Amy byla zrovna zabraná do práce na notebooku, když jí najednou pípnul telefon. Byla do toho tak ponořená, že to málem ignorovala, ale těsně předtím, než hovor skončil, se přece jen rozhodla podívat na displej.

Když uviděla, že volající je manželova sekretářka Joan, rychle telefon zvedla a přemýšlela, proč jí asi volá. Joanino číslo si uložila jen proto, že to byla manželova sekretářka, a ve dnech, kdy se Callanovi nemohla dovolat do práce, prostě zavolala Joan, aby mu předala telefon.

Tohle však bylo vůbec poprvé, co Joan volala jí. Přijala hovor a zlehka si přiložila telefon k uchu, ale oplzlé zvuky, které uslyšela, ji naprosto ohromily a znepokojily.

Musela se znovu podívat na displej, aby se ujistila, že to opravdu volá Joan. Znovu si přiložila telefon k uchu a slyšela ty samé oplzlé zvuky; bylo to drsné, hlasité sténání, které jasně napovídalo, že s ní právě někdo tvrdě souloží.

Ačkoli Amy mluvila s Joan jen párkrát, poznala její hlas a věděla, že to sténání patří rozhodně jí. Vytočila snad omylem její číslo během intimní chvilky se svým přítelem? Amy si myslela, že by to mohl být omyl, a tak chtěla zavěsit, ale z toho, co uslyšela vzápětí, jí málem upadla hlava.

Musela odstrčit notebook stranou, jen aby se ujistila, že slyší dobře. Znovu se pozorně zaposlouchala a Joan opakovala: "Mrdej mě, zlato... Callane, běž hlouběji, to miluju... ach můj bože!"

Amyino srdce zachvátil neklid, byla natolik rozrušená, že se musela postavit. To není možné. Uzavřela to v duchu a zavěsila. Věřila Callanovi jako svému vlastnímu životu a tak hluboce ho milovala. Ačkoli s ním ještě nemohla otěhotnět, oba si navzájem projevovali lásku a náklonnost.

Není možné, že by ji Callan podváděl. To zkrátka není možné. Zavrtěla hlavou ve snaze tomu nevěřit. Možná se Joan prostě zničehonic rozhodla sehrát v jejich manželství roli zloduchyně, ale to by naneštěstí nikdy nefungovalo.

Amy se posadila zpět a chtěla to, co se právě stalo, ignorovat, ale tichý hlásek v jejím nitru nedal její mysli pokoj. Ve světě, kde je možné cokoli, co když ji Callan opravdu podváděl?

Zatímco byla ponořená do hlubokých myšlenek, její telefon krátce pípl, a když viděla, že je to textová zpráva, vzala ho do ruky. Její srdce se však rozbušilo na poplach, jakmile si uvědomila, že odesílatelem této zprávy není nikdo jiný než Joan.

Přečetla si zprávu, která jí říkala, aby přijela na určité místo. Tím místem byl hotel a ve zprávě byl uveden přesný pokoj, do kterého se měla dostavit.

Co se to dělo? Amyina mysl byla ještě neklidnější. Zavřela notebook a rychlým krokem zamířila k šatní skříni. Měla na sobě domácí oblečení, a protože měla v úmyslu jít ven, musela se převléknout.

Když byla hotová, vyšla ze svého pokoje a chtěla říct své tchyni, která s nimi bydlela ve stejném domě, že musí nutně něco zařídit.

Přešla k jejímu pokoji a zaklepala, ale nenašla ji tam. Kde jinde by mohla být než v kuchyni? Rychlým krokem zamířila ke kuchyni, a když už byla skoro u dveří, uslyšela odtud propuknout hlasitý smích. Byla to její tchyně.

Po záchvatu smíchu její tchyně prohlásila, aniž by tušila, že Amy stojí venku: "Ta neplodná ženská je taková hlupačka, říkám si, co na ní můj syn vůbec kdy viděl? Jen utrácí jeho peníze a nedokáže ani zplodit dítě! Nikdy jsem neviděla tak nestoudnou ženskou."

Když to dořekla, znovu se zasmála. Bylo zřejmé, že s někým telefonuje.

Amy nemohla uvěřit, že by její tchyně dokázala říct něco takového. Z očí jí málem vytryskly slzy, ale potlačila je, zprudka vtrhla do kuchyně a její tchyně Wilma se k ní okamžitě otočila s bušícím srdcem.

Ještě před třiceti minutami Amy Wilmě říkala, že bude zavřená ve svém pokoji a pracovat až do noci. Wilma nečekala, že se tu v tuto dobu objeví. Právě proto mohla do telefonu mluvit tak svobodně a neopatrně.

Wilmě běželo hlavou, jestli Amy slyšela, co říkala. Po krátké chvíli napjatého ticha mezi nimi Wilma předstírala zakašlání a řekla: "Amy, ehm... myslela jsem, že... Ty jdeš ven?"

"Bojíte se, mami?" zeptala se Amy s úšklebkem, jako by necítila žádnou bolest.

"Bojím... proč?... proč? Proč bych se bála?" zakoktala se.

"Budu muset jít, mám něco důležitého na práci," řekla Amy a odvrátila se. Záměrně nechala tu ženu ve zmatku. Nebude vědět, jestli Amy slyšela, co říkala do telefonu, nebo ne.

Amy dorazila do hotelu bleskově a zamířila přesně k těm dveřím, které byly uvedeny ve zprávě od Joan.

Amy chtěla nejprve zaklepat, ale to by nebyl zrovna chytrý tah. Vzala za kliku a dveře se otevřely. Málem jí vypadly oči z důlků, když uviděla Callana a Joan nahé. Vlastně přesně ve chvíli, kdy vešla, Joan zrovna Callanovi kouřila.

Amy upustila kabelku a nohy se jí okamžitě proměnily v želé. V duchu se okamžitě modlila, aby to byl jen sen. Po tvářích jí začaly stékat horké slzy a cítila, jak jí srdce drásá nesnesitelná bolest.

"Call... ane!" dokázala ze sebe vydat uprostřed své bolesti a utrpení.

K jejímu překvapení se však Callan rozesmál. Joan se k jeho smíchu přidala. Teď se opírala o Callana a ani jeden z nich nepociťoval sebemenší výčitky svědomí.

"Proč pláčeš, ty jalová pipko?" zeptal se Callan. "Opravdu sis myslela, že tě budu snášet navždycky? Aha! Takže ty nechceš, abych měl dítě. Je to tvůj osud nemít dítě, protože jsi neplodná, ale to není můj osud."

Amy se rozplakala ještě víc. Nemohla uvěřit, že by její kdysi milovaný manžel mohl vůbec něco takového říct. Podváděl ji celou dobu? Nebo to začalo až nedávno? Ale vždyť ji přece dřív miloval, tak co se změnilo?

"Brečet jí jde opravdu dobře," řekla Joan Callanovi a odfrkla si.

Amy měla chuť se na ni vrhnout a praštit ji do hlavy něčím kovovým, ale byla to snad Joanina chyba, že ji manžel podvedl? Vina padala výhradně na Callana. Zradil její lásku a důvěru.

Najednou se ušklíbla a zastavila příval slz: "Zradil jsi mě, Callane. Mezi námi je konec."

Zvedla svou kabelku a vyšla z pokoje. Na chodbě však neušla ani pár kroků, když se svezla podél zdi a usedavě se rozplakala. Bolest, kterou v tu chvíli cítila, byla tou nejhorší, jakou kdy za celý svůj život zažila.

Připadalo jí, jako by jediný způsob, jak se přes to přenést, bylo zabít se. Brzy nastoupila do auta, v návalu zlosti odjela na soud, podala žádost o rozvod a jela zpátky domů.

Svoji tchyni zastihla, jak pije teplý čaj v jídelně. Položila před Wilmu rozvodové papíry, které zatím podepsala jen ona, a řekla: "Mami, slyšela jsem, co jste před mým odchodem říkala do telefonu."

Wilma se málem zadusila, když to uslyšela. Amy před ni položila rozvodové papíry a řekla: "Taky jsem přistihla Callana, jak mě podvádí se svou sekretářkou. Je zřejmé, že už mě v téhle rodině nikdo nechce. Tady jsou rozvodové papíry, podepsala jsem je. Až se vrátí domů, řekněte mu, ať je podepíše, a vyřiďte mu, že jsem odešla."

Wilma byla v duchu nesmírně šťastná, že Amy konečně opustí Callana, ale tvářila se kysele, jako by jí to bylo líto.

"Nehrajte si na smutnou, mami. Obě víme, že mě se svým synem nechcete," řekla Amy a otočila se k odchodu, ale Wilma se postavila a promluvila.

"Kam jdeš?" zeptala se Wilma; už nemělo smysl skrývat svou pravou tvář.

Amy se k ní otočila a odpověděla: "Sbalit si své věci, samozřejmě."

"Callan říkal, že si odtud nesmíš vzít vůbec nic. Všechno, co tu máš, bylo koupeno za jeho peníze, takže prostě odejdi," prohlásila Wilma bezcitně.

Když to Amy uslyšela, pocítila ještě větší bolest, ale dokázala si na tváři vykouzlit úšklebek: "Jasně!"

Tou nejcennější věcí pro ni byl náramek, který jí před lety dala její matka. Vzhledem k tomu, že ho měla na ruce, pohlédla ke dveřím vedoucím ven a pomalu a bolestně odešla.