Z pohledu Reida

Zasmál jsem se, když jsem se podíval na své mistrovské dílo.

Moje sestra si dnes ráno myslela, že je dobrý nápad spálit mi moje úplně nové boty, takže teď nadešel čas odplaty.

Vzal jsem všechen její drahocenný make-up a zmrazil ho do pevného bloku ledu.

Hodně štěstí, až to budeš dolovat ven, pomyslel jsem si, když jsem rychle vyklouzl z jejího pokoje a přeběhl přes chodbu do svého.

Trpělivě jsem čekal ve svém pokoji a přitom hrál na Xboxu. O patnáct minut později slyším, jak se dveře Izziina pokoje prudce rozletěly, načež se ozval dupot, jak pádí dolů ze schodů, než zaječela:

„Tati! Reid mi zmrazil všechen make-up!“ křičela Isabel.

Snažím se nezasmát, než se vydám za ní a běžím dolů ze schodů, abych se bránil.

„Není to moje vina, zapálila mi moje zatracený boty!“ řekl jsem.

„Jen proto, že ti přišlo vtipné dát všechny moje boty do dokonalé řady OBŘÍCH KUSŮ LEDU!“ odsekne Isabel.

‚To bylo docela vtipné!‘ pomyslel jsem si, když jsem se dostal pod schody.

„Od obou už toho bylo dost!“ řekl náš otec, když vycházel z kuchyně.

„Izzy, už nechci slyšet, že jsi mu spálila nějaké další oblečení!“ řekl otec přísně a věnoval Isabele tvrdý pohled.

„Tati, chceš, abych je prostě zmrazil?“ slyším nabízet našeho bratra Maddoxe, když nakoukne přes gauč.

„Vždycky je můžeme postavit před televizi, pak je zmrazím a přinutím je sledovat Stmívání pořád dokola!“ řekl s uličnickým úsměvem na tváři.

„Proměním tě v zasranej kus ledu!“ řekl jsem a vrhl na Maddoxe rozzlobený pohled.

Tenhle malej parchant nám to udělal jednou v noci, když si náš otec a táta vyrazili ven. Seděli jsme na gauči a snažili se shodnout na filmu, na který se podíváme, když Maddoxe napadlo, že by bylo vtipné nás zmrazit a donutit nás zkouknout celou tu zasranou sérii!

Aby to bylo ještě horší, potřeboval jsem tak strašně chcát, že než se naši rodiče konečně vrátili domů, skoro jsem se pochcal.

Isabel si odfrkne a překříží ruce na hrudi.

„Přísahám na Bohyni, že ti zapálím všechny tvoje videohry!“ řekla a vrhla na Maddoxe pohled, který by mohl zabíjet.

Náš otec zasténal, když vycházel z kuchyně, a přejel si rukou po obličeji.

Táta volí snazší cestu a snaží se prchnout ke dveřím. Ale ne dřív, než mi připomene můj zítřejší velký den.

Moji rodiče dělají kolem toho velkého dne takový povyk... Dne, kdy mi bude těch velkých „dvacet jedna“.

No, hádám, že je na čase trochu představit můj život.

Všichni mi říkají, že vypadám jako můj otec Thaddeus, a je to pravda. Vypadám přesně jako on, jen bez všech těch tetování. Mám světle opálenou pleť a šedé oči. Krátké, dobře udržované vousy. Vlasy mám dlouhé, skoro po ramena, světle hnědé s přirozenými blond melíry a lehce vlnité.

Rozhodně mám otcovu stavbu těla. Jsem jen o něco menší než on, měřím dva metry osm. Tvrdě trénuji a cvičím, takže je moje tělo velmi svalnaté.

Jmenuji se Reid Anderson a zítra mi bude 21. Jsem budoucí Alfa Smečky Půlnočního měsíce.

Mám dva mladší sourozence, dvojčata Maddoxe a Isabel. Je jim 16, za 3 měsíce jim bude 17.

Nemáme matku, máme dva mužské rodiče.

Thaddeus Anderson, náš otec, je Alfa Smečky Půlnočního měsíce.

Jeho druh, Luna, je Aiden Anderson, náš táta. Náš táta nás porodil.

U vlkodlaků existují dominantní a submisivní samci. Všichni submisivní samci a samice mohou otěhotnět, dominantní muži ne.

Měsíční bohyně Celine stvoří pro každého vlkodlaka při narození spřízněnou duši. Je to druhá polovina jejich duše, stvořená přímo pro ně.

V den vašich 18. narozenin se aktivuje gen, který vám umožní poznat, kdo je váš osudový druh.

Mně je 21 a svého jsem ještě nenašel. Být dalším v pořadí na titul znamenalo, že jsem musel odjet na trénink pro Alfy. Odjel jsem téměř hned poté, co mi bylo 18. Trénink na Alfu mi zabral dva roky, než jsem se vrátil domů.

Můj otec byl připraven odstoupit a nechat mě převzít velení, ale já ještě nebyl připraven. Chtěl jsem nejprve zjistit, jestli se mi podaří najít svého druha. Dalších 8 měsíců jsem strávil cestováním a jeho hledáním. Bohužel jsem se nakonec vrátil domů s prázdnou.

Vím, že by můj otec byl raději, kdybych nejprve našel svého druha, ale zdá se, že pro naši rodinu je typické, že nám nalezení druha chvíli trvá. Vlkodlaci obvykle najdou svého druha hned, ale můj otec našel svého druha až v 27 letech a můj strýc Xander také tak.

Dobrý přítel mého otce, Alfa Michael, jehož smečka hraničí se severozápadní stranou našeho území, nenašel svého druha Noaha, dokud Michaelovi nebylo 28.

Takže, jak vidíte, štěstí mi zrovna nepřeje, když všichni kolem mě našli svého druha tak pozdě.

Myslím, že náš otec nás taky zná, a proto se nechystá čekat na to, až si najdu druha, než odstoupí. Myslím, že se bojí, aby nemusel čekat dalších 5 let, a vím, že dychtí po tom, aby mohl odstoupit a odpočívat s mým tátou.

Často na svého druha myslím a přemýšlím, jak dlouho bude trvat, než ho najdu. Jen doufám, že mi to nezabere tak dlouho, jako to trvalo jim...

Magická dvojčata... Mému tátovi a jeho dvojčeti, sestře Abigail, se říká magická dvojčata. Oba byli obdarováni zvláštními schopnostmi. Oba ovládají telekinezi a dokážou pohybovat věcmi, aniž by se jich dotkli. Každý má svou vlastní schopnost. Abigail má modrou energii, kterou dokáže tvořit rukama a vrhat ji na nepřátele. Schopností mého táty je oheň. Můj táta dokáže vytvářet oheň a manipulovat s ním pomocí rukou. Dokáže na nepřítele vrhnout cokoliv od malého proudu plamenů až po obrovské ohnivé koule, které po nárazu explodují.

Můj táta má navíc jednu schopnost, kterou teta nemá. Dokáže léčit lidi a kdysi přivedl mého otce zpět k životu. Oživil někoho jen jednou a mého tátu to málem zabilo. Alespoň to mi bylo řečeno. Odrovnalo ho to na skoro 3 týdny.

Já a moji sourozenci, dvojčata, jsme byli zvláštními schopnostmi obdarováni také.

Dvojčata fungují podobně jako náš táta a teta Abigail. Jejich síly jsou nejsilnější, když jsou spolu. Když jsou od sebe odděleni na větší vzdálenost, jejich schopnosti slábnou.

Moje sestra Isabel, které říkáme Izzy, má stejnou schopnost jako náš táta – oheň. Dokáže vytvářet a ovládat oheň přesně jako on. Maddoxova schopnost je, že dokáže zmrazit cokoliv, co se hýbe, včetně lidí.

Moje schopnost je však od těch jejich odlišná. Nemám dvojče, nemám nikoho, s kým bych musel svou schopnost sdílet. Nikoho, kdo by mě dělal silnějším, nebo slabším. Jsem svým vlastním zdrojem síly, což mě ve výsledku dělá silnějším, než je kdokoliv z nich.

Dokážu pohybovat věcmi, aniž bych se jich dotkl, stejně jako oni. Mou schopností je led. Rukama ho dokážu tvořit a ovládat. Vychází z mého nitra, můj zdroj síly je uvnitř mého jádra. Můžu ale použít i jiné zdroje vody, abych ho zesílil a přidal na objemu.

Se svými schopnostmi trénuji už docela dlouho. Začal jsem, když mi bylo 15. Poprvé jsme zjistili, jak silný ve skutečnosti jsem, 4 měsíce před mými 18. narozeninami.

Měli jsme zrovna rodinný den dole u řeky. Pořádali jsme piknik a hráli si ve vodě. V jednu chvíli byli otec s tátou blíž k okraji lesa a dvojčata zase blíž k vodě. Bylo jim 13 a teprve se učili, jak své schopnosti používat. Ztuhli strachy, když se na ně vyřítila skupina odpadlíků, která překračovala řeku. Moji rodiče byli příliš daleko a já také. Věděl jsem, že pokud nic neudělám, odpadlíci je s jistotou zabijí.

Bez dalšího přemýšlení jsem rychle sáhl po své moci, hluboko ve svém nitru. Jakmile jsem ji ucítil, uchopil jsem ji a vytáhl na povrch. Cítil jsem mrazivý, brnění vyvolávající pocit, jak mi stoupala hrudníkem a klesala do paží, než mi vystřelila z rukou.

Soustředil jsem se na zem kolem dvojčat, vztáhl k ní ruce a sevřel je, jako bych se něčeho chytal, načež jsem jimi prudce trhl do vzduchu. Rychle se kolem nich zformovala ledová zeď, která je úplně uzavřela a ochránila před odpadlíky.

Ledová stěna se objevila jen okamžik předtím, než se k nim odpadlíci dostali, a já sledoval, jak do ní narazili.

Netrvalo jim dlouho zjistit, že se k dvojčatům nedostanou, takže se rychle otočili mým směrem.

Cítil jsem v rukou chlad, zatímco kolem mě začal svištět vítr. Cítil jsem, jak mi září oči, když jsem rychle zformoval ledovou dýku a hodil ji po své první oběti. Ani jsem se neobtěžoval kontrolovat, jestli zasáhla, protože jsem věděl, že ano, pohlédl jsem na dalšího odpadlíka, okamžitě vytvořil další dýku z ledu a hodil ji po něm.

Mrknutím oka jsem tvořil dýku za dýkou a vrhal je co nejrychleji po každém odpadlíkovi, který se na mě hnal.

O chvíli později se kolem mě prohnal táta, vyskočil do vzduchu a na malý moment se v něm zastavil, s rukama pohlcenýma plameny až po ramena. V jeho ruce narostla velká ohnivá koule, načež ji mrštil po odpadlících.

Zatímco otec s tátou bojovali, uslyšel jsem, jak řeku překračuje další skupina odpadlíků.

Když vystupovali z vody, vztáhl jsem ruce k zemi a soustředil se na svůj led. Sevřel jsem ruce, pomyslně ho uchopil a prudce zvedl paže k nebi.

Sledoval jsem, jak ze země vyrůstají velké ostré ledové pilíře a nabodávají odpadlíky zespodu, zatímco se tyčily vzhůru.

Po tomto útoku jsem zavrávoral dozadu a ucítil, jak se se mnou točí svět. Snažil jsem se rozejít k tátovi, potácel se k němu a pak jsem jen ucítil, jak moje tělo padá k zemi, zatímco všechno zahalila tma.