy. Řekněme, že nenadávala.“

Na vteřinu jsem zaváhala a pak se rozhodla, že nemá smysl nic předstírat.

„Fajn. Nadávala jsem ti. A co